Den poté || Loki

On

-"Proč ho nemůžu přivést zpět?" vykoktal ze sebe mezi vzlyky.

"Už je pozdě..." zašeptal.

-"Vždy to šlo. I když jsem přišel pozdě." plakal. Opět byl na úplném dně.

"Tentokrát ale bylo pozdě příliš." Loki nevěřícně kroutil hlavou. Proč mu tohle říká? A s kým to k čertu mluví?!

"Nastal jeho čas, dítě..." znovu zašeptal. "Bylo mu ten den souzeno zemřít."

Kolena mu vypověděla službu a on se zhroutil k podlaze. Vlastně si ani nebyl jist, na čem klečí. Neviděl na krok.

-"Proč je musím všechny zabít?" plakal a tvář si schovával do dlaní.

"Ty se vážně ptáš?!" ozvalo se blízko jeho zničeného těla. Nikdo tam však nebyl.

-"On by to tak nechtěl..."

"On je mrtvý!" zakřičel onen ďábelský hlas...

Loki se prudce zvedl z postele. Zase ten samý sen. Hledal vedle sebe svou drahou polovičku. Nikde nikdo. Byl zmatený. Teď to přeci vždy pokračovalo utěšováním, polibkem,...

-"Anthony?" zavolal jen tak do prázdna. Nikdo se neozval. Musel být vzhůru. Nebyl v New Yorku, byl doma. Rozpoznával bohatě zdobené stěny a ručně řezaný nábytek ve své ložnici. Nevědomky se usmál na svou knihovnu.

Asgardu panovala Nott, jíž černý kůň Hrímfaxi táhl její vůz vysoko na noční temné obloze.
(Nott = vládkyně noci, pozn.a.)
Ve všech místnostech se rozprostírala nádherná modrá záře. Miloval noci na Asgardu.
Pomalu se dostal až ke svému trůnu.

Neposadil se...

Stál a rozhlížel se okolo. Stále doufal, že již nesní, ale že je při plném vědomí. Jak si ale mohl být jistý, když vše okolo něj vypadalo tak skutečně?

V dáli, na druhé straně trůnního sálu, spatřil svého usměvavého bratra.

-"Loki... cožpak ti nebeští brání spát?" usmál se, když už byl pouhých pár metrů od zničeného krále. Ten na něj upíral svůj zkoumavý zrak.

-"Je tohle sen?" zašeptal zmateně.

-"Jsi doma, můj bratře." poplácal jej po rameni. Loki, ač ne tak silný pohyb bratrovy paže sotva ustál. "Přestaň se trápit, Loki. Jeho smrt nebyla tvá vina." utěšoval jej. Loki se uklidnil. Byl si jist, že již nesní...

-"Netrap se a poslechni Ho..." zašeptal mu...

Loki strnul...jeho tep zrychlil a zatemnilo se mu před očima.

-"Kd-k-kdo je On...?" vykoktal. Bál se pohlédnout na svého bratra...

-"Žádný Helheim již není...s Helou odešlo peklo, jak jej známe, bratře..." zašeptal. Nebyl to Thorův hlas. Byl to ten hlas, který Loki slýchával noc co noc.
Šílel z něj...

Král Asgardu se celý třásl. Nebyl sám sebou. Už tomu byly týdny. Týdny bez spánku, týdny hotového pekla. Jeho mysl si s ním hrála...

Chtěl zemřít. Poslední dobou uvažoval nad smrtí každou minutu svého zatraceného života. V nejtěžší chvíli svého života se o něj začlo pokoušet něco temného. Něco, s čímž se dosud nesetkal...

"Přichází něco jiného..." zašeptal.

Thor zmizel, alespoň jeho iluze. Loki byl v celém sále úplně sám. Obrovskou místností se proháněla meluzína. Krom toho se všude rozprostíralo hrobové ticho. Loki se paranoidně otáčel okolo sebe. Jakoby jej snad měl možnost spatřit.