Green eyes [CZ]

20.Kapitolka

Z pohledu Daniela

"Eleanor!" zvolám, když její tělo ochabne a pouští se k zemi. Nezachytnu ji včas a proto spadne na zem. Světlé oblečení se ušpiní od bahnité země na louce, ale to je to poslední, co by mě trápilo. Sehnu se rychle k ní, abych ji mohl vzít do náruče, ale zarazím se. Moje nohy náhle taky vypovídají funkci, a tak si zmoženě sednu vedle ní. Nechám se ovládnout nutkání si jí k sobě přisunout, a tak mi její svrchní část leží na klíně.

Byl jsem naštvaný, když tam ti zaslepení parchanti přišli. Naštvalo mě, že Markus byl úplně někde jinde a nebyl ve střehu, ale stejně jsem byl nejvíc nasranej na sebe. Takových dnů si v hlavě vytvářím přesné scénáře, jak by se tento uvítací boj mohl odehrát, tolikrát jsem přemýšlel nad strategií a stejně se stane něco, s čím jsem vůbec nepočítal. Třeba pozice C? Samozřejmě, že jsem chtěl dát pozici F.

Hněv ale opadá. Když totiž spatřím tak jemné rysy dívky, které se díky bohu nic nestalo, tak ze mě všechny negativní emoce opadají. Hlavně strach.

Když se tam ti parchanti objevili, tak byla tak moc vyděšená. V těch jejích jasně modrých očích jsem viděl ten strach, díky němuž byla tak slabá. Tak slabá, že nemohla ani stát. Musela být vystrašená k smrti.

A teď jsem tak rád, že ji držím v náruči a je v bezpečí. Připadám si teď taky tak slabý, když se koukám na tuto křehotinku. Zdá se, že by se rozpadla, kdyby se jí pouze jen někdo dotkl, ale pravdou je, že je silná. Zažívá teď hodně nepříjemností, s kterými si samozřejmě neví rady, ale i přesto nikomu neukáže svou zranitelnou tvář.

Na její tváři se objeví kapka, která připomíná kapku slzy. Už by se zdálo, že tato dívka v mých rukách projevila slabost v podobě slz, ale na pohledné tváři se objeví více kapek, které ale nejdou z její zavřených očí.

Začíná pršet.

Jsem trochu zklamán, že jsou ty oči pro mě teď schované, ale na druhou stranu, dovolila by mi se na ni koukat? Zkoumat jemné havraní vlasy, které poklidně leží na mých stehnech. Obdivovat tu křehkost a zároveň sílu, kterou v sobě ukrývá. Nebo snad ty pootevřené rty, které vypadají tak šťavnatě. Mé myšlenky zaplují do noci, kdy jsem je mohl ochutnat. Nevím, proč jsem to udělal. Když se mě na ten důvod ptala dnes Fayla, tak jsem jí s odpovědí rozhodně nelhal. Já sám nevím. Pouze vím, že jsem chtěl. Byla to neukojitelná touha ty rty poznat. Dotknout se jich. Vědět, jaké to je.

A rozhodně ničeho nelituji. Nevím, jak by reagoval její otec na to, že ji líbám dceru nebo kdyby ostatní z naší party zjistili, že jsem udělal to, co jsem jim vlastně zakázal. Ale opět ničeho nelituji. Byl bych blázen, kdybych litoval políbení této krásky.

Jo, je jiná. Až mě to samotného zaráží, jak na mě působí.

"Ochráním tě, za každou cenu," slíbím jí, i když mě nemůže slyšet. Její vlasy jsou už skrz na skrz promočené a po její tváři stéká více a více kapek. Tuto dívku ochráním před vším zlým.

Mé oči se začnou sami od sebe zavírat. Použil jsem moc síly. Sakra. Snad nás tu najdou.

Pak už vidím jenom tmu.

Z pohledu Eleanor

"Jestli si myslíš, že ti tohle jen tak lehce odpustím, tak jsi na omylu!" slyším slabý hlas, ale i přesto je velmi výrazný a rozhodně je tento dotyčný naštvaný. "Celou dobu se na tento den připravujeme a ty si někde užíváš s nějakou blbkou v pajzlu," hlas slyším čím dál tím výrazněji a připadá mi nějaký povědomý. Tento hlas dobře znám. Jen... Kdo to je?