Wooden affection [CZ]

《2》

Chlapec podupával nohou a zabíjel hřebík do dřeva. Druhý chlapec ho chvíli pozoroval. Nikdy neviděl někoho, kdo by dělal něco takového. Nemohl si pomoct, ale jeho zrak se na chlapci před ním přilepil. Jeho tvář byla tak soustředěná. Chtěl za ním jít, ale nemohl. Bál se. Bál se, že by řekl nějakou hloupost, udělal špatný dojem, cokoliv.

Naposledy na něj hodil očko a šel dále, hlouběji do lesa. Vyčítal si svoji zbabělost, ale nemohl za to. Možná byl št'astný člověk, ale seznamování s lidmi nebylo jeho kafe. S novými lidmi ho vždy seznamovali jeho kamarádi. Nikdy to nedokázal sám. 

°•○●.■□■.●○•°