Jimin má několik dluhů, které není schopný splatit. Má dvě práce a do toho se ještě musí starat o svého mladšího bratra Samuela, který šel teprve nedávno poprvé do školky. Co se ovšem stane, když se do jeho nepodařeného života připlete Samuelův učit...
Taehyung šel rychlím krokem, neosvětlenou ulicí. Ne, že by měl strach, jen chtěl být co nejrychleji u Jimina a pak se i s ním vrátit domů - no a možná, že se i trochu bál. Byla tma, nikde ani živáčka a to nemluvil o svém paranoidním smýšlení.
Zastavil se, když uslyšel čísi hlasy. Nezněly příliš vřele. Chtěl se nenápadně vypařit a zvolit jinou cestu, která by vedla k Jiminovu domu, ale jakmile uslyšel ten vysoký melodický hlas, jeho zvědavost ho začala táhnout k oněm lidem. Jakmile už byl dostatečně blízko na to, aby dokázal rozpoznávat slova, schoval se za rohem budovy a vyčkával.
,, ... takže ty nezaplatíš?" Taehyung nemusel ani vidět tvář onoho muže, kterému hlas patřil, a věděl, že je to namakanej, asi o dvě hlavy vyšší chlap než Jimin.
,,Za tenhle měsíc jsem vám peníze dal. Nemůžete po mě přece chtít -"
,,Ale to už není náš problém Jiminie," přerušil ho, tentokrát někdo jiný, ,,Dali jsme ti celej jeden den. A já ty prachy potřebuju teď. Nenuť mě ti znovu ublížit." Klidný, vyrovnaný, avšak chladný hlas, zněl Taehyungovi v uších ještě dlouho po té, co domluvil. Chtěl Jiminovi ublížit? Slíbil si přeci, že už nenechá nikoho mu znovu ublížit.
,,Zaplatím." Zmohl se Taehyung na jediné slovo. Vyšel ze svého úkrytu, čímž se mu naskytl pohled na pár můžu v černých oblecích a Jimina, který o proti nim vypadal jako malé nevinné dítě. Všichni se na něj dívali jako na Boží zjevení, krom Jimina, kterému se ve tváři zračil pouhý strach. Nebyl vyděšený. Nebál se ani oněch mužů, kteří by ho nejspíš hned zmlátili, kdyby se tu Tae neobjevil. Bál se o Taehyunga. Bál se co mu udělají, jak budou reagovat na někoho, kdo se připletl do průběhu jejich jednání. Nemají rádi svědky, i když by jim chtěli dát peníze.
,,A to je sakra kdo?" ,,Kdy jsi nám chtěl říct, že máš přítele?" Doplnil Ztao, který se začal až nebezpečně rychle přibližovat k Taehyugovi. Jimin však nebyl schopný udělat jediný krok, jako by ho něco nutilo zůstat stát a nic nedělat.
,,Není můj přítel. Ani ho pořádně neznám -" Začal bránit Taeho, v mylném domnění, že by ho snad nechali odejít bez jediné újmy.
,,A proto je za tebe ochotný zaplatit? To přeci neudělá jen tak někdo cizí." Ztao stál před Taehyungem, který se snažil nedat najevo nervozitu a strach, který v něm Ztao vyvolával. Čišel z něj jakýsi respekt, ne jen kvůli tomu, že byl vyšší jak on, ale už ze samotného postoje a výrazu, který jasně říkal, kdo je tady ten dominantní. ,,Ale uznávám, že máš dobrej vkus." Dodal, když už si nějakou dobu Taeho mlčky prohlížel.
,,Nic spolu nemáme." Jimin se konečně odhodlal a šel si stoupnout vedle Taehyunga. Ztao se podíval na Jimina, nejspíš se snažil zjistit jestli lže, i když mu je nejspíš jedno s kým se stýká.
,,Budu ti věřit," opět přesměroval svou pozornost na Taeho, který tam stál jako solný sloup, neschopen odpovědět, ,,Ale tobě nevěřím." Jimin moc dobře věděl, co tím Ztao myslel a bezmyšlenkovitě si stoupl před Taeho ve snaze ho skrýt před jejich očima.
,,Prosím. Nic neví. Je jen hodnej. Chce mi pomoct. Prosím, nechte ho jít." Začal prosit se štěněčím výrazem.
,,Ale říkal, že zaplatí ..." Nadzvedl trochu obočí a zpříma se podíval do Taehyungových očí, které si ho zvědavě prohlíželi.
,,Nemyslel to tak -"
,,Ale myslel," Promluvil poprvé za dlouhou dobu, ,,Kolik?" Otázku směřoval k Ztaovi a naprosto ignoroval fakt, že ho Jimin propaluje svýma hnědýma očkama a přeje si, aby co nejdřív zmizel.
,,Když ti to jednou řeknu, tak budeš muset zaplatit ať už ty prachy mít budeš nebo ne. Chceš to riskovat?" Tae se podíval na Jimina a s úsměvem pokýval hlavou na souhlas. Co by pro něj neudělal? Tedy ... pro Samuela. To Samuelovi chtěl pomoct. Jimin byl jeho bratr, bylo jasné, že jakmile se povede dobře jemu tak i Samuelovi. ,,Devět set tisíc wonů." (přibližně 17,5 tisíce kč)
,,Dobře." Tae vytáhl svou černou peněženku zpoza svého kabátu a dal značně udivenému Ztaovi peníze. Asi nebyl zvyklí, aby mu někdo dával peníze bez nějakých námitek a výmluv. ,,Pojď." Řekl směrem k Jiminovi, chytil ho okolo pasu a začal ho odvádět od těch lidí pryč. Tohle nebyli lidi, které by měl někdo jako on výdat.
Kupodivu je nechali odejít. Jakmile zmizeli z dohledu, Jimin se probral z jakéhosi transu a vysmekl se z Taehyungova objetí. ,,Proč?" Zeptal se, ,,Zvládl bych to zaplatit. Nepotřebuju tvoji pomoc." Tae se musel pousmát. Byl vážně roztomilý.
,,Proč si prostě nepřiznáš, že pomoc potřebuješ?"
,,Jak bych mohl? Nemůžu přece přiznat, že se nedokážu postarat o Samuela." Namítl Jimin.
,,O Samuela se staráš skvěle ... teď je ale načase, aby se někdo postaral o tebe." Pohladil ho po jeho blonďatých vlasech a svůj úsměv ještě rozšířil. Teď už ho nenechá jen tak odejít.
______________________
Boooože, já bych spala •~•
Ups! Ten obraz nie jest zgodny z naszymi wytycznymi. Aby kontynuować, spróbuj go usunąć lub użyć innego.
