Ležím ve tmě a nemám tušení, kolik je hodin. Myslím, že je brzo ráno, ale nevím to jistě kvůli nedostatku světla v místnosti. Žádné okna, žádné lampy. Nic.
Vzdychnu a otočím hlavu na druhou stranu pohovky. Vubec jsem nespala, protože Nick šel spát před několika hodinami. Jen se mi zdá, že nemám svou mysl prázdnou natolik, abych usnula. Je to vždycky něco, co mě zastaví, když moje oční víčka ztuhnou a moje tělo touží po spánku.
Část mě chce zůstat vzhůru, jen aby Nickovi ukázala, že mě nikdo neovládá. Ale další část mě prosí o to, aby se moje mysl vzdala spánku, protože potřebuju sílu, když chci utéct. Ale protože mi moje mysl odmítá dovolit, abych si v hlavě udělala ještě pár minut ticha , spánek nepříchází v úvahu. Mohla bych vstát a pokusit se najít ten klíč, o kterém Nick mluvil, ale nemyslím si, že ho najdu a navíc, když mě chytí nebude štastný. Trvá mi to několik minut, než se konečně rozhodnu, vstanu z gauče a jdu k šuplíku. Otevírám je jeden po druhém, co nejtišej ale nenajdu v nich nic cenného. Jen samé oblečení a další oblečení. Prohledávám je v naději, že najdu skrytý klíč, ale nemám štěstí, vzdychám a zavřu poslední šuplík. Moje hlava se otáčí ze strany na stranu, když si prohlížím pokoj. Moje oči se zastaví na poličce, rychle k ní přijdu a začnu prohledávat všechny knihy a náčiní.
Jakmile jsem v polovině, hluboký hlas mě zmrazí v pohybu.
"Co to sakra?" zeptal se Nick rozzlobeně, pomalu jsem otočila hlavu, abych mu viděla do obličeje a šla, co nejdál od něj.
"Co si myslíš, že děláš?" Říká s rozcuchanými vlasy, když si sundá deku a sedne si zpříma
"J-Já ...", koktá, a zhluboka se nadechuju "Hledám něco, co by mi pomohlo dostat se odtud, co jiného? Myslíš si, že bych někdy chtěla číst tvoje hloupé knihy?".
Vzdychne a opře si lokty o kolena a podívá se na mě s vážným obličejem. "Myslím, že je na čase, aby ses naučila pravidla."
Podívám se na něj s otevřenými ústy. "Pravidla? To myslíš vážně?"
"Žádný pokusy o útěk," začal pomalu říkat: "Žádné odmlouvání, a co je nejdůležitější, musíš mě poslouchat. Budeš dělat, co ti řeknu, jasný?
Chce se mi strašně smát. Opravdu očekává, že ho budu poslouchat? Potom, co mě unesl a odtáhl mě z mého života? Ani nevím, proč jsem tady.
"Chápeš to?" opakuje, když mu neodpovídám. Podívám se dolů na nohy a vlasy mi padají před obličejem jako štít.
"Podívej se na mě, když s tebou mluvím, a odpověz mi." podle jeho tonu hlasu začíná být netrpělivý, udělá pár kroků a stojí přede mnou, zvedá mi bradu. Přinutil mě, abych se mu podívala přímo do očí tím, že uchopil pevně mé tváře do rukou.
Moje ledově modré oči zíraly do jeho temných, téměř černých očí.
"Skoro jsem cítil, jako by ses mě snažila zabít pohledem," říká Nick s tónem, který se nyní mísí s vážností a zábavou.
"Proč nemůžu jít domů?" Zeptala jsem se ale neprosila jsem.
"Protože nechci a je to moje rozhodnutí které budeš respektovat."
Opovrhuji jeho slovy a otočím hlavu na bok a dávám pryč jeho ruky. Pustil mě a pak si prohlížel celé moje tělo, od hlavy až k patě.
"Můžeš jít osprchovat, vypadáš vyčerpaně."
"Nevypadám jenom vyčerpaně." Za normálních okolností by sprcha byla skvělá, ale za takových okolností raději zůstanu tam, kde jsem. Kdo ví, co by se mohlo stát. Možná jsem paranoidní, ale nechci tu změnu přijmout.
YOU ARE READING
Game on
Mystery / Thriller"Chci ji", říká hlubokým hlasem a přiměje mě, abych se chvěla. Jeho vlasy a oči mají stejnou barvu, jako obloha v noci a jeho rty jsou stočeny v zlomyslném úšklebku. Natáhl ke mě ruku a jemně se dotkl mé tváře a já jsem udělala krok zpět, moje oči b...
