Green eyes [CZ]

22.Kapitolka

Zvedla jsem rychle hlavu, abych mu mohla vidět do očí. Lže? Dělá si ze mě srandu? Spatřím na jeho tváři úplnou serióznost. Jeho obličej je uvolněný a není na něm žádná známka úsměvu, žádný sarkasmus. Jeho poslední slova tedy myslel skutečně vážně.

Má mamka byla taky devod? Byla taky součástí světa, o kterém jsem celý svůj život až do teď neměla ani tušení? A mamka... Má mamka byla blondýna. S modrýma očima.

„Má mamka byla ten druhý devod?" nepamatuji, jak se jim říká. Bílý? Světlý? Je mi to vlastně úplně fuk, protože přemýšlím o něčem jiném. Mamka byla taky s něčím zapletená? A jak to že se táta s mámou znali? Vždyť mi Daniel před chvílí říkal, že mezi rasami devodů vládla nenávist. Očima si zběsile prohlížím Danielovu tvář, jako bych tam snad měla najít všechny tyto odpovědi. A přece, on mi všechno musí říct.

„Ano," odpoví mi skoro šeptem. Mám sto chutí po něm křiknout, co si myslí, když mi odpoví jednoslovně. Musí přeci vědět, že mám tisíce otázek, že jsem zvědavá jak nikdo, a on je teď jediný, kdo mi je mi může zodpovědět.

Chci otevřít pusu, abych mohla vyslovit další otázky, ale někdo zatáhne za kliku. Už jsem se vyděsila, že by nás tu někdo viděl, jak s Danielem ležíme společně v posteli, ale v mžiku si uvědomím, že mé vyděšení bylo zbytečné. Daniel dveře zamkl pomocí své energie. Po nezdárném vniknutí do místnosti neznámého se hned poté ozve zaklepání. To už ale s Danielem jsme v pozoru a snažíme se upravit, aby nešlo poznat, co se tu dělo. Třeba že mě líbal, jak k smyslů zbavený. No, jako bych byla na tom jinak.

Když se rozejdu ke dveřím, abych mohla narušovateli otevřít, – bylo by přeci divné kdybychom dlouho neodemykali – tak mě Danielova ruka ještě zastaví v pohybu. Druhou rukou se mě dotkne zad, čímž si mě přitáhne k sobě blíž. Ten dotek ve mně vyvolá další nepochopitelné pocity a přistihnu se u toho, že se mi zrychlí dech, když jeho rty jsou nepatrný kousek od mého ucha. Dokážu odhadnout tuto vzdálenost, protože jeho teplý dech ho dokonale prozrazuje. Zase mám chuť mu obmotat nohy kolem pasu a tentokrát to být já, kdo si ho přitáhne k náruživému polibku.

„Nesmí se nikdo dozvědět o tomhle, co se tu mezi námi dělo," zašeptá mi do ucha. Jsem na sto procent pro. Vážně nechci být středem pozornosti mezi někým, koho ještě tolik neznám. A navíc to bude vzrušující, když budeme před ostatními ukrývat malé tajemství.

Kývnu ihned na souhlas. A on mi věnuje malý polibek na ústa, když se rozhodnu táhnout za jeden provaz. Hned potom vyjde ke dveřím a já jdu za ním se spokojeným úsměvem na tváři.

Daniel otevře dveře a za nimi spatříme našeho narušitele Faylu. Ta stojí s překříženýma rukama na prsou a s vševědným výrazem na tváři. Když nad tím tak přemýšlím, možná opravdu trvalo nějakou chvíli, než jsme Fayle otevřeli. Ani bych se nedivila, kdybychom vzbudili nějaké to podezření. Musím se chovat, jako by se vůbec nic nestalo. S Danielem jsme si pouze povídali.

„Asi máš ráda banány, koukám," poví Fayla k mé osobě a já se pozastavím. Musela si všimnout mých vykulených očí. Myslí banán jako banán nebo banán jako banán. Určitě víte jak to myslím. Vybavím si totiž několik asociací při slově banán. A jestli má podezření, že jsme s Danielem něco dělali nekalého v mém pokoji, jako že dělali, tak myslí určitě ten druhý banán. Pane bože. Začínám panikařit, až mi do tváří vstupuje červeň a začnou se mi potit dlaně.

„Myslím tvoji mikinu. Máš na něm banán, rajčátko," ušklíbne se Fayla. Sklopím hlavu, abych viděla na svou mikinu s banánem, kterou jsem dostala od Tiny, a dolehne ke mně náhle uvědomění. Takže myslela banán k jídlu.