Nová část mého života

Kapitola 15

,,Co kytara?" zeptala se mamka. ,,Hrála jsem tak dvě hodiny." Odpověděla jsem. Bylo půl jedenácté a mamka právě přišla domů z práce. Dělá v jednom supermarketu prodavačku.

,,Ale já jsem myslela hodinu kytaru v hudebce. Co jsi hrála?" Překvapeně jsem se na ni podívala a řekla. ,,To byla dneska?" ,,Vždyť sis to vyměnila s Ondrou." ,,Vážně? Kdy?" ,,Přestaň se na mě takhle dívat. Proč si tam nebyla?" ,,Já jsem zapomněla."

Řekla jsem popravdě ale mámě to očividně nestačilo. Ondra je můj starší bratr který chodí do 9. třídy a přihlásil se na gympl kam se už brzo dostane protože dneska dělal přijímačky.

,,V tom případě v pátek půjdeš hezky, ještě před sborečkem, za učitelem a povíš že jsi zapomněla. Co se to s tebou děje že zapomínáš na hudebku? Máš problémy ve škole nebo jsi zamilovaná?" ,,Přestaň." Okřikla jsem ji. Ještě abych byla do někoho zamilovaná. Ten kluk by nejspíš nebyl rád kdyby se mu líbila holka která má už jen něco trošku společného s mořským světem. Rychle jsem si nalila vodu do sklinky a vypila ji ale jako bych si dala jen panáka. Vzala jsem džbán, nalila do něj vodu a odnesla do pokoje abych se vyhnula matčiným domněnkám proč jsem se změnila.

,,Nebo to má něco společného s mořskými pannami?" Zrovna jsem vylila vodu na stůl a trochu i na počítač. ,,Ach můj bože, utři to. Proč si bereš džbán když za chvilku půjdeš stejně spát?" videntně už jsem mámě lezla na nervy, rychle jsem to usušila párou když nebyla zrovna u dveří, napila se a šla si lehnout. Další den ránou jsem umírala na žízeň. Moc dobře jsem si uvědomila proč tak piju a přemýšlela jsem co nového mě ještě čeká od života mořské panny.

Ve škole se Majda stále neobjevila takže jsem seděla se Simčou (teda kromě matiky). Petra byla na mě naštvaná že s ní nesedím takže o každé přestávce šla na chodbu za tou kamarádkou Sabinou. Moc jsem jí neznala ale věděla jsem že si jí ostatní kluci dobírají protože je tlustá.

Na obědě jsem si sedla se Simčou a ještě s nějakýma děckama z 5. a 4. třídy. Seznámila jsem se tam s Aničkou která chodí do 5.A pak s Filipem a další Aničkou z 5.B. Simča mi řekla že chodí s Majdou do literárně dramatického kroužku kromě Anny z Áčka. Akorát že mají jinou učitelku.

Zrovna jsem Filipovi říkala jak těžká je Fyzika když jsem uslyšela jak nějaká holka ze 5.B říká: ,,Já jsem zkoušela na youtube jeden rituál jak se stát upírem a myslím že se mi to povedlo protože já zbožňuju upíry Marky. Ale neboj není to nijak nebezpečné akorát budeš mět příznaky třeba chuť na krev nebo ti budou růst špičáky..." Simča ji nejspíš slyšela taky protože celá ztuhla a odkapávala jí ze lžičky polívka.

,,Filipe nevíš kdo to je?" ,,Jo to je Ivana, hodně se zajímá o magii a jak už jsi slyšela tak má taky ráda upíry..." Simča ho začala bedlivě poslouchat. ,,Jednou mi dokonce vyprávěla že když někam běžela tak začala běžet hrozně rychle a přitom nebyla vůbec udýchaná. Nebo třeba mi ukazovala video kde holka měla v sudu vodu a začala se s ní jen díky rukou hýbat a přitom se té vody vůbec nedotkla." Simča si ho prohlížela jak něco zajímavého v muzeu a Filip si toho rychle všiml. Ještě než jí něco řekl tak jsem se ho zeptala. ,,A má nějaké schopnosti třeba že dokáže hýbat s vodou nebo tak?" ,,No jednou mi řekla že když se někoho dotkne tak ten člověk ucítí teplo. Počkej já se jí zeptám. Hej Ivčo, předveď tady Anežce nějaké čarodějné kousky." Ivana byla trochu překvapená a byla ráda že může něco předvést. ,,Filipe ale nevím jestli se tady budu pořádně soustředit vždyť je nás tu sedm. Ale dobře no. Co by jsi chtěla vidět?" ,,No já nevím co zrovna umíš." ,,Ovládám vodu a negativní energii."

,,VODU?"

,,NEGATIVNÍ ENERGII?"

Simča se tvářila jakoby jí někdo dal facku. ,,Co je to ta negativní energie?" Zeptala se Simča. ,,Že dokážu vyvolat stres, strach a když jsem ve formě tak dokážu měnit počasí na bouřky a..." Vtom případě mi ukaž jak ovládáš vodu." Rychle jsem ji zarazila a podala jsem jí sklenici. Ta jí uchopila oběma rukama, zavřela oči jakoby nad něčím přemýšlela. Zadívala jsem se na vodu a chvilku jsem myslela že se nic neděje ale pak začala voda vířit rychleji a rychleji. ,,No teda."  Všichni se zatvářili udiveně a začali tleskat. Ale já a Simča jsme se zatvářili zděšeně. Ivana se podívala na vodu která už brzo ve sklenici nebude a tak přestala. ,,A nejlepší na tom je že to v celé škole umím jenom já. Konečně umím něco co ostatní ne a to jsem vždycky chtěla."

,,Jo jasně." Všichni se otočili na Simču. ,,Ty to snad umíš taky?" Podivila se Ivana. ,,Umím něco lepší než jen hýbat s vodou." ,,Simi přestaň." Musela jsem jí varovat jinak se prozradíme ale ona se asi jen tak nenechala. ,, Já ji dokážu proměnit v led." ,,ZBLÁZNILA SES?" Řvala jsem na Simču a kopala ji ať se přestane utahovat ale nenechala toho. ,,Okamžitě přestaň jinak jim řeknu co jsme zač."

Vyhrožovala jsem ji a v tu chvíli jako by se všechno odehrálo ve zrychleném filmu. ,,TO NE!!" Zaječela Simča, bouchla do stolu a všechna voda jako by vybuchla. Polívka, šťáva i omáčky se rozlétly po celé jídelně až konečně dopadly na podlahu a postříkaly všechny děti a učitele včetně mě a Simči. ,,Tomu jsi teda dala." Rychle jsme vyskočily ze židle běželi  na záchod.