Wooden affection [CZ]

《Epilog》

O tři roky později

Baekhyun, Kyungsoo, Jongin a Minseok seděli u stolu v kavárně Jonginovy matky. Jistá kavárna se za ty léta hodně změnila.

„Pamatujete si, jak jsme ještě na nižší střední dali učitelce na židli ty praskací kuličky?"

Začal se smát Jongin a tak se začli smát všichni.

„Sakra, kdo by si to nepamatoval," práskl Baekhyun pěstí do stolu a začal se smát, „ten její výraz když si sedla je nezapomenutelný," usmíval se Baek a pozoroval své kamarády.

Po dlouhé době byli všichni spolu a smáli se. Bavili se. To byl důvod jeho štěstí. On a jeho parta. Od nižší střední až doteď.

„No a třeba ještě bylo úplně super, jak-"

Přestal Baekhyun mluvit. Dveře se otevřely a vešel do nich vysoký, světle-modro vlasý muž. Byl hubený a okouzlující.

„Hej hoši, počkejte. Mám pocit že tam toho znám," tajně ukázal prstem na kluka, co si zrovna objednával.

„To si děláš," zakryl si Kyungsoo ústa rukou.

„Co?"

„Ty nevíš, kdo to je, Baeku?"

„Říkám, mám pocit, že ho znám. Nevím, kdo to je," pousmál se a hleděl na cizího kluka v dáli.

„Chanyeol, Park Chanyeol," prohlásil hlubokým hlasem Kyungsoo.

„Vůbec nevím," zamyslel se Baekhyun.

Najednou mu v hlavě problikly vzpomínky. Tři roky zpátky.

„Počkej... Chanyeol," otevřel oči dokořán a jeho obličej zvážněl.

„Už víš?"

Zasmál se Kyungsoo a ostatní u stolu jen přihlíželi.

„Kdo to je?"

Řekli Jongin a Minseok najednou.

„Proboha, Chanyeol," Baekhyun pomalu vstanul ze sedačky. Zjistil, že chlapec, co si zrovna objednával, na něj házel každou chvílí očka.

Bylo mu jedno, že bylo okolo plno lidí. Pomalu se vydal jeho směrem. Zrychlil.

„Ahoj Chanyeole," usmál se a jeho oči se začaly plnit slzami.

„Ahoj. Jestli si myslíš, že teď budu dělat, že si nepamatuju na to, že ses se mnou nerozloučil, tak jsi na omylu. Můžeš odejít. Jak sis asi všiml, už jsem se vyléčil, ale to je teď jedno. Zapomeň na mě tak, jako se o to snažím celou dobu já. Zapomeň na mě tak, jako ten den. Ahoj. Navždy."

-

Narodíme se, postupně se učíme mluvit, chodit, poznávat život kolem sebe. Vždy ale není tak růžový, jak nám vždy vyprávěli. Samé klamy, lži, které nás nutí si myslet, že vše je bezbolestné. Život by ale nefungoval bez jizev. Ať už těch, co způsobí slova a city, či těch fyzických.

Je jen otázka času, kdy potkáme člověka, díky kterému můžeme zapomenout na všechny jizvy, které nám jednou něco, či někdo způsobili.

Park Chanyeolova jizva byla způsobena Byunem Baekhyunem, který jistým časem byl jeho lék na všechny šrámy, které způsobil jeho život, který tak nesnášel.

Byun Baekhyunova jizva byla způsobena Park Chanyeolem. Chtěl se mu omluvit, posunout se do starých časů, kdy se spolu měli dobře. Skončilo to ale vzájemnému vyhýbání se a nocím strávených pláčem.

Už nikdy se spolu nedali dohromady. Každý šel svou cestou dále, avšak, jejich sny se kolikrát točily kolem jich dvou.

Jejich láska byla dřevěná a tím také skončila. Nic nemůže být navěky, ať už to vypadá sebevíc nadějně.

Važme si toho, co máme. Pečujme o to, dokud to máme. Milujme to. Může přijít den, kdy bude pozdě. Kdy naše malá snaha nestačila. Kdy se nám vše zničí před očima během mrknutí oka..

♡

°•○•°•○•°•○•°•○•°

THE END. ♡

°•○●.■□■.●○•°