Poslední duše (Undertale FF)

XIII. - Nitky se rozplétají

Ať to bylo cokoliv, nemohlo jít o Mettatona. To, co ho Mettatonem činilo, přeci Tori držela v náručí. Co tedy mohlo převzít vládu nad robotickým tělem?

Odpověď Tori dostala, když robot udělal prudký výpad dopředu - sotva mu stačila uhnout - a tlumená záře ozvěnek dopadla na nádrž s duší na jeho břiše. Duše měla bledě modrou barvu, ale zrovna tak mohla být čistě bílá a zdát se zabarvená právě díky tomu světlu. Po okrajích byla popraskaná.

Ti, co je unesli a věznili, pravděpodobně přehodili Mettatona do EX formy, vyjmuli nádrž s duší a vyměnili ji za jinou. A ať nová duše patřila čemukoli, nejspíš se právě rozhodla nové tělo použít k vyvraždění svého okolí. 

Rychle couvala. Věděla, že ji Mettaton tlačí do rohu, ale nepřestávala doufat, že mu nějak proklouzne.

Nebo že se mu ubrání.

"Poznáváš mě?"

Ne, chtěla Tori říct, vždyť ani ten hlas nejdříve nepoznala.

"Jsem zpátky a jdu si pro svou pomstu." Hlas byl nepochybně ženský. Snad si ho nejprve nedovedla zařadit, protože s Mettatonem už měla spojený hlas, který byl jeho vlastní - její mozek nějak nedokázal přijmout, že někdo jiný mluví jeho ústy.

A nebo to bylo tím, že tentokrát se nesekal a nepřeskakoval.

Každopádně po větě o pomstě to Tori došlo - do Mettatonova těla se nějak dostala duše králova robota, toho, kterého s Mettatonem zabili. Toho, kterého shodili do šachty spodní laboratoře... A jehož duši Sans vzal, když se u něj zdržel. Dávalo to perfektní smysl.

Robot postoupil o další krok. Tori před sebe v obraně zvedla ruce a s úžasem pozorovala, jak začínají měkce zářit. Vrátilo se to, ta síla se vrátila!

Než ji ale stačila nějak použít, robot zakolísal a svezl se k zemi. Byl spoutaný několika trnitými šlahouny. A Tori už ten den někoho viděla tuto magii používat.

"Proč?" zeptala se stínů na druhé straně místnosti. Chvíli se nic nedělo, potom ale zahlédla pohyb a od stínů se oddělila postava.

"Na vysvětlování není čas," promluvil její únosce s lidskou tváří a hmyzími křídly. "Nejdřív vyměň ty duše."

Věnovala mu nepřátelský pohled, ale poklekla k Mettatonovu ležícímu tělu. Trochu se cukal a plival nějaká sprostá slova, nic víc však udělat nemohl.

Snadno našla páčku, která aktivovala mechanizmus, jenž nádrž v robotově břiše uvolnil. Přeci jen, tuhle jeho verzi pomáhala stavět. Dovolila si krátký pohled na jeho obličej, sledovala, jak jeho oči zhasly, a potom rychle vyměnila jednu duši za druhou.

"Skvěle," pokýval Člověkohmyzák hlavou. "Tu modrou si schovej. Bude se ti hodit."

"Nejdřív chci vědět, co se tu děje."

Člověkohmyzák si táhle povzdechl. Potom rozhodil rukama v gestu, které Tori připomnělo nějakého herce, nemohla si ale vzpomenout, kterého. "Nepředstavil jsem se zrovna šťastně, co? Jmenuju se Kapraď."

"Tori."

Usmál se a odhalil strašidelné špičaté zuby. "Ano, Tori. Posaď se, prosím," mávl rukou k lůžku, "řeknu ti vše, co potřebuješ vědět."

***

Gaster sledoval, jak se Mika zhmotnila před nimi. Potom se ohlédl na Papyruse - trochu se třásl, ale zůstával stát na místě. To si zasloužilo uznání.

"Teď ty," řekla. "Co s tebou?"

Papyrus neodpověděl. Vzduch, už tak dost zatuchlý, jako by ještě zhoustl. Nebylo poznat, kam se jeho oči pod helmou dívají, ale na to, že Miku propalují, by si vsadil i momentálně oslepený Sans.