Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

17. kapitola

  Další den bouře ustala, ale nebe stále ještě bylo plné černých mraků a moře se vzdouvalo. Ale i tak se stalo téměř nemožné – spatřili další ostrov. Byla to pro ně alespoň nějaká útěcha a všichni doufali, že tam najdou nějaké jídlo. Potřebují potraviny, jinak se k na Ramanduuv ostrov nikdy nedostanou.

Téměř všechno jejich nadšení ale opadlo, sotva dalšího dne vstoupili na souš. Ostrov vypadal sopečný, plný písku a kamenů, ale ne jídla.

Chimney souhlasila s Rípčípem – lordi se tu pravděpodobně vůbec neobtěžovali zastavovat, ostrov vypadal pustě a nikoho jistě nelákalo tak malý, a navíc holý ostrov prohledávat.

„My čtyři půjdeme hledat, zda se tu nezastavili lordi, zatímco vy ostatní se podíváte po jídle a vodě, snad tu něco málo bude," rozdělil Kaspian úkoly, zatímco vesloval blíž k ostrovu. Muži přikývli, ale Eustác vypadal, že s tím nesouhlasí.

„Ne! Jak čtyři? Já chci jít taky, prosím, nenechávejte mě s tou myší," začal prosit, dokonce i poměrně slušně.

„Já to slyšel," ozval se Rípčíp z druhé lodi.

Eustác uraženě zavrtěl hlavou a zamumlal si po vousy: „Ušoune."

„To jsem taky slyšel."

Muži se zasmáli a všichni Eustácovi věnovali pobavený pohled, ale ten se ještě víc zachmuřil a už nepromluvil. Dokonce ani nevyžadoval povolení jít s nimi, prostě přestal mluvit.

Chimney to s tím ostrovem moc slavně neviděla. Pokud Rípčíp a ostatní přeci jen najdou něco k jídlu nebo pití na téhle prašné skále, tak to bude zázrak.

Kaspian vyskočil z loďky, počkal až vystoupí zbytek posádky a pomohl děvčatům ven, a pak beze slova vyrazili na druhou stranu než Rípčíp. Bylo jim šílené vedro a neustále stoupali a hledali schůdnou cestu, kterých ale moc nebylo. Kaspian, který šel vepředu, ale po úmorné cestě konečně něco spatřil. Provaz, který vedl kamsi do jeskyně. Pomalu tam všichni sešplhali. Chimney si oddechla. Bylo tu příjemně a chladně, navíc pár metrů od nich bylo jezírko, které se pěkně lesklo a blyštilo. Konečně voda. Edmund se naklonil a chtěl nabrat pomocí jedné z lastur, které ležela na kraji jezírka, vodu, když ji z ničeho nic odhodil. Překvapeně se na všechny podíval.

„Ona... proměnila se ve zlato." Překvapený výraz mu všichni ještě chvíli opláceli, načež Chimney sebrala klacek, který ležel u vstupu do jeskyně, ponořila jeho špičku do vody a otočila se na ostatní. Klacek začal postupně měnit barvu na zlatou a také těžkl. Nakonec ho Chimney upustila. Za prvé byl už dost těžký a za druhé nechtěla, aby se to kouzlo přeneslo i na ni. Jeskyní se ozvěnou začal nést ostrý a poměrně vysoký zvuk, který klacek vydal, když se dotkl země

Lucka došla opatrně blíž ke kraji a pořádně si jezírko prohlédla a Chimney ji napodobila. Všude se válely zlaté mince, kameny, kusy rostlin, meče a dýky, ale to nejpodivnější byla zlatá socha kousek od kraje.

„Myslíte," začala Lucka větu, ale Kaspian ji přerušil.

„Ano. Musel tam spadnout. Vidíte ten štít? To je znak Lorda Restimara. Někde tu musí mít i meč."

„Tamhle, vypadá stejně jako můj," našel ho Edmund.

„Musíme ho vyndat, potřebujeme ho." Kaspian se začal rozhlížet po jeskyni, čím ho vytáhnou z vody a nespadli tam, aby neskončili jako lord Restimar.

Edmund vytáhl svůj meč a opatrně ho zaklesl do meče ve vodě. Všichni téměř nedýchali, aby Edmunda nevyrušili.

„Tvůj meč se neproměnil," upozornila Lucinka.

„Ten druhý taky není ze zlata, a to byl celý v tom jezírku," navázala na ni Chimney, „to musí být kvůli té magii, která je v nich ukrytá. Musí být silnější než magie toho jezírka."

Edmund schoval meč, klekl si k jezírku a fascinovaně na něj koukal.

„Ede?" ozvala se Lucinka, která už byla téměř na odchodu a držela se provazu, „na co tak zíráš?"

„Lucko," ozval se Edmund až po chvíli, „kdo má ve své moci tohle jezírko, tak je hrozně mocný. Můžeme být bohatí a v Anglii už nám nikdo nebude moci rozkazovat, co máme dělat!"

„Ede, ale," začala Lucka odporovat, ale Kaspian ji vyrušil.

„Z Narnie nic odnést nemůžeš," pronesl potichu a nebezpečně.

„A to říká kdo?" ohradil se Edmund a postavil se proti Kaspianovi. Oba dva na sebe výhružně hleděli.

„Já." V tu chvíli, co to Kaspian řekl, oba dva vytasili meč a pustili se do sebe. Sotva Chimney viděla možnost Kaspiana odtáhnout, popadla ho za ruce a odtáhla dál. Kaspian se po ní ohnal rukou bez meče a Chimney upadla, ale viděla, že Lucka zvládla si stoupnout před Edmunda a zatarasila mu cestu ke Kaspianovi.

„Dost! Nechte toho!" křičela Lucka z plných plic. Edmund i s Kaspianem na sebe nepřestali výhružně koukat, ale nevypadalo to, že by se chystali k další bitce. „Za to může tohle místo. Pokouší vás. Jak říkal Koriakin."

Obadva chlapci znejistěli a těkali očima mezi sebou a dívkami. Kaspian si najednouuvědomil, že Chimney uhodil a srazil ji na zem. Omluvil se a vypadal, že ho todoopravdy mrzí. „Promiň. Měl jsem pocit, že na ničem jiném nezáleží, jen na tomzlatě a na tom, abych se porval s Edmundem. Omlouvám se, vážně mě to mrzí."Chimney přikývla, ale nic neříkala. Chápala to. Ona už to cítila. Když málempřepadla přes palubu, měla podobný pocit, že nezáleží na ničem jiném než natom, aby šla dál. 

Ahoj! Omlouvám se, že teď nebyla dýl kapitola, ale začalo zkouškový a já nemám předepsaný díly, takže moc nestíhám. Žádám vás o trpělivost, snad se to trochu zlepší a díly si předepíšu, ale i prázdniny budou velký špatný, protože budu většinu času pryč a většinou i bez internetu, abych vám kapitolu nahrála, takže tímto se omlouvám. Jinak doufám, že se vám příběh líbí. Jsem ráda za každé přečtení a za každou hvězdičku, doopravdy jsem nečekala, že to bude mít takový úspěch, publikovala jsem to jen proto, že jsem to chtěla dopsat a nechtěla jsem, aby to leželo v šuplíku. Takže tímto vám všem děkuji, že jste došli až sem, přeji pěkné počtení a snad bude další kapitola brzy!