Wooden affection [CZ]

《10》

Byla noc. Chanyeol stále pracoval na stavbě, ačkoliv už párkrát zazíval.

„Channy, měli bychom jít domů," zívl si Baekhyun a pomalu vstanul z travnaté země. Jelikož byl prosinec a noci byly chladné, nechtěl Chanyeola nechávat venku moc dlouho.

Chanyeol to pochopil. Už na tom byl hodně dobře s chápáním slov. Nikdy nic nenamítal. Ikdyž si vždy povídal sám pro sebe a někdy byl agresivní, nebo začal z ničeho nic brečet, zlepšoval se.

Sebral si svůj box s hřebíky a kladivem do rukou a vstal ze země. Baek ho vždy doprovázel domů, jelikož bydlel s jeho tetou nedaleko jeho místa, kde trávili každý den.

-

„Dobrou Channy," zamával mu Baekhyun a Chanyeol se usmál. Pochopil to. Baekhyun začal slzet. Byl na něj tak pyšný. Jak moc ho chtěl obejmout. Políbit ho. Ležet s ním v posteli a hýčkat si jej. Prohrabávat mu vlasy. Šeptat mu sladká slova, kterým by začal rozumět.

Musel se smířit s tím, že nic takového se nikdy nestane. Chanyeol za sebou zabouchl hlavní dveře a Baekhyun tam ještě chvíli stál. Koukal se na dveře, které se ještě před chvílí zaklaply. Usmál se s menšími slzami na tváři. Otočil se a šel domů.

Změnil mi život. Možná nechápe nic, co dělám. Možná neví, že jsem s ním každý den. Možná mě bere jako nic. Možná nemá city. Ale kurva mi změnil život. K lepšímu i horšímu. K lepšímu, že trávím každý den s osobou, kterou miluju nadevše. K horšímu, že on to nechápe a ani nepochopí.

°•○●.■□■.●○•°