Percabeth

7. díl

Annabeth

Druhý den jsme vyrazli kolem deváté ráno. Thalie dala kázání Lovkyním a já šla říct Cheirónovi, že se vrátím kolem sedmé večer. Cheirón nás vyporovodil na Vrh polokrevných.

,,Hodně štěstí." řekl a pomalu odklusal zpátky do tábora. Smutně jsem se ještě podívala na tábor.

,,Jdeš ?" zavolala na mě Thalie.

,,Jo." a rozeběhla jsem za ní. Chvíli jsme šli a povídali si o tom co se nám za ten rok přihodilo. Nakonec jsme si chytli taxi a jeli za paní Jacksnovou.

 

Vystoupili jsme u baráku, zaplatili a ne moc ochotně se vydali k jejich bytu. Třikrát jsem se nadechla a zazvonila na zvonek. Paní Jacksonová s úsměvem otevřela.

,,Dobrý den, paní Jacksonová." pozdaravila jsem.

,,Jé. Ahoj Annabeth" usmála se na mě ,, A dokonce přišla i Thalie."

,,Dobrý den." pozdravila Thalie. Paní Jacksonová se rozhlídla za nás.

,,A kde máte Percyho ?" zeptala se nás.

,,On je v táboře. Včera přišel z výpravy." podívala jsem se na ni ,,A kvůli Percymu jsme právě tady."

Paní Jacksonová viděla jak se tvářím ,,Co se mu stalo ?" chtěla vědět.

Naštěstí se do toho vložila Thalie ,,Nebude lepší to probrat ve vnitř ?"

Paní Jacksonová nás pozvala dál. Sedli jsme si ke stolu, ona nám udělala čaj a posedila se k nám. Jakmile se posadila, začala jsem jí vyprávět co se stalo. Samozřejmě jsem vynechala svoje brečící scény, ale jinak všechno ostatní jsem jí řekla. Asi po pěti minutách jsem přestala. Seděli jsme mlčky u stolu. Nakonec to prolomila paní Jacksonová.

,,Bude v pořádku ?" hlas se jí třásl a bylo vidět, že se snaží nebrečet.

Kývla jsem na ni ,,je v nejlepších rukou, paní Jacksonová. Měl by se vyléčit, ale je to jenom na něm. Musí chtít žít."

,,Jak jako chtít žít ? Jako, že by Percy htěl umřít ?" podivila se.

Zavrtěla jsem hlavou ,,Ne to ne. Ale než k němu Cheirón a ostatní doběhli, už byl v bezvědomí. Cheirón mi to sice neřekl, ale řekl mi to Grover, Prý už i neměl pulz. Museli mu dělat masáž srdce a Cheirón si ho pak přehodil přes hřbet a odjel s ním do hlavní budovy. Začal ho tam ošetřovat a pár lidí z Apollónovic srubu mu pomáhali." nadechla jsem se ,,Zkrátka... Po zdravotní stránce může být v pořádku, ale jeho život závisí jen něm."

Paní Jacksonová se smutně podívala do hrníčku. Byla celkem v pohodě, teda podle možností. ,,Jak vypadá." nadechla se ,,Jak teď vypadá Percy ?"

,,Sakra." řekla jsem si pro sebe. Přeci jen na tuhle otázku došlo ,,On.. On je celý bledý. Je.." stalo se to. Zlomil se mi hlas. Cítila jsem, že se mi chce brečet a řvát dohromady. Thalie mi dala ruku na rameno ,,To je v pohodě, Annabeth" povzbudivě se na mě podívala ,,Já to paní Jacksonový řeknu." jak řekla, tak i tak udělala. Naštěstí nebyl doma přítel paní Jacksonový - Paul. To by bylo asi horší, i když by se to Paul pokoušel vzít v pohodě. Strávili jsme tam celý den. Různě jsme si povídali o různých věcech. Paní Jacksonová nám dala oběd a mi odešli kolem šesté večer.