Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

30. Společná touha

-Aisha's POV-

S prudkým nádechem se probudím a posadím. Lapám po dechu, slzy mi stékají po tvářích.

,, Šššš. Všechno je dobré." Okamžitě ten hlas poznám. Otočím se mu v náručí a sednu si mu na klín.

,, C...Cassiane." Vzlyknu a políbím ho. Nejdřív se na mě odtažitě zadívá, ale po chvilce si mě k sobě přitáhne co nejblíž.

,, Samueli!" Křikne jakmile se ode mě trochu oddálí. Dveře se chvilku na to otevřou a dovnitř vejde smečkový lékař.

,, Alfo, co se... Luno?" Zadívá se na mě a přejde k nám. Cassian mě drží rukou kolem pasu, když mě Samuel kontroluje.

,, Ještě několik dní musíte ležet. A také hodně pít a jíst, protože jste byla dlouho mimo." Pomalu kývnu a on po chvilce opustí pokoj.

,, Bál jsem se o tebe." Ozve se mi u ucha. Trošku sebou cuknu a až potom se o něj opřu.

,, Já se bála, že vás už nikdy neuvidím. " Zašeptám a setřu si slzy. Snažím se být silná, ale teď se tak vůbec necítím.

,, Hlavní je, že už jsi tady se mnou vzhůru." Na toto jen přikývnu, cítím to stejně.

,, Jak... Jak dlouho jsem byla mimo?" Zeptám se a zadívám se mu na tvář. Do očí nemůžu, protože se dívá ven z okna.

,, Dlouho..." Uslyším sotva znatelně. Nakloním se dopředu a pobídnu ho k odpovědi.

,, Přestaň týden." Svůj pohled stočí na mě. Zatřesu se, týden je celkem dlouhá doba.

Dveře se znovu otevřou a já poznám Sorchu. Potichu vejde dovnitř, když roztáhnu ruce, rozeběhne se ke mně. O chvilku později ji svírám v náručí.

,, Nechám vás chvilku o samotě. " Cassian nás obejme políbí na čelo, než odejde. Vidím, jak se ztuhle a unaveně pohybuje a zamračím se.

,, Byl tu většinu doby." Řekne Sorcha a sedne si za mě. Prsty mi prohrábne vlasy, než mi je začne splétat do copu.

,, Jsi už v pořádku?" Ozve se potichu , zatímco mi doplétá cop.

,, Asi jo. Trochu se mi motalo hlava, ale to je hádám jen tím, že mi chybí tekutiny." Pokrčím rameny a protáhnu si ztuhlé svaly.

Seskočí z postele a chytne mě za ruku.
Zastaví se až v místnosti, která podle všeho vypadá jako malá kuchyňka.

Děkovně ji kývnu hlavou a vezmu do ruky sklenici. Natočím do ní vodu a celou jí vypiju.

,, Nemáš hlad?" Se Sorchou obě nadskočíme. Neslyšela jsem ho přicházet. Podle nového oblečení a mokrých vlasů poznám, že se byl osprchovat.

,, Ani ne..." Zašeptám a mírně se na Sorchu, která se ke mně natiskla z boku, usměju. Prsty ji pomalu zastrčím za ucho pramen neposedných vlasů.

,, A ty máš hlad?" Podívám se na Sorchu, která mírně zavrtí hlavou. Pak se s tou samou otázkou otočím na Cassiana. Odpovědí je mi stejné zavrtění hlavou jako u Sorchy.

,, Můžu se jít nachvilku projít?" Zamumlám do ticha. Sorcha se na mě zadívá, Cassian však rázně zavrtí hlavou.

,, Jdeš do postele. Samuel říkal..." Začne, větu však přeruším svým zavrčením. Nechci ležet, mám toho po krk. Jestli jsem byla mimo přes týden, tak ležet nepotřebuju.

-Cassian's POV-

,, Půjdeš a nebo na to osobně dohlédnu." Zavrčím na ní nazpátek. Sorcha s tichým chichotáním odchází a my zůstaneme sami.