Nová část mého života

Kapitola 23

Jak nečekané, že se může můj stav do 10 minut zase zhoršit. Alenka mi přinesla papír s rozvrhem na můj den. Oběd se musel kvůli testům přesunout. A právě proto je mi tak blbě. Navíc mě začala šíleně bolet hlava a na chvilku jsem zapoměla kde to jsem. Když jsem poprvé vcházela do koupelny, pořádně se mi ze tmy zatočila hlava až jsem spadla na zem.
Do mýho pokoje vešel Robert a Kateřina. V tu chvíli jsem se rychle sebrala ze země a šla ke křeslu aby si nedělali starosti.
,,Tak jo Anežko, půjdeme na rentgen. Podle toho, co nám učitelé řekli, jsi byla v bezvědomí tak 10 minut možná míň takže by to měl být jen lehký otřes mozku. A pokud mám pravdu měla bys tady tak 3 nebo 4 dny odpočívat.  Netočí se ti teďka hlava nebo bolí tě? Protože jestli jo, obávám se, že to bude střední otřes mozku a to by byla operace."
Řekl mi zklamaným tónem Robert
,,Ne, nic." Zalhala jsem a šla do postele aby mě odvezli.
Poté mě odvezli do nějaké místnosti s trubkou kam jsem si musela lehnout jen ve spodním prádle. Byla tam se mnou naštěstí jen Kateřina. Ještě než jsem si tam měla lehnout do určité polohy, kterou mi taky vysvětlili, jsem dostala nějakou sklinku s divnou tekutinou. Řekli abych to vypila protože díky tomu budou snímky přesnější. A chutnalo to jako jed. Pak jsem si lehla na lehátko které se víc a víc přibližovalo rentgenu.
Připomnělo mi to film Avatar jak se vždycky jakoby převtělili v lidi Na'vi.
Ležel jsem tam bez hnutí a pomalu jsem dýchala. Řekli mi že mám mít hlavu nakloněnou na levou stranu kvůli páteři.
Konečně jsem se ocitla zpátky na nohou ale v místnosti se mnou nikdo nebyl. Koukla jsem na sklo kde se ,Robert, Kateřina a jeden chlap co řídil rentgen, zaujatě bavily a pořád se dívaly na mé snímky. Kateřina a Robert se na mě podívaly a smutným obličejem se na mě pousmály.
Asi to není jen lehký otřes mozku.

Odvezli mě zpátky do pokoje a donesli mi jídlo s léky proti bolesti. Jak jsem si dávala léky, zjistila jsem že mě bolí krk když dám hlavu nahoru nebo dolů. Nejspíš právě o tom se ostatní bavili. Poté, co jsem dojedla, za mnou přišel Robert s taškou. Už nebyl tak veselý jako předtím.
,,Takže tady máš tašku s věcma a tady jsou tvoje snímky. Pokud se podíváš pořádně, tak uvidíš že tvoje první dva obratle jsou mírně nakloněné dopředu a tlačí celou lebku a mozek. Problémem je že pokud se operace nepodaří, bude to mít následky že v budoucnou budeš mít hlavu nakloněnou dolů."
Povzdechl si.
,,Už jsme to řekli mámě a myslím že ji neuvidíš ani zitra protože budeš v kómatu. Ve 16:05 tě převezeme do sálu. Během operace nebudeš vůbec nic cítit, bude to trvat tak 15 minut pokud vyjde všechno podle plánu."
Pokud vyjde všechno podle plánu.
To už se v mém životě ukázalo jako nemožný úkol.
Byla je totálně zdrcená. Co může být ještě horší? Během těch tří hodin co mi zbývalo do operace jsem byla otrávená a zklamaná. Jenom jsem se modlila aby operace dopadla dobře.