Den poté || Loki

Otrokem tmy

Tma...
Jen černo-černá tma.

A ticho...
Přicházel o rozum.

Přicházelo ale ještě něco...

***

Uslyšel šepot. Škubnul sebou a prudce se otočil.

Nic neviděl. Všude byla černo-černá tma, že neviděl ani na své dlaně.

-"Já vím, že jsi to ty." promluvil zničeně.

-"Přišel sis pro mě..." zašeptal si pro sebe.

Hlasitý šepot se ozval za ním. Prudce se za ním otočil. Bál se.

-"Co ode mě chceš?" po tváři mu stekla první slza.

-"Zabili ho..." děsivé šeptání bylo pro jeho uši jako skřípání zubů. Trhalo mu to ušní bubínky.

-"Proč jsi přišel?" vzlykal.

-"Až přijdu, poznáš to..." zašeptal tajemný hlas.

-"Musí zaplatit za to, co ti provedli..."

-"Ale kdo?" zoufale plakal.

-"No přeci všichni..." ozvalo se ze tmy. Děsivý hlas se najednou rozesmál. Nedalo se to poslouchat. Zacpal si před tím hlasitým zlomyslným smíchem uši a rozplakal se.

-"Loki?"

Otevřel oči... "Ten hlas..." vzpomněl si.
Rozhlédl se okolo. Byl v posteli...

-"Lásko, byl to jen zlý sen." sklonil se k němu a pohladil jej po tváři s utěšujícím úsměvem na rtech. Měl rozespalé oči. Byl nádherný. Loki na něj zmateně zíral a v očích se mu hromaly slzy.

-"Jsi mrtvý..." zašeptal.

-"Nejsem, lásko. Byla to jen noční můra." zajel mu prsty do vlasů a políbil jej na čelo.

-"Nenech se jím svést..." zašeptal mu do ucha. Loki v tu chvíli strnul hrůzou.

"VZBUĎ SE!!!"

Loki se s hlubokým nádechem zběsile probudil a vyhoupl se do sedu.

Byla noc...

Loki se rozhlédl kolem sebe. Ujistil se, že už nespí. Na malou chvíli se chtěl vrátit zpět do snu. Znovu jej vidět. Podíval se na místo vedle sebe na posteli... Prázdné.
Povzdechl si.

Jeho tváře byly mokré. Musel brečet ze spaní. Nebo usnul, když oplakával ztrátu svého nejbližšího.

Podíval se z okna na zářící ulice New Yorku. "Jak dlouho jsem spal?"

Vstal a došel do kuchyně. Byly dvě v noci. Spal pouze tři hodiny. Jemu se to ale zdálo jako věčnost.

Další probdělá noc. Takto probíhal celý týden. Každou noc usínal s pláčem, každou noc jej budily noční můry. Za celý týden naspal sotva pár hodin.

Poslední dva dny to bylo ale horší. Děsivé sny byly až moc živé na to, aby to byly pouhé sny. Stále dokola ten samý sen.

Černá tma, ticho a šepot démona, který jej sváděl k hrůzným činům.

A pak on, láska jeho života, kterou mu vzali.
Snažil se jej uklidnit, ale vždy to skončilo stejně. Vzbudí se vyděšený k smrti.

Jakoby mu na jednom rameni seděl ďábel a na druhém anděl. Jeden mu šeptal, co má udělat, druhý mu říkal, aby toho prvního  neposlouchal.