Game on

Kapitola 1: Pověst

Dívám se na sebe do zrcadla, které visí nad umyvadlem v koupelně. Moje černé vlasy, které mám obarvené, visí v pruzích kolem mé tváře ve tvaru srdce a s povzdechem si rychle sundávám pyžamo a jdu si umýt vlasy. Horká voda je příjemný útěk z reality, sice jen na pár minut, když jsem ochotná vyjít ze sprchy obleču se do tmavého oblečení, roztrhaných džínu a jednoduchého černého topu. Protože je venku zima a chladno oblékla jsem si černou mikinu s nápisem "Nech mě na pokoji", který je na zadní straně mikiny. Nechápejte mě špatně, nejsem jedna z těch společensky trapných lidí, kteří nenávidí všechny a nejsem ani jedna z těch bohatých dětí, takže nemám mnoho oblečení. Dala jsem si make-up, většinou nosím oční linky a červenou rtěnku, Cuffy přišla.

Cuffy je moje "rodina" je to můj kocour a je opravdu rozkošný s jeho hnědou kožešinou a bílými skvrnami.

Žiju v pěstounské péči, moji rodiče mě dali na adopci hned, jak jsem se narodila a od té doby se pohybuju sem a tam po celé zemi, ale ještě jsem nenašla místo, kteremu můžu říkat domov, ještě ne, ale je mi to celkem jedno. Jsem jedním z těch lidí, kteří jsou v klidu a minulostí se nikdy nezabývají.

Mohla bych mít jiný styl, někteří lidé mi říkají emo, ale upřímně je mi jedno, co si myslí. Nejsem jedna z nejpopulárnějších holek ze školy, ale ani to mi nevadí. Vycházím s každým a mám několik opravdu dobrých přátel. Zvláště Lindsey, je to moje nejlepší kamarádka. 

Když už jsem si dodělala make-up vezmu Cuffy do ruky a mazlím se s ním několik sekund, než se podívám na jeho malou a roztomilou hlavu a vběhnu do kuchyně, kde se Carol, moje pěstounka, postaví k pultu s hromadou vaflí na jedné straně a na druhé straně má vaflovač.

"Mmm? voní to dobře", říkám, sednu si ke stolu, vezmu si talíř a naplním ho vaflemi a javorovým sirupem. Carol se na mě usmívá. Opravdu se mi Carol líbí a i její manžel Brian a jejich desetiletá dcera Lottie je prostě rozkošná! Možná se konečně mohu usadit tady? Jsou opravdu fajn, ale nechci nic uspěchat, takže jen počkám a uvidím, jestli se mé pocity a myšlenky změní nebo ne.

Když jsem dojedla snídani, položila jsem talíř do umyvadla, vzala si můj pruhovaný batoh s bílými a černými pruhy a zamířila do školy. Za normálních okolností bych šla dvacet minut pěšky, abych se dostala do školy, ale počasí je opravdu větrné a sněží, takže jsem se rozhodla jet autobusem, ale když jsem šla na autobusouvou zastávku, modré auto vedle mě zpomalilo a někdo otevřel okénko a objevil se v něm kluk s neuspořádanými hnědými vlasy a milým úsměvem. 

"Hej Alex", říká a já se usmívám na mého kamaráda Petera. 

"Chceš svézt do školy?" zeptá se a já naskakuju do auta. Auto řídí  blondatá dívka jménem Patricia, další z mých přátel a přítelkyně Petera. "Nevěděla jsem, že bys nechal holku řídit tvoje auto", škádlila jsem Petera, když jsem byla v bezpečí před chladem a díky bohu sedím uvnitř teplého auta. "Normálně bych to nedovolil, ale prohrál jsem sázku a ted ji musím nechat řídit auto do školy do konce týdne" ,říká smutným tónem. Zasměju se a dívám se na bílou ulici, kterou projíždíme a o pár minut později zaparkujeme na parkovišti u školy, vystupuji do mrazivé a chladné zimy a spěchám do školní budovy ke své skříncě.

Moje první hodina je historie, vezmu si svou knihu a rychle jdu do správné učebny, kde si sednu na židli dozadu a vytáhnu můj náčrtek. Učitel vchází a já pokračuju v malbě vlkodlaka, kterého jsem začala před několika dny. Nevím, proč ale u malování si odpočinu je to příjemný útěk. Kdybych si jen mohla dát sluchátka do uší, ale vím, že by můj učitel nezůstal bez povšimnutí, navíc ted začal volat naše jména.