Poslední duše (Undertale FF)

IX. Gaster

"Bohužel, Sansi. J-je mi to líto, ale nedokážu ti zrak nijak vrátit." Alphys sklopila oči k zemi. Sans, sedící na židli naproti ní, to vidět nemohl, ale dokázal si ji představit - vždycky se tolik za své chyby styděla a zveličovala je. Něco podobného se dalo očekávat.

"Nevadí, Alphys, snažila jsi se," utěšil ji kostlivec. Chtěl nad tím jen bezstarostně mávnout rukou, ale uvnitř cítil zklamání. Na zrak se nedalo nespoléhat, ať už kvůli běžné prostorové orientaci, nebo pro používání blasterů v případě jeho a jeho bratra.

Náhle se však Alphys ozvala: "V-vím ale o někom, kdo by ti pomoci mohl. Byl... vzpomínáš si na Gastera?"

Sans mlčel. Když už se ticho pozvolna stávalo nesnesitelným, řekl: "Jak bych mohl zapomenout."

Alphys o tom chvíli přemýšlela. "Pravda, jak? B-bývali jste si tak blízcí."

Sans se zase odmlčel. Nemusel mít sluch zvlášť vytrénovaný svou slepotou, aby slyšel nějaké degenerované hmyzovité monstrum, jak svým těžkopádným tělem naráží znovu a znovu do dveří laboratoře a naštvaně bzučí. Zezhora zazněl výbuch smíchu - Mettaton a Tori trénovali chůzi na podpatcích, a protože robot se učil rychle, brzy z pozice žáka povýšil na učitele.

Pokud mohlo ticho křičet, teď přímo řvalo. Sans si náhle uvědomil, jak sám je. Jak sám je od doby, kdy se Gasterovi stala ta nehoda, kdy se Papyrus přidal na druhou stranu a kdy on sám oslepl.

Vybafl: "Nemohl to přežít. Na monstrum byl odolný, to ano, přímo monstrózní frajer, ale tohle ne, to muselo být moc i na něj."

"Zní to, jako bys přesvědčoval sám sebe," poznamenala Alphys v odpověď.

Sans jí musel dát za pravdu. Někde hluboko uvnitř stále naivně doufal, že někdo Gastera přeci jen dokázal zachránit a vyléčit jeho zranění. Třeba Mika, ta by to zvládla. Zajímalo by ho, co dělá teď. V jaké podobě se zjeví příště a jak si bude říkat tentokrát. Už si zvykl na jméno Mika, ale to bude to nejmenší, pokud se vrátí k němu a zůstane s ním. Jen si přál, aby tentokrát nepřišla jako člověk... Ta lidská schránka měla na její chování a sílu přílišný vliv.

Další výbuch smíchu z vrchního patra vrhl Sanse zpátky do reality. Odhadoval, že Alphys před ním už nestojí, možná šla nahoru ty dva uklidnit. Opřel se tedy pohodlněji a dovolil si jednu krátkou vzpomínku...

"Slib mi, že to dokážeš. Neublížíš si, že ne?" prosil Sans.

Hotlandská laboratoř. Od prvních podzemních králů, jejichž jména byla dávno zahalena závojem času, se navenek téměř nezměnila. Uvnitř ní se ale vystřídal nespočet královských vědců, vymýšlejících různé způsoby, jak se z Podzemí dostat ven.

Gaster byl jedním z mála, kteří mysleli na blaho obyvatel Podzemí, a tak se svolením krále Asgora vypracoval zcela jiný projekt - říkal mu Jádro a šlo o obrovskou elektrárnu, jež měla dodávat energii do všech koutů Podzemí.

"Jak se můžeš takhle ptát? Je to naprosto bezpečné, zvlášť pro někoho do morku kostí talentovaného, jako jsem já!" Vyšší kostlivec se zasmál a Sans se přidal. Ty jeho špatné slovní hříčky miloval - tehdy netušil, že po Gasterově nehodě tento zvyk převezme.

"Tak jo," řekl a Gastera ještě objal.

A když se mu královský vědec ztratil z dohledu, jen velmi nerad se otočil a šel domů za Papyrusem. Ten rok si zlomil nohu a vzhledem ke křehkosti monster musel zůstat doma a moc se nehýbat, jinak by se mohl rozpadnout. Proto sem nepřišel a neměl k rozloučení stejnou šanci jako Sans. A tak Sans dal v duchu Gasterovi ještě jedno sbohem a poté už doopravdy odešel.