BIZZLE

JASON MCCANN - 19 Let

-19.9.2013-

"Jasone, prosím nedělej to!" Křičela, když jsem vytáhl pistoli z batohu, kterou jsem namířil přesně na jeho čelo. Zhluboka jsem dýchal a měl jsem v sobě tolik vzteku, že jsme měl chuť zabít všechny lidi na světě.

"Drž kurva hubu, Danielle!" Otočil jsem se na ní, ale moje zbraň byla stále namířená na toho zkurvysna, se kterým mě ta svině podvedla. Šel jsem, jako každý den, k ní domů, protože jsme se domluvili, že koukneme na film a ta kurva byla v posteli, s tímhle parchantem, který právě stojí přede mnou.

"Jasone, prosím. Byla to chyba, miluju tebe!" Snažila se mě nalákat na tyhle sračky. Zasmál jsem se a zakroutil hlavou.

"Ne, Danielle, nebyla to chyba, protože ty sis to užila, viď, ty kurvo jedna zasraná." Vlepil jsem jí facku a ona spadla na zem.

"Danielle!" Ten kluk se chtěl za ní rozeběhnout, ale já byl rychlejší a něž se stačil pohnout, tak jsem zmáčkl spoušť a jeho tělo spadlo nedaleko od jejího. Povzdechl jsem si a zakroutil hlavou, když se ta kráva rozbrečela.

"Můžeš držet hubu? Chci, aby bylo ticho, až budeš umírat. Dneska nemám náladu, na nějaký zkurvený prosby a takový sračky." Otráveně jsem řekl a ona vážně byla zticha. Usmál jsem se a šel k ní blíž.

"Ty jsi neskutečná kurva." Kleknul jsem si k ní.

"Ty jsi psychopat." Zavrčela mi do obličeje a já se usmál.

"Jo to máš pravdu, takže myslím, že jsi docela v prdeli, zlato." Mrknul jsem na ní a ona si konečně uvědomila, že jí zabiju.

"To nemůžeš, Jasone." Zašeptala a já jsem pobaveně zvednuk obočí.

"Já můžu všechno." Odpověděl jsem a ukázal jí mrtvé tělo toho zkurvysyna, kterého si očividně do teď nevšimla.

"Ty jsi zrůda!" Zakřičela a znovu se rozbrečela. Já jsem jen přikývl a usmál se.

"Řekla jsi to sama, jsem psychopat. Takže chceš umřít vedle něj nebo radši sama?" Zeptal jsem se jí a ona neodpověděla. Nabil jsem si znovu zbraň a namířil jí na ní. Chtěl jsem si užít, to jak se třese a čeká, až zmáčknu spoušť.

"Poslední slova?"

"Přála bych si, abych tě nikdy nepotkala." Zašeptala, ale já jsem jí slyšel a usmál se.

"To bych si taky přál, aspoň bych si nemusel zase špinit ruce." Řekl jsem a zmáčkl spošť. Její tělo spadlo na zem, a bylo naprosto nehybné. Leželi tam oba dva a já se usmál nad svým výtvorem. Odešel jsem z jejího bytu a zamknul jsem je tam jejím klíčem, který jsem vzal z její kuchyně. Nemuselo to takhle dopadnou, kdyby se nekurvila

-27.1.2014-

Seděl jsem v parku na lavičce a pozoroval všechny kolemjdoucí. Bylo jedenáct večer, ale lidí tu bylo hodně, i přesto že byla docela zima hlavně teď v zimě. Šel jsem si tady sednout za účelem přemýšlení, ale moje myšlenky si dělají, co chtějí ony, takže téma, které zaneprázdňovalo mou mysl bylo, která z těchto lidí, co tu procházejí bude mou další obětí. Sledoval jsem každého, co byl tady na tomto pozemku. Byl jsem oblečený do černé, takže si mě ani nikdo nevšímal, ale já jsem si naopak všímal úplně všech. Je zajímavé, kolik lidí si ani nevšímá, že je někdo sleduje, protože každý z nás má v sobě zabudovaný instinkt, který náš upozorní, když nás někdo zezadu sleduje a pozoruje, ale i přesto si toho většina lidí nevšímá, což je chyba. Nikdy nevíte, kdy potkáte blázna, jako jsem já, který vás bude chtít zabít jen tak pro zábavu.