Yes, Professor✔️

Yes Professor(2) - 9

->Lola<-

Ležím v posteli a cítím nepříjemnej pocit v nose. Co to kurva je? Klepu se jako ratlík a nemám tušení co se mnou bude dál. Všechno se točí. Chci se napít ale asi nezvednu ani ruku. Nemám náladu s někym mluvit ani se s někym dohadovat o tom co budu dělat nebo nebudu. Tohle je moje věc a ostatním je po tom úplný hovno. Nell se má fajn a nikoho to nemusí zajímat. Chci ji mít tady, proč tady sakra není?

"Lolo," řekne mi Nath.

"Jdi do prdele," řeknu mu. "Tady nemám vůbec co dělat," řeknu mu. Z lehu se zvednu do sedu. A seberu i sílu na to, abych se napila vody.

Přejde ke mně a chytí mě za ruku. Upřímně řečeno je to tak moc úžasnej pocit až mi ukápnou slzy. Proč mě jeho dotek tak moc vzal?

"Lolo," řekne tiše. "Pojď s námi domů a buď v pořádku," šeptá dál.

Moje tělo se uklidní a už se neklepu. Najednou cítím teplo a sílu. Jak mi může jeden jedinej člověk tak moc pomoct? V jednu chvíli se cejtim nejhůř a po jeho doteku jakoby všechno zmizelo.
Ani nevím jistě proč sem s timhle začala.
"Chyběl si mi," řeknu tiše a dívám se se slzami v očích na jeho ruku, která mě drží.
*O týden později*
Pustili mě domů s tím že musim zůstat čistá a chodit k psyholožky lomítko podadkyni ženám na drogách. Píčovina.
Dneska sem tam poprvé a jenom mlčim. Dívám se z okna a přemýšlím nad otázkou kterou mi položila. Ptala se proč sem do toho spadla.
Rozmyšleně odpovím. "No, nespadla. Pomohlo mi to od ztráty a bolesti. A od odreagovaní se od dítěte. Chtěla sem to."
***
Ve vile sem si lehla do postele a přemýšlela sem o tom co to vlastně vymejšlim za kraviny. Copak ja snad potřebuju nějakýho psychologa či co to je? Nell začala plakat a tak sem si ji dala k sobě na postel a hladila sem ji po zádíčkách. To je snad vubec poprve co to dělam. Myslím tim uspávání.
Slyším klepání na dveře.
"Dále," řeknu a doufam že tím nevzbudím malou.
"Ahoj," zašeptá Nath když mě uvidí na posteli.
"Ahoj," řeknu mile.
"Můžu?" Zeptá se.
"Musíš," řeknu nadějeplně.
Přijde k mojí posteli a já dám Nell do postýlky. Sedne si na postel a dívá se na mě.
"Vypadáš líp," řekne mi.
"Je mi líp," odpovim tiše.
Chvíli se jen tak na sebe díváme a nevíme co říct a když už to vypadá, že jeden z nás něco řekne nakonec to neudělá.
"Asi bych měl jít," napadne ho s už už se chce zvedat, ale zastavím ho.
"Nechoď prosím," zašeptám, klečím nabposteli a dívám se na něj.
"Mám zůstat?" Diví se.
"Prosím," prosím ho znovu.
"Je pozdě," řekne a já si lehnu pod deku. Zachumlám se a on se usmívá. Poposedne si blíž ke mně a pohladí mě po tváři. Vezmu si jeho ruku a přitiknu si ji k hrudi a zachumlám si ji k sobě. Zavřu oči a cítím se bezpečně, v klidu a šťastná.
Políbí mě na tvář a lehne si vedle mě. Začnu ho líbat víc a vášnivěji. Nevím co mě to popadlo ale nechavám se tím unášet a on taky. Rukou mi bloudí po těle a všechny noje křivky zkoumá. Stiskne mi zadek a přitiskne si mě blíž k sobě. "Chyběla si mi prdelko," zašeptá vášnivě mezi polibky. Rukou mi zajede do kalhotek a já se se steny pomalu díky jeho šikovné ručičce přibližuji orgasmu.
Když už sem fakt na pokraji tak přestane sundá mi oblečení, překulí mě na záda a sam si lehne nademě a rychle do mě vnikne. V tom se prohýbám pod náporem silného orgasmu a hlasitě vzdychám.
"Pššt, probudíš ji," šeptá mi do ucha, ale to mi vubec nepomahá, ba naopak je to ještě víc intenzivní a on přiráží čímdál tvrději.
***
Probudím se uprostřed noci a dívám se okolo sebe. Ani nevím jak sem usnula ale cejtim se tak dobře. Vedle mě leží Nath a spí. Pomalu dýchá a vypadá klidně. Jsem ráda, že tady zůstal. Mít ho po boku je to nejlepší co teď mám. A nic lepšího asi nebude.
"Miluji tě," zašeptám i když vím, že mě neslyší a zase spokojeně usínám.
_______________________________