Criminal|| •Larry Stylinson• *korekce*

Three

,,Co to s tebou je Louisi? Poslední dobou jsi pořád mimo" zamračí se na mě Niall, když mě vtáhne po první hodině do nějaké víceméně prázdné třídy. V tu chvíli to ale neřeší.

Uběhl další týden. Týden od toho, co jsem narazil -doslova narazil- na Harryho. Celý ten týden jsem totálně mimo a pořád musím myslet na to, co se stalo. Od té doby jsem už Harryho neviděl. Problém je v tom, že nevím jestli to je dobře či ne. Jsem ze všeho tak zmatený.

,,Zase problémy s rodiči?" zeptá se, když mu neodpovím. Nesouhlasně pokroutím hlavou. Tentokrát ne, je to o dost horší.

,,Ne to ne. Promiň Ni" zamumlám.
,,Nevím co to se mnou je, asi mám jen špatné období" dodám s lehkým úsměvem, aby mi věřil, že jsem v pořádku a nic se neděje. I když si nejsem jistý jestli to je pravda.

,,Dobře Lou, budu ti věřit" vydechl, ale přesto si mě nedůvěřivě přejel pohledem. Nakonec se ale chápavě usmál a společně jsme vyšli z již prázdné třídy.

,,Nechceš zajít po škole do Starbucksu?" zeptal jsem se ještě před tím, než jsme šli každý do své třídy na další hodinu. Ano, bohužel spolu nechodíme do třídy. A řeknu vám, že je to vážně na nic.

,,Promiň Lou, ale mám něco s rodinou a tak spěchám domů" odpoví mi nervózně. Něco se mi na tom nezdá, jako kdyby mi neříkal pravdu. Ale je to Niall a ten nemá důvod mi lhát. Doufám.

,,Uhm, dobře" přikývnu nedůvěřivě. Nakonec se rozloučíme a každý se vydáme do své třídy.

Konečně je konec poslední hodiny a já můžu jít domů. Dnes mi připadalo, že den ve škole ubíhal pomaleji než obvykle. Poslední hodinu jsem neustále koukal na hodiny na zdi, a odpočítaval minuty do zvonění.

S úsměvem na tváři vyjdu ze školní budovy a rozhodnut si zajít do Starbucksu se vydám po cestě směrem k němu. Udělám ale jen pár kroků, když mi úsměv povadne. Přede mnou stojí Harry opřený o svou Audi a s jeho typickým arogantním úsměvem a rozhlížel se kolem sebe. Snažím se jít tak, aby si mě nevšiml, to se mi ale samozřejmě nezdaří.

Když si mě všimne, tak se pomocí nohy odrazí od auta a vydá se ke mě. Zastavím se v pohybu a sleduju ho jak jde ke mně. Teď mám dvě možnosti. Buď zůstat stát a počkat na to, co po mně chce nebo utéct. Nakonec jsem se rozhodl pro první možnost.

Pár desítek centimetrů ode mě se zastaví a zkoumavě se mi zadívá do tváře.
Když hodnou chvíli nic neříká, tak se rozhodnu promluvit.

,,Uhm, c-co tady děláš?" vykoktám nechápavě. Opravdu nevidím žádný vysvětlitelný důvod, proč by tady měl být.

,,Přijel jsem tě vyzvednout ze školy" prohodí jakoby nic s úšklebkem.
A než stihnu cokoli říct, tak už mě vede k autu, do kterého následně nastoupíme. Opět v naprosté tichosti vyjedeme. Neudělal jsem chybu, že jsem nastoupil?

Ticho přeruší až Harryho vyzvánějící mobil. S naštvaným zavrčením příjme
příchozí hovor.

,,No?"

,,Jo"

,,Cože?

,,Teď?"

,,Vy jste fakt neschopní idioti, za pár minut tam budu" zavrčí a hovor típne.

,,Budeme si muset udělat jednu menší zastávku" prudce zabočí doprava až se hlavou bouchnu o dveře. Syknu bolestí a v hlavě začnu Harryho proklínat. Já nikde jet nechci! Chci jet jen domů, kde si chci lehnout do postele a sledovat seriál.

Povzdechnu si, ale nic neřikám a jen tiše sleduju krajinu míhající se za oknem.

.
.
.
.
.
.
.
Tak jaký máte zatím názor na tento příběh? Zaujal vás? (: