Otevři oči

3. V přístavišti bude pozdě

30.8.2017

Čas. Den za dnem. Biologické hodiny pomalu tikají. Pomalu, ale jistě. Každým dnem stárneme. Stárneme a dospíváme. Od dítěte jsme došli dlouhou cestu spolu s časem, ruku v ruce, až tam kde jsme teď. Prošli jsme si částí našeho života. Ani se nad tím nepozastavujeme, jelikož nemáme proč. Čeká nás přeci ještě dlouho let do konce. Mnoho času do doby, kdy si pro nás přijde. Kdy si pro nás přijde smrt. Je důležité si uvědomit, že možná máme mnoho času, ale nejsme nesmrtelní. Že jednou ten čas vyprší. A pak odejdeme. Odejdeme ze světa. Nikdo neví co bude potom. Ale víme co nebude. Nebudeme my, tak jak jsme do té doby byli. Nebudeme s naší rodinou, nebudeme je vídat každý den, neuslyšíme šelest listí v korunách stromů, neucítíme vůni linoucí se z máminy kuchyně, neucítíme dotyk milované osoby, nebudeme vnímat lásku ani štěstí, nebudeme pociťovat to příjemné chvění na hrudi při smíchu, nebudeme cítit chuť nejlepšího vína, nebudeme se jen tak procházet a přemýšlet nad životem. I když nám teď mnoho věcí přijde jako banalita, je důležité uvědomit si, že i o takové maličkosti jednou přijdeme. I maličkost, jako je přikrýt se do teplé peřiny a mít se dobře, uvolněně. Dotýkat se hebkého povlečení a cítit vůni aviváže. Maličkost jít se podívat z okna, na čerstvě nasněžený sníh, popíjet čaj a koukat na vločky dopadající na parapet. Maličkost jako rozběhnout se co nejrychleji můžeme, a utíkat. Běžet a nezastavovat. Maličkost jako mít hmat. Mít cit v rukou, dotýkat se květin, vody, peřin. Jednoduše vnímat věci a prostředí pokožkou. Dotýkat se. Maličkost jako je ráno vstát a pozdravit mámu, tátu, babičku, tetu, kohokoliv. Říct jim "Ahoj" a vědět že tu s vámi jsou. Že jdou stejně jako vy, společně s časem. Proplouvají životem na stejné lodi společně s vámi. Uvědomte si, že jednou z vaší lodi vystoupí. Že oni již budou v cíli, a vy se budete plavit dál, až nakonec svůj přístav objevíte i vy. A pak vystoupíte. A vše co jste měli na lodi s sebou, si nebude moct vzít. Odejdete sami, takový jací jste doopravdy. Proto si uvědomte kdo a čím jste. Co chcete od života. Jestli sedět za počítačem a přemýšlet nad tím, co by jste mohli mít, kdyby jste tohle a támhleto. Kde by jste mohli být a co by jste mohli dělat, jenomže se vám zrovna nechce. Nebo se hned teď zvednete a uděláte to co chcete. Třeba i nějakou pro vás momentálně banalitu. Vstaňte a obejměte mámu, obejměte tátu. Oni za chvíli vystoupí, a vaše loď popluje dál s proudem. Dejte jím najevo co pro vás znamenají dokud vám pomáhají kormidlovat správným směrem. Vstaňte a napuste si vanu až po okraj, užijte si vodu, pocit čistoty, uvědomte si, jaké štěstí máte, že můžete otočit kohoutkem a teče vám voda. Někde děti ve vašem věku chodí pro vodu do studny. Několik kilometrů, denodenně. A i přesto všechno jsou šťastné. Proč? Uvědomují si velikost maličkostí. Běžte, a dejte si dobré jídlo, uvědomte si, že cítíte chuť, vychutnejte si každé sousto. Běžte a buďte šťastní. Když si dokážete uvědomit, sílu maličkostí, a to, že i z nich by jste měli být šťastní, tak až budete stát u svého přístaviště, odejdete pokojně. S vědomím, že se své lodi jste vyčerpaly maximum. S vědomím, že jste prožili nejkrásnější plavbu. Životní plavbu. Nelitujte se, odpouštějte a nebojte se výzev. Protože kdy jindy, než ne teď a tady?