Green eyes [CZ]

22.Kapitolka

Moje hlava nabírá určitě ještě sytější barvu červeni, když si uvědomím, že jsem přemýšlela o... Tom. Sakra, před chvílí jsem Danielovi slíbila, že se nikdo nesmí dozvědět o našem vzájemném podlehnutí touhy a teď se tu chovám jak puberťačka a přemýšlím o banánech.

„Jasně, vždyť jo. Samozřejmě," něco nesrozumitelně zamumlám, abych zamluvila svůj výpadek a rudou hlavu, ale mám takový dojem, že je to Fayle úplně jasné. Soudě podle jejího posměšnému výrazu.

Daniel si taky všimne vševědoucího výrazu na tváři Fayly a povzdechne si. Asi určitě není nejšťastnější, když jsem naše malé tajemství už takhle na začátku nezvládla udržet. Když já jsem byla tak nervozní, když začala mluvit o banánech. Dokonale mě vykolejila.

„Tak co se tam dělo, vy dva poblázněný puberťáci přistižení při činu?" Fayla nahodí výraz přísné matky, ale v jejích očích spatřím jiskřičky, které značí smích, i přesto že tvář má klidnou.

„Nic se nedělo proboha," řekne lhostejně Daniel a všimnu si, jak svoji váhu přenesl na pravou nohu, aby byl dál ode mě. Já mezitím se snažím korigovat své tváře, aby přestaly být červené. Fayla nasadí výraz „nejsem přeci blbá" a Daniel si poraženě povzdechne. „Dobře, něco se mezi námi stalo, ale jestli před ostatními jenom cekneš, Faylo, tak si mě vážně nepřej," přizná se Daniel a hned potom se vydá pryč. Já oči nechávám přelepené k zemi, protože nechci vidět, jak na mě Fayla dívá. Byla to totiž ona, která mi vyprávěla o tom, jak dokáže Daniel být přelétavý u dívek a já jsem očividně nedokázala taky odolat. Jako kdyby to šlo.

„Bože, ten je ale příjemný," zachichotá se Fayla a já k ní vzhlédnu. Má na tváři úsměv a pobaveně si mě prohlíží. Celou tu dobu si naše přistižení užívala a mě nechala se v tom topit. Vážně zákeřná tato holka.

„Pojď, měla jsem vám oznámit, že Fréďa dovařil večeři a všichni na vás čekáme," mrkne na mě, načež mi obmotá ruku kolem ramen a tím mě donutí se dát do pohybu.

„Dobře," špitnu. Nevím, proč jsem se takhle stydlivě zachovala. Možná proto, že jsem ještě před několika dny byla od něho odtažitá, říkala si, že je to namyšlenec, a dnes jsem mu podlehla. Je ale pravda, že byla jen otázka času, kdy se tohle stane. Sama si musím přiznat, že mě Daniel přitahoval už od samého začátku.

Za stálého Fayliného pobrukování mě neznámé písničky, určitě je ještě pobavená z našeho odhalení, se dostaneme do kuchyně. Ve dveřích se ale střetneme s Lindou, do které Fayla omylem narazí. Fayla ze mě sundá ruku a ztuhne. Na Lindiném obličeji se objeví naštvaný výraz a zabodne své hnědé oči do těch Fayliných.

„Příště dávej pozor na cestu," vyprskne. Čekám, kdy se Fayla ohradí, protože to bych přesně od ní čekala, ale ta poslušně kouká do země. Linda ihned střelí pohledem na mě, prohlídne si mě od paty až k hlavě, obejde nás a vychází pryč z kuchyně.

Fayla se bez dalšího slova vydá ke stolu k ostatním, aniž bych se jí stihla zeptat, co toto mělo znamenat. Proč nic neudělala?

„Tak nesu konečně večeři," ozve se v pravý čas Fréďa, aby tuto situaci dokonale uzemnil. V rukách nese hrnce s jídlem a já se konečně přiměji dojít až ke stolu. Musím si znovu sednout vedle Daniela, kde sedím už od té doby, co jsme si v prvních dnech nastavili zasedací pořádek. Koukám, že to funguje i tady v novém domě. Až na Lindu, která před chvílí z kuchyně odešla.

„Dobrou chuť," pronesou všichni sborově.

„Dobrou chuť," popřeji také, ale byla by určitě lepší, kdybych necítila zvláštní pocit kvůli osobě sedící vedle mě. Jako by z něho sálala zvláštní energie, která mě má za úkol rozptylovat. Vždyť ještě před několika minutami jsme spolu leželi v posteli v objetí!