Yes, Professor✔️

Yes, Professor /3/

->Lola<-
Druhej den ráno se probudím a vůbec nevím jak jsem se dostala do postele, ani nevím, jestli to co se stalo včera byla pravda, nebo ne. Já vůbec netuší, jak jsem to mohla dopustit.... Jak jsem prostě mohla nechat Nathaniela... Aby to udělal.
Jak se to kurva stalo?
***
Když dojdu pěšky do školy, tak pozdravím Carmen a zmateně a pořád mimo se rozhlížím po modrém džípu mého profesora.
"Co je?" ptá se mě Carmen.
"Nic?" řeknu bezmyšlenkovitě.
"Jsi mimo..."
"Nejseeem" obhájím se.
"Jsi!"
"Ale hovno.. Nejsem... Musím jít.." vyjedu na ní a odchazím za modrym džípem, který přijíždí na parkoviště.
Výmluva pro Carmen?
Řeknu jí že si musím domluvit doučko... Jednoduchý jak facka.
"Dobrej...." řeknu když přijdu k jeho autu zezadu a on se na mě otočí.
"Bré ráno...." řekne upjatě.
Pořád ještě nevím co mu mam říct.
"Ano, stalo se to...." poví mi a já zůstanu stát. "Nemělo se to stát....." dodá spěšně.
"Jsem tu za vámi kvůli doučování...." změním téma, jakobych chtěla popřít, že se vůbec něco stalo.
"Můžeme si o tom promluvit odpoledne? Mám toho teď moc..." prosí mě.
"Samozřejmě... Neztrácejte čas...." řeknu a nafrněně odejdu.
->Nathaniel<-
Odkráčí ai nedostupně v těch dokonalých šedých legínkách, ve kterých jí zadek vynikne ještě víc. Ježíši... Já jsem fakt kretén....
S tou myšlenkou odcházím do svého vlastního kabinetu, mám vlastní kabinet... Jupiii.. Hip hip huraaa...
Ne.. Nejsem magor.. Ale dělit se o kabinet, je děsný, je v tom pak takovej bordel, že si to nikdo neumí představit...
***
Okolo jedenácté mám přednášku před třídou ve který je ona... Mám nervy jak malej kluk. Co když... To řekne? Co když třeba... Se pochlubí?
Ale ráno přece držela hubu, ne?
"Neztrácejte čas..."
Vzpomenu si na tón jakým to řekla... Ztrácet čas? S ní není nic ztráta času sakra... Už s ní nemůžu rozhodně bejt v jejím nebo mém bytě... Neovladnu se...
***
->Lola<-
Nadešel čas toho, jít za ním. Hofina s ním byla fakt děsná, pořád mě pozoroval a házel po mně divné pohledy... Tázavý... Jakoby měl otázky a obával se...
Nejsem si přesně jista, co to bylo... Ale zjistím to asi za třicet sekund až mu vlezu do kabinetu.
Zaklepu na dveře.
Knock. Knock... Knock...
"Dále..." ozve se slabé zvolání za dveřmi a já vstoupím.
"Ummm... Už máte čas?" řeknu nejistě a snažím se číst v jeho vyrazech a tělesném jazyce.
Je nervní a necejtí se ve své kůži. Vůbec.
"Ano... " jeho hlas se chvěje."Posaď se..." pobídne mě, sednu si před jeho stůl, za kterym sedí on. "Lolo... Včerejšek..." začne a pozoruje moje reakce.
"Nevím prpč sem to dovolila... Ale pro mě se nic nestalo.. Jasné? Je to jen mezi náma..." řeknu mu to, co chtěl abych řekla.
A proč bych to taky někde vykládala? Já chci tuhle skolu udělat a úlet mi to nijak neohrozí. Krom toho, jeho praci taky ohrozit nechci.
"Kdy máš čas?" pta se mě. "Kvůli tomu doučku?" dodá s odkašláním.
"Každý pondělí, čtvrtek a pátek po skole, jindy ne, protože končím dlouho a domu bych dosla pozdě..." oznamím mu.
"Tak co každý pondělí? Ode dvou?" navrhne.
"To mi vyhovuje. Děkuju... Takže v pondělí ve dvě se tu budu hlásit..." řeknu, pousměju se a on přikývne.
Když se zvednu na odchod tak mě zastaví jeho hlas. "Počkej ještě..."
"Ano?"
"Proč chodíš tak daleko pěšky, Lolo?" při mém jménu, jeho hlasem, se rozplývám!
"Osobní věc, ne? Krom toho... Je to součást tréningu, pane profesore..." vysvětlím.
"Můžu tě odvést?" zepta se mě, když už jsem opět byla na odchodu.
"Já.... Je tu hodně lidí... Nechci..."
"Chápu..." skočí mi do řeči. Usměji se na něj a odcházím z budovy a bez rozloucení s Carmen, jdu domů. Teda, běžím. Zastavím se až u odpočinkového místa.
Dychám a protahuji se, když za sebou uslyším auto. Kurva...
Hlavně se neohlížej! Poručím si.
->Nathaniel<-
Ach bože, já věděl, že když si to správně načasuju, tak ji potkám.. Oh yes!
Zastavím u ní a ona se ještě ani jednou neohlídla, pořád si protahuje nohy, přičmž mám dobrej výhled na její prdelku.
Hajzle, přestaň a radši jí pozdrav! Poručím si.
"Lolo?" zašeptám a ona se na mě otočí.
Mam takovou chuť cítit znovu její vůni, znovu cítit jak je vlhká, znovu vidět její výraz, když se udělá...
Ahh...
----------
-ehm.. No Comment :D