bts oneshots / cz

White meaning ( Namjin )

Další podělané ráno. Ach jo... Nemůžou prostě práce zrušit!? A jednoduše by každý člověk měl všeho dost? Co s tím nedělám...

Klasická rutina. Vyčistit zuby, dát si sprchu, obléct si pracovní uniformu...Klasika. O nic míň, ani o nic víc. Vzal jsem si batoh a vyšel směr benzínka.

*****

Došel jsem do šatny. Uviděl jsem potetované tělo Na-yeon. Ani jsem ji nezdravil. Nemáme se moc v oblibě. Ona je trochu feťačka, což já nenávidím. Ne že bysme spolu vůbec nemluvili, to ne, ale je to pouze v případech, které se týkají ohledně práce.

Ze skříňky jsem si vytáhl kšiltovku. Ta hnusná červená. Nechápu, proč ji musíme nosit. Stejně by všem bylo líp, kdybychom ji neměli.

Když jsem si ji nandával, trochu se mi zamotala hlava. Musel jsem se opřít o stěnu.

"Jsi ok?"

Uslyšel jsem vzadu za mnou ten její hnusný chraplavý hlas.

"Jop, hnedka dojdu."

Zamumlal jsem. Nechápal jsem, co to bylo. Asi jsem se málo vyspal. Tak ale budu tu dalších 12 hodin. No tak to mě podrž.

*****

Bylo půl šesté ráno, ale lidí tu už bylo celkem dost. Většinou, prakticky všichni to byli unavení kamioňáci, co si přišli pro hodně silnou kávu nebo pro něco dobrého.

Na-yeoninu směnu jsem teďka převzal já a ona se mezitím začala balit. Ach jo... Radši bych tu byl přes noc, kdy je tady čtvrtina lidí, než přes den. Sedl jsem si na židličku a opřel si hlavu o zeď.

"Pohlídej mi to."

Položila mi vedle sebe svoji tašku. Šla zas na hajzl. Má krámy. Jinak na záchody nechodí. Nevím jak, ale za ty 4 roky společný práce jsem to nějak vypozoroval. Byla to zjevně drahá, kožená taška na laptop.

Ale cosi z ní vytékalo. Rychle jsem ji otevřel s hledal zdroj vody. Sice se nemáme moc v oblibě, ale schválnosti jí fakt dělat nebudu. Takový grázl fakt nejsu. Po chvíli jsem našel jakousi modrou flašku. Byla poloprázdná.

Díky bohu tam neměla notebook, ani nic elektronického. Začal jsem jí vytahovat mokré věci. Když v tom jsem uslyšel slabé tikání. Pravidelné.

Tik. Ťak. Ozývalo se to z té tašky. Nebyl jsem si jistý, jestli můžu nahlídnout do její tašky alias jejího soukromí, ale hrozně mě to zajímalo. A byl jsem z toho zvuku znervózní.

Po chvíli jsem nahmatal drátečky. Začal jsem za ně tahat. Už jsem je viděl.

Bílý.  Červený. Zelený. Žlutý. A pak už i ten mini přístroj.

*****

Kde to sakra?? Kde to jsem?? Proč je tu tak odporně studený vzduch!? Chvíli mi trvalo, než jsem dokázal otevřít oči. Protože mě do nich pořád píchalo ostré světlo.

Cosi mě škrábalo na noze. Poslepu jsem si nahmatal kotník. Ucítil jsem cosi plastového... A dost to škrábalo. Konečně jsem dokázal otevřít oči. Tak proto.

Bílá místnost. Úplné bílá. Žádná okna. Jenom mini světlo nahoře. Bílá košile. Bílá postel se zakulacenými rohy. Bílé peřiny. Jinak nic. Ani dveře jsem neviděl. Děsilo mě to. Zpanikařil jsem.