Percabeth

9. díl

Percy

S Annabeth jsme se dobelhali k Cheirónovi před všechny táborníky. Cheirón se ne mě přísně podíval.

,,Percy, neměl bys chodit venku. Právě jsi se probral z kómatu-" nedořekl to, protože mi začali zářit oči.

,,Percy ?" vyděsila se Annabeth, že mě i pustila. Nespadl jsem. Vnímal jsem. Všechno jsem slyšel jenom jsem se nomhl pohnout ani nic říct. Nakonec jsem pochopil proč. Někdo promluvil. Ale bylo to jako by byl někdo uvnitř mě a mluvil svým hlasem. Bylo to jako by mě někdo ovládl a moje tělo si přivlastnil. Byl to strašný pocit.

,,Já nejsem Percy." odpověděl ten někdo ,,Já jsem zhouba jak Řeků, tak i Římanů." všichni si začali něco mezi sebou povídat, ale ta osoba ve mně začala mluvit dál.

,,Já jsem Gaia. Jsem matka všech Gigantů, kteří se teď znovu rodí aby vás zničili. Pokud mě chcete zastavit." zasmála se ,,Jen pojďte. Já si ráda hraji s pěšáky. Jestli se opravdu rozhodnete mi čelit, měli by jste vědět koho vyslat na výpravu do Tábora Jupiter a nakonec do Říma. Řeknu vám sedm jmen - Percy, Annabeth, Leo a Piper - ti jsou původem řekové. A pak tu máme - Jason, Hazel a Frank - ti jsou původem Římani." Gaia se zadívala do davu ,,Jestli dobře vidím támhle sedí Jason- syn Jupitera, neboli Dia to je jedno- a ty Leo Valdezi ty bys měl začít stavět tu pitomou loď, kterou jsi navrhl jako malý, ale to už vám radím až moc." podívala se na Annabeth ,,Až opustím Percyho Jacksona tělo znova se zhroutí. Před tím dokázal chodit a dýchat jenom kvůli tomu, že jsem mu v tom pomohla. Ádie, polobohové. Už se na naše dobrodružství těším." cítil jsem jak ta žena opustila moje tělo a dál si nic nepamatuji. Asi jsem se musel doopravdy zhroutit a taky, že jo...

 

Annabeth

Jakmile Percymu přestali zařít oči znova se zhroutil.

,,Percy !" vyjekla jsem. Přiskočila jsem k němu a zkusila mu srdeční tep. ,,Uf. Dýchá. Percy ! To mi znovu nedělej. Už ne !" věděla jsem, že mě neslyší, ale nemohl zase být v kómatu. Už ne. Zrovna, když byla naděje, že se konečně probudil. Pak se to ještě víc zvrtlo.

,,Cheiróne ! On nedýchá !" nahrnuli se mi do očí slzy. Začala jsem ho bouchat do hrudi aby se rozdýchal ,,Percy ty neumřeš. Né takhle a hlavně ne přede mnou." pořádně jsem ho bouchla a on se rozkašlal. Otevřel oči. Byl to zase ten starý Percy. Měl zase ty jeho krásné zelené oči.

,,Co-co se děje ?" vyhrkl na mě.

Ulevilo se mi. Usmála jsem se na něj a naznačila mu, že mu to vysvětlím až pak. Přiklusal k nám Cheirón, vyhodil nás na hřbet a zvolal k táborníků.

,,Táborový oheň je u konce. Rozejděte se do svých srubů." všichni se zvedli a začali odcházet ,,kromě Piper, Lea a Jasona. Ti se dostaví do hlavní budovy. Co nejdřív." zdůraznil poslední větu a rozjel se směrem k hlavní budově.

 

Když jsme dorazli do hlavní budovy, vyložil Percyho v pokoji, kde byl před tím a mě nechal s ním.

,,Ať se Percy dostane zpátky do postele." řekl mi ,,Pořád se mu určitě špatně dýchá, takže mu dej ještě tu dýchací masku. Prostě se o něj postarej." podíval se na Percyho jako na zátěž. Nechápala jsem ho, ale Cheirón byl z něčoho strašně rozrušený.