Kapitola 20.

370 71 4
                                    

Mé obavy se začínaly naplňovat. Dash snížil časové procento, co mi věnoval a raději běhal za tou holkou. Na jednu stranu jsem z něj měl radost a byl na něj pyšný, ale neubránil jsem se tomu, aby mě to ani trochu nemrzelo.

Nicméně, alespoň jsem svůj nově získaný volný čas mohl věnovat hustění do Andyho, když i Sean odpadl. S časem, který jsme spolu trávili, se zvyšoval můj obdiv k Andymu. Nejvíce mě fascinovalo, jak vše snášel v klidu a míru a dokázal mi věnovat pozornost, ať už jsem mlel sebevětší blbosti, aniž by kolem toho dělal scény. Zdál se býti velmi dobrým společníkem.

V tomto rozpoložení jsme v klidu a míru, vyčerpaní psychicky i fyzicky, přečkali těch pár testy narvaných dnů, které zbývaly do slastných podzimních prázdnin.

V pátek už jsme na to všichni kašlali a učitelé z nás byli na mrtvici. Co si budeme povídat, pár šprtů, jako je třeba Sean, dávalo poctivě pozor, ale ono stačí pár prudičů a hned je hodina zábavnější. Završili jsme to tedy k mému uspokojení a když zvonek ohlásil konec poslední hodiny, zdivočelé stádo, skládající se z naší třídy, vypadlo z učebny rychlostí, pro kterou by tělocvikáři zabíjeli.

Dash mi dal rychlé sbohem s tím, že se brzy uslyšíme, páč jsme měli v plánu hrát hry a skypovat u toho, a valil za svou vyvolenou. Připojil jsem se tedy k Seanovi s obvykle otravnými otázkami na jeho prázdninové plány. Musel jsem to čas od času praktikovat, aby Sean úplně nezapomněl na to, že vůbec existuji.

„Budeš se flákat doma nebo máš nějaké plány s Amy?" vyzvídal jsem, zatímco Sean obezřetně sledoval mé poskakování po schodech.

„Nic zajímavého," odvětil klidně.

„Nemusí to být zajímavé, pochlub se," nevzdával jsem se a šel před ním pozpátku. Ano, nazývejte mě králem idiotů. Na první překážce jsem zakopl a mé těžiště si to zamířilo hezky po směru gravitace. Děkujme ale Seanovi za jeho reflexy, které mě před kolizí se zemí zachránily.

„Děkuji ti, dobrá duše..." zamrkal jsem po chvíli vzpamatovávání se.

„Přestaň už se chovat jak hyperaktivní dítě," zabručel otráveně a pustil mou paži.

„Až ty přestaneš být takový ignorant," opáčil jsem a pokračoval v cestě ke skříňkám, kde na mě čekalo příjemné překvapení ve formě Andyho. Bručouna Seana jsem nechal být a došel do přívětivější společnosti.

„Ahoj," usmál jsem se a otevřel skříňku, abych se mohl přezout a vyhodit věci z batohu.

„Máš plány na prázdniny?" optal se.

„N-ne... Nic moc..." pohlédl jsem na něj tázavě.

„Naši jsou od úterka na služební cestě a sestra si prý udělá plány se Seanem a kamarádkami, tak by ses mohl stavit..." navrhl. Já pár chvil v ohromení koukal.

„Jo, proč ne," odpověděl jsem nadšeně, „Řekni kdy a já se přizpůsobím. Pouze s hledáním adresy by mohl být problém, mám silný orientační nesmysl..."

„Šel bych ti naproti."

„Dobře!" prohlásil jsem zvesela, zamkl skříňku a ve velmi dobré náladě se s Andym odebral na zastávku.


Následující týden ve středu jsem se dle domluvy busem dopravil na zastávku, kde Andy vždy vystupuje a ve vší radosti ho tam našel čekajícího.

„Promiň, na kruháči byla zácpa," omlouval jsem svou desetiminutovou prodlevu, jakmile jsem k němu došel.

„V pohodě, taky jsem se zpozdil," uklidnil mě, „Jdeme?"

„Samozřejmě. Tak co máš v plánu?" optal jsem se, jakmile jsme se rozešli ulicí lemovanou rodinnými domky.

„Nic jsem neplánoval. Uvidí se, na co bude nálada," pohlédl na mě.

„Nálada, hmm?" zamyslel jsem se, „Máš nějaký počítačový hry pro dva hráče?" Nemohl jsme se nezeptat. Co byste taky chtěli od závislého člověka?

„Něco jo, sestra je ráda používá, když se rozhoduje, kdo bude mít úklid," odfrkl si pobaveně, „Kdo vyhraje, má veget."

„Hele, tvá sestra je génius! Takhle by všechny domácí práce připadaly na ségry," chytil jsem se toho nápadu nadšeně. Přitom mě ale začala hlodat myšlenka, jak může Sean nalézt zalíbení v Amy, když u mě mu tyhle věci vadí. Život je tak nefér věc.

„Nejspíše ano, dokud by se nezlepšily. Jaké vůbec jsou?"

„Sestry? No... Starší, Lena, je teď v prváku na kosmetičce. Je to taková primadonna, která by nejraději vše organizovala. S tou je to pech. Ale s mladší to jde. To je taková rebelka, kterou by sis spletl za kluka. Je to ale docela smutné, když máš sestru v osmičce, co je věší atlet a technik, než ty," bezradně jsem zavrtěl hlavou, „Ani nevíš jak ti závidím že máš jen jednu."

„Ona vydá za dvě s přehledem," pousmál se.

„To by ses divil," namítl jsem, „Bych ti to přál ve dvojitém balení!"

Andy se pouze tiše uchechtl a zastavil.

„Už jsme na místě," oznámil mi a rozešel se ke vchodovým dveřím.

Vzhlédl jsem a prohlédl si stavení. Dům byl velký, o dvou podlažích s dobře udržovanou zahrádkou.

Následoval jsem Andyho dovnitř. I interiér působil pěkně a nově, zařízen byl moderně, jako by nedávno prošel rekonstrukcí.

„Máte to tu pěkné," řekl jsem a jak už to tak na návštěvách bývává, šel jsem poslušně za Andym bez sebemenšího odbočení. Skončili jsme u něj v pokoji, kde jsme zabili celé dopoledne hraním her, dle mého přání. K obědu jsme se shodli na pizze, kterou jsme se nehorázně přežrali a oba zůstali ležet na měkkém koberci.

„Teď by to chtělo něco nenáročného," zamumlal jsem a zavřel oči. Andy nic neřekl, namísto toho se zvednul, což jsem poznal z toho, jak na mě náhle padnul stín. Natočil jsem k němu hlavu a pohlédl na něj. Věděl jsem, co by to teď chtělo. Vlastně to celou dobu mezi námi viselo ve vzduchu, jen jsme oba chodili kolem horké kaše.

Bez jakékoliv poznámky jsem sledoval Andyho, který se přisunul blíž a sklonil se nade mnou, aby mě následně políbil. Ochotně jsem se k němu připojil. Jedno se mu muselo nechat – líbal lépe jak Sean.

Ruce jsem mu dal kolem krku a přitáhl si ho blíž, zatímco on se jednou rukou zapřel o zem a prsty druhé zlehka přejel po kůži na mém boku.

Na okamžik jsme se od sebe kousek odtáhli, pohlédli na sebe a opět spojili naše rty v mnohem hlubším polibku. Zatímco mi prsty zlehka klouzal po kůži na břiše, i já jsem se odhodlal k tomu, abych uvolnil objetí a rukama sjel dolů k lemu jeho trika. Sotva jsem ale pocítil na bříškách prstů jeho horkou kůži, rozrazily se dveře.

„Buď hodný bráška a dopřej nám trochu sou-" Amy se náhle zasekla v půlce věty, když si uvědomila, do čeho nám vletěla.

V šoku jsem Andyho odstrčil a pohlédl na ni zděšeně. Dobré zjištění bylo, že byla přinejmenším tak rudá, jako já.

„Neučili tě klepat?" opáčil Andy všelijak, jen ně potěšeně. Zatímco Amy se snažila vykoktat pořádnou odpověď, všiml jsem si, že tenhle trapas je mnohem horší, než jsem si napoprvé myslel. Amy je v pohodě, sama dost blázen na to, aby se tomu se mnou v pondělí ve škole zasmála. Mnohem větší problém se skýtal v osobě stojící za ní, která mě sledovala s velmi chabě potlačovaným podrážděním – Sean.


Jako oheň a ledKde žijí příběhy. Začni objevovat