bts oneshots / cz

Valentine day ( Taekook )

Jungkook's pov.:

Krásný slunečný den. Blankitně modrá obloha. 5% možnosti srážek. Sice trochu chladno, 5°C nad nulou, ale i tak dost teplo na jarní kabáty a ne na zimní kožichy. Dokonalé počasí pro 14. únor, což je v Koreji Valentýn.

Tolik bílé nevidíte za celý rok. Ani tolik párů a čokolády. No... I když já té čokolády vidím poslední dobou až až... Až na to, že mi žádnou ještě nikdo nikdy nedal. Nikdy jsem ji od nikoho nedostal z lásky. Opravdové.

" Jungkookie, je tady paní Kim!"

Zakřičela na mě ze spoda máma, že už dorazila soukromá učitelka. Neochotně jsem se vyhrabal ze smetiště obalů od čokolády a jenom v kraťasech a bílém, trochu průsvitném tričku se vyrazil na výlet do obýváku. Když jsem se došoupal dolů, jak nečekaně, byly obě v bílém. Oblíbená barva nosící se na zamilované dny.

" Kooku! Okamžitě se jdi přesléct, chovej se slušně!"

"Bože... Vždyť je tu jenom dvě hodiny, ne? To to ta ženská nemůže vydržet?"

Neohrabaně jsem se poškrábal na zádech a ignoroval dál pokřiky mámy. Asi chcete vědět, proč mám doučování doma a nechodím do školy.

Jednoduché. Jsem bohatý, rozmazlený spratek, co nechce chodit mezi ostatní lidi. Venku jsem už nebyl něco málo přes měsíc a půl. To ještě není tak dlouho. Z přemýšlení mě vytáhlo klepání propisky o stůl. Super... Zas jsem se zamyslel. Jak já nenávidím domácí úkoly navíc!!! To je fakt zlo.

" Pane Jeone Jungkooku, jestli se nebudete soustředit, tak tu maturitu nikdy neuděláte, je vám to jasné?"

Povytáhla obočí. To se jí mám jako bát nebo o co se snaží? Němě jsem kývl a snažil se těch zbývajících 110 minut přežít... A že to dá sakra zabrat.

*****

" Tak já už teda půjdu."

Konečně si začala obouvat ty lodičky. A kabát. Díky bohu!

" Jéé, nechala jsem si na sedačce kabelku, mohl byste mi ji prosím podat?"

Zatnul jsem čelisti a otočil se na patě. Co po mě sakra ta baba ještě bude chtít!? Abych s ní šel na nákupy!? Škubnutím jsem vzal tu kabelku do ruky.

Ale cosi z ní vypadlo. Sklonil jsem se k malému obdélníku jahodové čokolády. Tak vypadá to, že tady někdo už svoji tabulku sladké čokolády dostal...

Pevně jsem ji svíral v prstech a přejížděl polštářky po jejím nepravidelném povrchu. Veliký růžový nápis:' Miluj toho, koho musíš ' se táhl přes celý obal.

Zkousl jsem si spodní ret a rychle sladkost zastrčil zpátky.

Najednou jsem dostal chuť po čerstvém vzduchu. Po vůni obchodu s čokoládami. Po chuti grilovaného lososa. Po stínu větví. Prostě po světě venku.

Ale zároveň se mi nikam nechtělo. Nechtěl jsem opustit moji věčnou temnotu a hry. Správně. Tohle je můj domov a taky navždy bude. Nepotřebuji svět tam venku. Já si vystačím sám.

*****

Už bylo něco kolem čtvrté a já pořád zůstával v bezpečí svého bunkru. Až tento den přejde, všechno bude jako dřív. Stará dobrá přítelkyně temnota, gta, postel a rámeny k jídlu.

Pomalu jsem si najel na instagram. Proč mě chce sledovat tolik lidí?? Ani jednoho neznám. Absolutně. Teďka mě sleduje jenom pár známých, jenom něco málo kolem 50 tis. lidí.