Realita snílka BVB FF CZ

1. Setkání

Zase se ozval ten otravný zvuk budíku oznamující, že je čas vstávat. Nenávidím to. Je pondělí, to znamená další týden utrpení. Nemám kamarády, tedy alespoň ne takové, kterým bych mohl opravdu věřit. Táta mě nenávidí za to co se se mnou stalo po tom co od nás odešla máma a on si našel novou přítelkyni, která je hrozná. I slepý by viděl, že mě nenávidí. Vezmu si sluchátka a pustím si svoji oblíbenou kapelu Black Veil Brides. Zatímco si v koupelně žehlím a tupíruji vlasy, slyším jak po mně zase řve. "Joshi, můžeš sebou laskavě pohnout? Nemám na to celý den!". Hodím na sebe černé, potrhané džíny a triko BMTH, obtáhnu oči černou tužkou a naposledy na sebe kouknu do zrcadla, všimnu si těch zarudlých očí od pláče. No co, hodím si černé vlasy na patku, popadnu sbírku dvaceti náramků kapel, a vyrážím dolů za Eleanor.

''No to je dost, čekám tady už aspoň 5 minut. To si jako vážně myslíš, že mám na tebe celej den?! Dělej, obuj se ať můžeme jet.''. Neřeknu jí na to ani slovo. Nemůžu. poslušně si obuju své černé conversky a jdu za ní do auta. Na cestu si do sluchátek pouštím Black Veil Brides Saviour a v duchu si zpívám text písničky. Kdyby tu jenom tak měli koncert. Po půl hodině přijíždíme ke škole. Chodím do třeťáku na střední. Jo asi si musíte říkat, že jsem 18-náctiletej divnej emo kluk, co nemá kamarády, a jen tak k někomu nemá důvěru. Asi to tak i bude. Když procházím po schodech k hlavnímu vstupu do školy, tak je slyším i přes hudbu. ''Chcípni". "On se ještě nezabil?". "Á, naše smrtka jde". "Tak co, na kdy se plánuješ podřezat? neříkej, že tě to tady mezi náma normálníma pořád baví". To byl Thomas. Kretén, pomyslím si. Zatnu vztekem pěsti a jdu dál. Ve třídě ještě nikdo nebyl, tak jsem si šel sednout na moje obvyklé místo do poslední lavice, a na židli vedle sebe si dal batoh.

Po pár minutách se do místnosti začalo hrnout víc a víc studentů až na konec zazvonilo. Učitelka vstoupila do třídy s dívkou. Hned jak vešla, tak upoutala moji pozornost. Měla dlouhé, modré, natupírované vlasy s emo patkou jako já. Oči měla obkroužené černou tužkou, a se stíny, na sobě měla černé skinny džíny a tílko Asking Alexandria. Vyndal jsem si jedno sluchátko a pro jednou se zájmem poslouchal učitelku. "Dobré ráno třído. Chtěla bych vám představit naši novou studentku, vaši novou spolužačku Bethany". "Bethany? Chceš o sobě něco povědět?". Mlčela, viděl jsem jí v očích rozpaky, možná strach?. "No tak nevadí, co kdyby jsi si sedla tamhle dozadu k Joshovi?" Bylo zřejmé, že ji posadí ke mně, je to jediné volné místo, všichni ostatní už spolusedící mají. Jak šla uličkou k mé lavici ozval se Thomas "No to ne, emař si našel novou emařku, spácháte hromadnou sebevraždu?". Ozvala se vlna smíchu. Jenom jsem si povzdechl. Oni toho snad nikdy nenechají. "Ahoj, jsem Bethany." Řekla, když si sedla. "Ehm. Ahoj, Josh." Víc odtažitě jsem to říct nemohl? Co si o mně teď pomyslí, ale nemůžu se s ní začít kamarádit, nejspíš by ani neměla zájem. Je tak krásná.

Jak hodiny ubíhaly, tak jsem se na ni musel potají koukat. Vždycky periferním viděním. Teď byla matematika. Pan učitel Church je kliďas, ale nesnese když někdo v hodině dělá to, co by neměl. "Pane Steele? Vy jste se dneska rozhodl, že budete raději poslouchat sluchátka než mě? Kde máte sešit?" "Omluvte mě prosím, zapoměl jsem si ho doma." "No to mě ale nezajímá, někde si sežeňte alespoň papír a začněte psát příklady." Někdo mi podstrčil pod ruce papír. "Děkuju Bethany. Promiň za ráno, myslím, že jsme nezačali zrovna nejlépe". Usměji se na ni. "V pořádku, chápu to. Prostě máš strach." "Chápeš?." Zeptám se? "Ano, proč myslíš, že jsem přišla v polovině roku na jinou školu? Přestoupila jsem ze střední z vedlejšího města.". "Proč?". "Protože mě tam šikanovali, už jsem to nemohla vydržet, tak jsem požádala tátu, jestli by mě nemohl přihlásit na školu jinam, samozřejmě jsem mu neřekla důvod. Vyšiloval by.". Páni, neměl jsem slov, proč by ji, zrovna ji někdo šikanoval? Jakej idiot? Bylo mi z toho hrozně smutně. "To mi je strašně líto.". "Neruším Vás dva?" Ozval se najednou pan Church. Jejda, úplně jsme na něj zapomněli. "Ne, nerušíte pane učiteli." Opověděl jsem mu ironicky, jakmile mi došlo, co ze mě vypadlo, a nahlas, zastyděl jsem se. Pan Church zrudl v tváři a naštván mě poslal okamžitě do ředitelny.

Cestou domů ze školy jsem na ni musel pořád myslet. Bylo mi jí líto, jestli přestoupila kvůli tomu, že jí na staré škole šikanovali, co potom tady? Bude to pro ni peklo, a to jen kvůli mně. Tedy pokud se se mnou začne bavit. Vytáhl jsem klíče a dával je do zámku. Super zamčeno, nikdo není doma. Eleanor bude ještě v práci a táta? Co já vím, zas bude nasávat někde v hospodě. Bojím se ho. Naposledy, kdy byl opilý mě zmlátil tak, že jsem půl hodiny ležel na zemi v pokoji a nemohl se hnout. Nebyl takový. Vždy byl ten hodný, starostlivý táta, jakého si každé dítě může přát, ale co od nás před 3 lety odešla máma, a ze mě se stalo emo, je jaký je. A mě to strašně mrzí. Ze zásuvky u nočního stolku vytáhnu 4 roky starou fotku. Jsme na ní já s tátou a mámou. Je to jediná vzpomínka, která mi na ní zbyla. Říkám, že od nás odešla, ano odešla. Leží na hřbitově na druhém konci města. Moc mi chybíš mami.

Se slzami v očích běžím pro kolo a vyjíždím na hřbitov popovídat si s mamkou. Na hřbitov dorazím asi po hodině jízdy. Sednu si k jejímu hrobu a naplno vypustím pocity v slzách. "Tak strašně mi chybíš mami. Tolik se toho měnilo, co jsi od nás odešla. Někdy. Někdy mám tak velkou chuť jít za tebou, ale nevzdám se, takovou radost tý tátově nový fůrii neudělám." Rozklepou se mi ruce a za chvíli celé tělo návalem úzkosti a bezmoci. "Dneska k nám do třídy přišla nová holka, mami. Jmenuje se Bethany, a je stejná jako já. Myslím stylem oblíkání, a řekl bych, že i žánrem hudby. Bylo by fajn mít nějakou tu kamarádku. Třeba bych všechno líp zvládal, kdybych se mohl někomu svěřit s tím co cítím." Vstanu a nasednu na kolo. "musím už jít, zase se tu zastavím. Děkuju za šechno."

Domů dojedu za západu slunce. Dům je stále prázdný, tak se rozhodnu pro sprchu. po celém dni si sundám z rukou všechny náramky a přejedu si po jizvách, které se mi táhnout po předloktích. Už dlouho jsem to neudělal. Držím se, všehny se zahojily, ikdyž byly hlubší, zbylz po nich jen bílé čárky na už tak bílé kůži. Osprchuji se. hodím na sebe boxerky a velké, volné triko BVB na spání a jdu spát.

.................................................................

Ahoj :)

Tohle je nový příběh, fan fikce o Black Veil brides :)

Prosím nechte mi nějaké komenty a votes :)

Je to teprve první kapitolka a nikdy jsem nic nepsala :)

Co myslíte? jak to bude pokračovat?

A líbí se vám zatím? Budu vám moc vděčná za jakkoukoli odezvu :)

BTW: na obrázku je Bethany :)