Who Are You, Jimin? (DOKONČENO)

(~•8•~)

Taehyung nevěřícně hleděl na panelák, který vypadal jako opiové doupě a příliš se nelišil od zříceniny. Ani se mu nechtělo věřit, že za takové bydlení někdo vážně požaduje peníze za nájem. Tohle vážně nebylo místo, kde by měli žít. Vlastně by tu neměl žít vůbec nikdo.

Samuel přišel ke vchodovým dveřím, které kupodivu držely v pantech a se skřípotem je otevřel. Nesměle se otočil na svého učitele a pokynul mu, aby šel dál. Taehyung se pokusil zahnat všechny myšlenky, které se točily okolo hororů, vrahů, dealerů a pár zvířátek a s hlasitým polknutím se vydal za Samuelem do onoho domu.

Prohlížel si každičký detail. Všímal si každého škrábance nebo díře ve zdi, díval se na spadlou omítku a na plíseň, která se usídlila na vrcholku stěn. Snažil se nevěnovat pozornost krysím výkalům, které uviděl v rohu chodby a jakoby nic, pokračoval dál v chůzi. Když se Samuel konečně zastavil u jedněch dveří, které vypadaly, že by nevydržely ani jediný náraz, vytáhl klíče z kapsy své mikiny. Po chvíli umožnil Taehyungovi pohled na byt, ve kterém žil se svým bráškou.

Tae viděl jen jednu místnost, ze které vedly pouze dvoje dveře, a to vchodové a ty druhé nejspíš do koupelny. Uprostřed ležela bílá matrace s pečlivě ustlanou peřinou a jedním polštářem. Byla tam i lednička, sporák a chatrná skříň, ve které se nenacházelo pouze oblečení, ale i nějaké konzervy s jídlem.

Taehyungovi se najednou sevřel žaludek. Nebylo to tím zvláštním puchem, který se rozprostíral po celém domě, nebylo to ani kvůli bytu, který právě viděl. Bylo to kvůli Jiminovi a Samuelovi. Sám si nedokázal představit, že by takhle žil. Všechno mu najednou začalo dávat smysl. Dávalo smysl, proč si pro Samuela nikdy nepřišli rodiče, dávalo smysl, že se mu Jimin zdál nějaký mladý na to, aby měl dvě práce, dávalo smysl, že se Samuel radoval z toho, že spal v posteli a poté nechtěl opustit Taehyungův dům. Teď už si byl Tae jistý, že je do svého domu opět pozve, ale tentokrát se postará o to, že už neodejdou.

Počká si tu na Jimina a ten mu všechno pěkně vysvětlí. Je mu jedno jestli to z něj bude muset dostat násilím, ale takhle žít přeci nemůžou. Ne, když to ví. Nemohl nechat Samuela bydlet v něčem takovém a ostatně ani Jimina ne.

,,Můžu tu s tebou chvíli zůstat, než se vrátí Jimin?" Zeptal se Taehyung Samuela a aniž by čekal na jeho odpověď, nakráčel si to do jeho bytu, který si celý ještě jednou prohlédl.

,,Jasně. Alespoň tu nebudu sám." Nad tím Tae ještě nepřemýšlel. Samuel musel být často sám doma. Celkově mu přišlo, že Samuel není příliš společenský typ. Ve školce se nebavil s nikým jiným než s Taehyungem a jediný, komu se skutečně svěřoval byl jeho starší bráška, ale ten se jemu nikdy nesvěřil. Nikdy mu neřekl kde pracuje, s jakými lidmi se stýká a nikdy se neobtěžoval vysvětlit, proč kulhá nebo má modřiny na těle. Ostatně pokaždé, když se ho Samuel zeptal, co dělal celý den, mu Jimin vždy odpověděl to stejné; pracoval jsem.

Taehyung se snažil nějak zabavit, aby si zkrátil nudné čekání na Samuelova staršího bratra. V hlavě si dával dohromady otázky, na které se ho bude vyptávat, přičemž se snažil na nic nesahat a nedávat najevo jakékoliv reakce, které by mohl mladší postřehnout.

,,Samueli, jak dlouho už takhle žijete? Myslím bez rodičů. Jen vy dva." Vysvětlil Taehyung a tázavě se zahleděl do Samuelovi tváře.

,,Asi dva roky." Řekl Samuel, aniž by si uvědomoval vážnost celé situace. Nijak si nevšiml učitelovy změny chování, ani si neuvědomoval na co všechno nyní přišel. Jimin měl pádný důvod, proč nikomu neříkal, kde bydlí. První byl, že se bál, že by ho tu našli lidi, kterým dlužil a mohl by tím ohrozit i Samuela, a druhý, byl prostý; zkrátka nechtěl, aby kdokoliv věděl jak žijí. Kdyby se to dozvěděli nesprávní lidé a někde se prořekli, mohli by mu Samuela vzít. A co on by bez něj dělal? Žil, pracoval, vydělával peníze, jen aby se postaral o svého mladšího brášku. Kdyby mu ho někdo vzal - už by neměl náplň do života. Neměl by pro co žít ...

_______________________

Boombayah!
A je to tu .. co? Nevím! Nudím se a jsem děsně unavená. Nejradši bych šla spát, ale je teprve devět večer. Bolí mě nožky ...
Ale jinak jsem mentálně naprosto v pořádku. - chápu, že mi to nikdo nevěří •~•

Nevím co mi na tom přijde tak vtipný a pokaždý, když to čtu, tak chcípám smíchy. Možná ta představa, kdyby tohle Jin vážně řekl ... nebo to, že to Jina naprosto vystihuje '×_×' vážně nevím >•●•<