Believe in your dreams (Tomione)

8. | Vzkaz

Několik následujících týdnů se strašně vleklo. Kromě občasných Malfoyových posměšků se za tu dobu neodehrálo nic, co by stálo za zmínění a každý den byl stejný, jako ten předchozí. Dedlara jsem od té noci v Chýši již nepotkala a ani ve snech mě netrápil žádný Tom. Vše se zdálo zpět normální a já začínala zapomínat, že vůbec někdy bylo něco v nepořádku. Myslela jsem jen na školu - na to, jak se musím v předmětech zlepšit a jak moc mě profesor Snape nesnáší, když mi nedá ani příležitost opravit si známky.

Dnešní ráno bylo obzvlášť studené a venkovní krajina potemnělá, jako by se ozývala blížící se zima. Až na mě byli všichni zalezlí ve hradu, choulili se pod vrstvami přikrývek a doufali, že jim velký teplotní skok nenadělí ošklivou zimnici. Mně vidina nemoci ovšem neděsila. Navlečená v dlouhém huňatém kabátu jsem si razila cestu po kluzkých schodech až k sovinci. Ta nenadálá námaha mi zrychlovala dech a chlad způsoboval, že mi při každém výdechu z úst vyšel malý obláček. Po vyšlápnutí posledního schodu mě bolestně píchlo v boku, ten výhled z věže ovšem stál za to. Pevně jsem se opřela o okenní výklenek a zahleděla do dálky, mezitím, co mě sovy vítaly hlasitým pozpěvováním.
Nad lesy se táhla hustá mlha a dodávala okolí tajemný zjev. Výhled však nebyl to jediné, kvůli čemu jsem sem ráčila cestu.

Zašmátrala jsem rukou hluboko v kapse svého kabátu a vytáhla malou obálku. Potřebovala jsem rodičům napsat, a ačkoliv byla soví pošta pro mudly podivnou záležitostí, věděla jsem, že jinak to nejde.
Vyhmátla jsem si nejbližší sovu a připevnila jí obálku k noze. Něžně jsem jí řekla, kam letět a sledovala, jak se rychlými máchnutími křídel vzdaluje pryč.

//Ahoj. Chci se vám omluvit za tu dlouhou prodlevu a též za to, jak je kapitola krátká, ale poslední dobou nemám k psaní potřebnou inspiraci, a tak nechci horko těžko vymýšlet slohovky, když by to pak dopadlo katastrofálně. Na druhou stranu jsem však už potřebovala něco napsat, tak vám snad tohle bude stačit.

Pokud je tu ještě vůbec někdo, kdo na tuhle povídku stále čeká a chce ji číst, tak ať se mi prosím ozve do komentářů. Děkuji.