Psal se první máj, kdy Harrymu zazvonil telefon. Věděl, co to znamená, ale Louis stále lehce zmatený, telefon přijmul.
"Louisi ne" snažil se ho zastavit Harry. Bohužel Harryho telefon, který ležel na lince se nyní tyčil u brunetova ucha, který pozorně poslouchal.
"U telefonu Louis Tomlinson, dobrý den" zamumlal pořád šťastně Louis. "Oh, jistě" zamumlal potichu se slzami v očích. "Předám vám nadporučíka Stylese, nashle" jakoby v transu podal Harrymu telefon a hned utekl do koupelny. Harry si povzdechl a přiložil si telefon k uchu.
"Nadporučík Styles" promluvil Harry chraplavě.
"Dobrý den nadporučíku. U telefonu plukovník Tomsn, dostal jsem zprávu o vašem povolání zpět" řekl a Harry si povzdechl.
"Jistě pane, kdy a kam?" ptal se Harry na základní informace, které ho zajímaly skoro nejvíc.
"Informace o místě nejsou známe, ani mně. Letenku dostanete během dnešního dne, odlétáte za tři dny" řekl bez jediné emoce. Harryho žaludek se sevřel.
"Na jak dlouho?" snažil se znít přirozeně. Přesto ho však tato otázka trápila nejvíc a on se bál, tak šíleně se bál odpovědi.
"Pět měsíců."
"To je skoro půl roku" vykulil Harry oči. Netušil, jak to bez Louise tak dlouho zvládne, když se jejich vztah vyvíjel teď tak dobře.
"Nic s tím neudělám. Nashle za tři dny" rozloučil se plukovník.
"Nashle" rozloučil se i Harry.
Hodil s telefonem o pohovku hned jak se hovor přerušil. Frustrovaně si prohrábl vlasy a potichu zanadával, než sebral odvahu a šel do koupelny za svým milým.
"Lou" zamumlal potichu, když vešel do koupelny, kde seděl jeho přítel na zemi a třásl se. "Lou, lásko prosím neplač" ihned k němu přistoupil a už ho tiskl pevně v náručí.
"Odjíždíš" zavzlykal, koukal do prázdna. Stále byl jako v transu.
"Jen na pár měsíců" snažil se ho uklidnit, ale upřímně tohle neuklidňovalo, ani jeho.
"Pár" zamumlal Louis potichu. Harry vzal Louisovo drobounké tělo do náruče a odnesl ho do postele, kde se i s ním přikryl a jen tak ho tiskl v objetí. "Hazz?" zeptal se starší brunet, který právě prozkoumával mladšího odhalené paže.
"Hm?" vydechne pomalu Harry, stále čekající na otázku.
"Věříš v Boha?" zeptá se opatrně Louis. Přeci náboženství není nic špatného, ale i tak jde ohledně těchto věcí na mladšího pomalu.
"Svým způsobem ano, ale i ne" povytáhne své koutky do lehce zamýšleného úsměvu.
"Tak proč ten vytetovaný křížek?" zeptá se Louis a přejede po obrazci prstem.
"Věřím v zázrak, Lou. Není to zajímavé? Tolik myšlenek, které napadnou člověka při slovu zázrak. Dřív jsem se vracel v pořádku domů, jen s myšlenkou, že přesně v tu chvíli mě Bůh ochraňuje, že je zázrak, že jsem přežil. Ale teď se vracím v pořádku kvůli tomu, že jsem našel nový a ještě mocnější zázrak. A tím si ty, Lou."
Starší brunet se usmál, po těchto slovech ho slzy přešly. Věděl, že Harry je ten pravý, a tak se ještě více zachumlal do jeho náruče, šeptajíc slova lásky, dokud oba neusli.
Názor?:) Jak si myslíte, že to Lou ponese, až Harry odletí?
ČTEŠ
Dear Soldier //Larry//
Fanfiction"Hazz?" zeptá se starší brunet, který právě prozkoumává mladšího odhalené paže. "Hm?" vydechne pomalu Harry, stále čekající na otázku. "Věříš v Boha?" zeptá se opatrně Louis. Přeci náboženství není nic špatného, ale i tak jde ohledně těchto věcí na...
