BIZZLE

Chapter 17 - „to je moje dobrá známá Candice."

„Tak jsme tady, mon chéri." Řekl, když mi otevřel dveře od auta, abych mohla vystoupit. Usmála jsem se, poděkovala a následovala ho dovnitř do restaurace.

Jakmile jsme vešli dovnitř nedokázala jsem se nabažit všech detailů. Vnitřek restaurace byl neskutečně překrásný, ale rozhodně to nebylo přeplácané. Řekla bych, že to vypadalo velice sofistikovaně. Ani bych netušila, že je to čínská restaurace, protože tak nevypadá. Spíš mi to přijde, jako nějaká neuvěřitelně drahá restaurace v Paříži s výhledem na Eiffelovu věž.

„Dobrý večer, pane. Přejete si usadit?" Oslovil Jasona číšník, který stál u dvěří. Byl vcelku mladý a pohledný, ale můj typ to zrovna nebyl, jelikož ten stál vedle mě.

„Dobrý večer, poprosil bych stůl pro dva, pokud možno někde více v soukromí." Uvedl Jason svůj požadavek a ten muž přikývl a vedl nás k našemu stolu. Usadili jsme se a objednali si pití, které nám o pár minut přinesli.

„Líbí se ti tu?" Zeptal se Jason, potom co jsme si objednali i jídlo. Tato restaurace nebyla úplně čínská, měli tu i jiné tipy kuchyní, ale musím uznat, že se mi tam velice líbilo. Působilo to na mě velice klidně a spokojeně.

„Je to tu naprosto úžasné. Děkuju, Jasone." Usmála jsem se, na což mi úsměv opětoval.

„Chtěl jsem se ti tímhle omluvit za to, co jsem ráno řekl a jak jsem se k tobě choval." Nadhodil a já jsem přikývla. Viděla jsem na něm, že to myslí upřímně, i když mi to bylo celé docela zvláštní, ale hádám, že takový Jason prostě je.

„To je v pohodě," usmála jsem se a pokračovala, „každý někdy máme blbou náladu nebo den, takže se nezlobím."

„To jsem rád," chvíli bylo ticho, ale potom opět promluvil, „tak mi řekni něco o svém životě, jelikož naposledy jsme to vzali za špatný konec a úplně jsme se neshodli, teď bych to chtěl napravit." Byla jsem upřímně naprosto překvapená jeho dnešním chováním. Nezlobím se na něj za to ráno, ale to jak se choval předtím mi sedělo k Jasonovi více, než teď, ale nijak zvlášť jsem to neřešila.

A tím začal velice zajímavý večer, kdy jsme si s Jasonem opravdu povídali, jako normální lidi, co mají normální konverzaci. Nebylo to vůbec, jako naposledy, když jsem utekla z té restaurace. Snažil se říkat něco i sám o sobě, ale zase se zajímal o to, co jsem mu říkala já.

Bylo to vážně velice příjemné a uspokojující, že se vlastně stará o to, co říkám. Většinou totiž, ať už řeknu cokoliv, tak se naštve, ale dneska tomu tak nebylo.

„Jasone?" Ozval se najednou hlas, který vyrušil Jasonův příběh, který mi zrovna říkal. Otočila jsem se stejně, jako Jason za směrem toho hlasu a viděla tam stát vysokého tmavovlasého muže, vysoké postavy a s potetovanými pažemi. Byl oblečen v obleku s černou kravatou a po jeho boku stála krásná a vysoká blondýnka v šatech, které seděli přesně na jejím těle. Vypadali přesně jako protiklady, protože ona měla světlou pleť a pronikavé modré oči a on byl přesně naopak

„Zayne?" Postavil se Jason ze židle a šel se přivítat s tím mužem. Také jsem si stoupla a následovala ho, jelikož mi přišlo neslušné, kdybych tam pouze seděla a hrála, že nevidím nebo tak podobně.

„Jak se ti daří? Už to je docela dlouho co jsme se viděli, asi tak rok možná rok a půl." Začal konverzaci Zayn. Jason přikývl a za pas si mě přitáhl blíž k tělu a položil ruku na můj bok. Musím uznat, že mě to hodně znervóznilo.

„Mám se skvěle, děkuju. A co ty, jak se daří tobě? Vidím, že jsi vyhrál jackpot." Zasmál se Jason a Zayn se usmál na svou přítelkyni. Upřímně nedokázala jsem z nich spustit oči, jelikož jsem nikdy neviděla, tak hezký pár, jako jsou oni dva.

„Přesně to si říkám každý den, tohle je Gigi, moje přítelkyně," Podala nám ruce a usmála se, tak že ukázala, jak krásné zuby má, ona byla úplně přesně všechno, co já nejsem „ale jak vidím, tak ty jsi taky naprosto ve hře." Pokračoval Zayn a narazil tím na mě. Cítila jsem, jak se červenám a doufala jsem vší silou, že to nebude vidět.

„Málem bych zapomněl vás představit," zasmál se odlehčeně Jason „to je moje dobrá známá Candice." Trochu mě zabolelo, že řekl dobrá známá, ale je fakt, že vlastně mi nic nejsme. Nechodíme spolu a v podstatě ani nejsme přátelé, takže to proti němu nemůžu použít. Podala jsem si ruce, jak se Zaynem, tak i s Gigi.

Chvíli jsme si ještě povídali, a potom jsme si šli sednout zpět na naše místa. Stále jsem se vracela hluboko uvnitř mé mysli k tomu momentu, když mě představoval. Nevím proč, ale chtěla jsem, aby řekl, že jsem jeho přítelkyně.

„Jsi v pořádku?" Zeptal se mě, když nám přinesli jídlo a já jsem se ho ani nedotkla.

„Jo jsem, všechno je perfektní." Usmála jsem se, což mi oplatil a pustili jsme se do jídla, které jak Jason slíbil bylo opravdu vynikající.