Harry se zvládl probudit do čtyř dnů, takže teď už momentálně ležel v mnohem lepší nemocnici. Byl to zázrak, protože když se rozhodli že Harryho odpojí, přišel dopis od Louise. Po přečtení tohoto dopisu se Harry po hodině probral. Doktoři opravdu nechápali, jak je to možné. Ale s lepší zprávou nastala i horší. Harry nemohl mluvit, protože se mu poškodily i hlasivky. Doktoři, ale doufali že to nebude stálé, ale jen dočasné. Louis dostal svolení na jeden hovor týdně, doufal že to Harrymu pomůže. Ze začátku to snad nemělo žádný účinek, Harry Louise nepoznával, což pokaždé Louise rozbrečelo.
Dnes mu měl Louis volat znovu.
"Ahoj Harry, lásko" promluvil Louis do telefonu a lehce se usmál.
"Harry, zlato někdo ti volá" promluvila Harryho zdravotní sestra.
"Ano Harry!" zatleskala sestra. "Je to tvůj Louis, bože ty si ho poznal!"
A to Louise rozbrečelo ještě víc! Harry ho poznal, sakra Harry ho poznal!!
"Ahoj lásko, to jsem já" plakal Louis. "Jsem na tebe moc pyšný a moc se mi stýská" plakal dál. "Už tě chci mít doma, u sebe!"
"Harry, lásko neplakej!"
"Moc tě miluju Harry, tak zatraceně moc!"
"Taky tě miluju, Lou" slyšel podivné zasýpání a rozplakal se ještě víc, než předtím. On promluvil!
"Zavolám ti zase zítra lásko" rozloučil se Louis.
ČTEŠ
Dear Soldier //Larry//
Fanfiction"Hazz?" zeptá se starší brunet, který právě prozkoumává mladšího odhalené paže. "Hm?" vydechne pomalu Harry, stále čekající na otázku. "Věříš v Boha?" zeptá se opatrně Louis. Přeci náboženství není nic špatného, ale i tak jde ohledně těchto věcí na...
