Yes, Professor✔️

Yes Professor(2)- 3

->Lola<-

Zvedne oči od země a opět se na mě podívá. Ok asi sem neuspěla.

"Jo stojí mi za to když to chceš vědět!" vyjede na mě Carmen.

"Víš co? Kde je problém?" zeptám se jí.
"To ty máš furt nějakej problém!"
"Ne. A dost! To ty máš problém a já nevim s čim. Laskavě mi řekni co sem ti kurva udělala!"

"Jdi si za svým novým nabíječem a svým děckem a nech mě napokoji!" 

V tom mi něco dojde.
"Tak o tohle tady jde!"

Carmen se zarazí. "Vo co jako?"
"Ty žárlíš, že mám dítě. To ty si byla ta která dítě vždycky chtěla."
"Blbost, nevim co to meleš za hovadiny. Určitě tak toužim po tom bejt svobodná matka a svýmu dítěti říkat že sem děvka a tátu nemá," řekne hnusně a mrkne na mě.

"Víš, že tohle mi je fuk, že jo? Mě to nijak neponíží, mě to nic neudělá. Je mi fuk co si kdo myslí, to ty se shazuješ před celou školou a zahráváš si s tim, že tě chtěj vyhodit. Tvá volba," řeknu a odcházím.

***

Doma nakrmím Nell a jdu s ní ven na procházku. Potom se vrátim domu a Tobi mě zase uhání protože se chce starat o malou.
"Jsi blázen," řeknu mu.
"Ale když já s ní chci pořád být, je úžasná," řekne mi tiše a nadšeně.
"Fajn," odpovím mu. Políbím Nell na čelo a dám ji Tobimu.
"Na to že sem matka mám spoustu času, musím uklidit," dojde mi.
"Fajn, uklízej a já si jdu hrát a blbnout," směje se a odnáší mi dítě.
"Dávej na ní pozor!" řeknu ustaraně.
"Klídek."

Uklidím všechny moje a Nell prostory který máme a sem unavená. V poslední době, kdy sem se vrátila do školy je toho hodně. Na dítě nemám moc času a to nemluvim o tom, že vídat jejího otce je prostě těžký. Je to kurva těžký. Myslela sem, že už je to za mnou, že už je načase dodělat svůj sen. Jenže teď mi to bere tak moc energie. Krom toho mám pocit, že obecně chováním jsem úplně jinde než ty ostatní lidi, co tam sou. Nechci ze sebe dělat něco jineho než jsou oni. A ani ze sebe nechci dělat něco víc, to opravdu ne. Nikdy sem nechtěla. Ale oni mě tam znaj trochu jinak a já už taková tak úplně nejsem. 

Nebo jo?

***

->Nathaniel<-

Doma to teď mám celkem prázdné. Ředitel školy mě chce udělat zástupcem, protože sem tam tedˇ jedinej zodpovědnej. To teda nevim, kdyby věděl to co já, tak by o tom ani nepřemýšlel. Pane bože, vždyť mám dítě se studentkou je to ještě horší než to bylo předtím. Je fakt, že na týhle univerzitě nezůstal žádnej učitel dýl než rok. Směju se teď sám sobě. Proč tady vlastně zůstávám já? Co? Je to kravina. Plat stojí za nic. 

Kvůli Lole, řekne mi hlas v hlavě. Jo a nejspíš je to pravda. Kdybych šel jinam asi by to bylo daleko, daleko od ní.

Blbost. 

Jsem tady kvůli sobě, konečně se usadit.
Zatřepu hlavou a přestanu na ni myslet. 

*O týden později*

Je sešlost katedry, nebo teda spíš taková kravina která se tady dodržuje. Všichni profesoři a profesorky se sejdou a oslavoujou ani nevim co.  Nějak se ke mě nedostalo k čemu přesně ta oslava je. Každopádně snad se to za malý moment dozvím.
"Ahoj," řeknu jedné kolegyni. Monie se jmenuje. Je divná. Ale jako fakt extra divná. Není tady moc dlouho, asi tři měsíce, ale běhá za mnou pak ocásek.