Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

7. kapitola

Ráno bylo jasné a ani jedné z dívek se nechtělo vstávat, dokud dovnitř nevrazil Edmund.

„Vstávejte, dnes bychom měli dorazit k Osamělým ostrovům!" křikl na ně zvesela. Asi si už nepamatuje, že Chim tak ráda spí.

„Vypadni," zamručela Chim do polštáře, ale Lucka vcelku energicky vstala a vytáhla z postele i Chim, která se ale nevzdala bez protestování.

Edmund na chvíli odešel, aby se dívky mohly převléct a pak se vrátil i se snídaní. Snídaně byla výborná, ale po snídani zjistili, že ani jeden z nich nemá co na práci. Dívkám očividně nikdo nic svěřit nechtěl a Edmund měl pracovat až odpoledne.

„Tak se jdeme kouknout za Kaspianem na můstek, ne?" navrhla Lucinka.

„Proč ne," odpověděla Chim zákeřně a zvedla se ze židle. Drinian bude šílet z toho, že tam je tolik lidí.

Všichni tři vyšli ve stejnou chvíli a zarazili se. Pak se na sebe koukli a dělali, že nic. Chim cítila, jak najednou vzrostlo napětí. Po třech krocích ale každý z nich zrychlil a doběhl ke dveřím. Lucka a Chim se procpaly dohromady, ale Edmund narazil do dveří. Zaúpěl, ale běžel dál. Předběhl Lucinku a snažil se dostat přes Chim, která mu ale šikovně bránila cestu. Vběhla na palubu, Edmund jí chytil za ruku a Chim, která to nečekala a akorát se vyhýbala jednomu námořníkovi, do něj vrazila, spadla a stáhla Edmunda sebou. Jediné, co slyšeli, bylo to, jak se jim Lucka směje a vybíhá po schodech.

Chim se několikrát omluvila tomu muži, kterého srazila a strčila do Edmunda. „Tos mě musel chytat takhle blbě? Mohla jsem vyhrát!" sykla. „Navíc jsem spadla na Toma!"

„Hele, to tys mě stáhla sebou dolů jo, taky jsem mohl vyhrát. Navíc, ty bys vyhrála jen přes mou mrtvolu," ušklíbl se Ed a vylezl nahoru na můstek za Luckou, která se na ně shora šklebila. Chimney ho ihned následovala a pogratulovala Lucince k výhře, stejně jako Edmund. Taková dětinská zábava a my z toho děláme vědu, usmála se Chim sama pro sebe. Ale každý občas potřeboval potěšit to dítě v sobě. Všichni tři si ale všimli, že Kaspian a Drinian se tváří jaksi zlověstně, a tak je během pár vteřin úsměvy přešly a na nějaký závod zapomněli.

„Co se děje Kaspiane?" zeptala se s obavami v hlase Chimney.

„Nikde není Narnijská vlajka," odvětil na to znepokojeně. Edmund si od něj půjčil dalekohled a zahleděl se na přístav, a i jemu se poté začal na obličeji zračit nespokojený výraz.

„To je divné. Vždycky to tu k Narnii patřilo," vracel dalekohled s pohledem o něco málo více znepokojeným než Kaspian.

Neviděli žádné velké lodě, ale i tak zůstali v pozoru a nezajeli až do přístavu. Nikdy nevíte, co může čekat na druhé straně ostrova, nebo přímo na ostrově.

Kaspian seběhl na palubu a potichu začal rozdávat rozkazy – vybral několik lidí, kteří se měli poskládat do dvou loděk a dojet až na ostrov, aby zjistili, co se na tom tichém ostrově děje.

Cestou v loďkách nikdo nepromluvil, všichni si obezřetně prohlíželi ostrov a stejně potichu vyskákali z loděk na břeh.

Všichni našlapovali tiše jako myšky, bez jakéhokoliv slova. Chimney uslyšela nějaké bouchnutí, a tak si ihned otočila s lukem připraveným k výstřelu, ale byl tam jen Rípčíp natahující ruku k Eustácovi natáhnutému na schodech.

„Vstávej Eustáci," sykla na něj, bála se, že je prozradí svou neohrabaností.

„A vy že jste pokrevní příbuzní?" zeptal se Kaspian lehce znechuceně s pohledem upřeným na Eustáce. Edmund s Luckou by v tu chvíli nejraději odpověděli ne, bylo to na nich vidět, a propadali se hanbou místo Eustáce, což bylo pochopitelné, ale od Kaspiana to bylo neuctivé.

„To ticho. Kde jsou všichni?" zeptala se Lucinka po chvíli, kdy slyšeli jen šplouchání vody o ostrov.

„Možná je to tu opuštěné," navrhla Chim. Ale kam by se všichni ti lidé poděli?

„Driniane, zůstaň ty tu se svými muži. Rípčípe, pokud se nevrátíme, za úsvitu běžte za námi," rozkázal Kaspian. Nečekal, až ho v tom ostatní utvrdí a šel dál do města, bok po boku s Lucinkou, Edmundem, Chimney a dokonce i Eustácem.

„Kaspiane, co si myslíš, že se tu stalo?" zašeptala Chimney. Nemusela šeptat, ale to ticho všude kolem bylo zničující, nutilo šeptat, být ve střehu a být tichý jako myš.

„Nevím, co si mám myslet. Brzo se to dozvíme. Pojďte sem" pokynul jim hlavou a vydal se dál do srdce ostrovního města.