Jimin má několik dluhů, které není schopný splatit. Má dvě práce a do toho se ještě musí starat o svého mladšího bratra Samuela, který šel teprve nedávno poprvé do školky. Co se ovšem stane, když se do jeho nepodařeného života připlete Samuelův učit...
Samuel v tichosti kráčel vedle Taehyunga, přičemž si neustále hrál se zipem své mikiny. Taehyung ze začátku nevěřil, že s ním Samuel vskutku půjde sám, ale na to byl ten maličký příliš tvrdohlavý. Až teď si Tae uvědomil, že vlastně chtěl, aby k němu domů šel Jimin. Chtěl ho poznat. Zdál se mu jiný, v něčem byl výjimečný, ale nedokázal říct v čem. Možná, že ve všem. Každý pohyb, který udělal, jeho melodický vysoký hlas, pěkné, avšak věčně neupravené, vlasy a, bože, o tom jeho těle by se daly skládat básně. Byl dokonalý. Byl jako malý andílek, který spadl na zem, aby hlásal mír a lásku k bližnímu, dokud ho tedy lidská rasa nezkazila a neukázala mu nejstinější stránku života na Zemi.
Nechápal ho. On samotný mu nedával smysl. Jeho povaha a andělská tvář se mísily do jednoho a vytvářela úžasný, avšak nepochopitelný komplex. Tae sice nevěděl, co ho k Jiminovi tak táhlo - nejspíš pouhá touha pomáhat - ale byl si jistý, že se o něm musí dozvědět víc a pomoct mu za každou cenu. Peněz měl dostatek a byl ochotný jimi splatit dluh, který vytvořil Jiminův otec. Už nenechá, aby Jiminovi někdo ubližoval. Na to to měl ten kluk ve svým životě až moc těžký. Bylo mu jedno, jestli s tím bude souhlasit nebo ne. Ten dluh splatí. Nakonec mu za to ještě poděkuje.
,,Samueli?" Přerušil ticho, ,,Vážně nevíš, komu dlužíte ty prachy?"
,,Nevím." Řekl Samuel prostě. Nejspíš mu nebylo dvakrát do řeči. Taky že to bylo poprvé, co se takhle se svým bráškou pohádal. Cítil se provinile. Jimin se o něj vždycky tak staral, dělal pro něj první poslední, ale jakmile se mu naskytla možnost žít lépe, okamžitě se jí chopil a nedbal na city svého brášky. Měl se ho zeptat, jaký byl jeho důvod, že odmítal. Třeba by pak i on odmítl. I když silně pochyboval, že by mu Jimin ten důvod řekl.
Zbytek cesty proběhl v tichosti, dokud nedošli k Taehyungovi domů. Samuel se zdál být nervózní. Byl nesmělí a neustále těkal očima sem a tam.
,,Děje se něco?" Zeptal se opatrně Taehyung.
,,Mám z toho všeho špatný pocit," podotkl Samuel, ,,Mám pocit, jako bych svýho brášku zradil. Strašně jsem ho zklamal."
,,Vždyť ti to dovolil. Nechal tě jít. Sám jsi přeci říkal, že pro tebe vždy chtěl to nejlepší." Snažil se ho povzbudit.
,,To jo. Ale on mi to nejlepší dával. Já ... můžu mít prosbu?" Zeptal se Samuel se štěněčím pohledem.
,,Jasně. Povídej." Pobídl ho.
,,Prosím, přemluv mího brášku, aby sem šel. Nemůžu ho tam nechat samotnýho. On si to nezaslouží. Já ... dovoluju ti i použít násilí. Prostě, prosím, přiveď mi sem brášku." Tae se nad jeho prosbou musel zasmát, i když to vypadalo, že se Samuel každou chvíli rozbrečí.
,,Přivedu ho." Přitakal Taehyung. Jakmile to dořekl, Samuel ho začal táhnout ke dveřím a vystrkovat ho z jeho domu. ,,Však už jdu." Znovu se zasmál a rozešel se zpět k domu, ve kterém Samuel bydlel.
_________________________
Oops! Bu görüntü içerik kurallarımıza uymuyor. Yayımlamaya devam etmek için görüntüyü kaldırmayı ya da başka bir görüntü yüklemeyi deneyin.
