Středozem

18.kapitola

Thrandüil se tedy připojil k Legolasovi a Gimlimu. Projížděli pomalu Mordorem. Jejich směr byl jasný. Věž díky , které byly všechny tyto události během několika minulých dnů. .... Před věží se zastavili a sesedli z koně a Thrandüil ze svého Elka. Kůň automaticky s Elkem čekali na své pány. Vytáhli meče a vešli otevřenou bránou dovnitř věže. Pár skřetů pozabíjeli a pak ji spatřili. Ležela tam pod schodama pěkný kousek od nich. Před ní se ovšem objevilo na 20 skřetů. Thrandüil ihned pěti z nich uťal najednou hlavou. Legolas pár srazil šípy a pak mečem. Gimli se ihned vrhl se svou sekerou na zbytek.

Během chvíle byli všichni mrtví. Legolas se sehnul k Alcë Pravou ruku měla v nepřirozeném úhlu. Oči měla otevřené, což všechny tři zarazilo, a v nich bezduchý a nepřítomný výraz. Legolas se neubránil slzám, které mu volně stékaly po tváři. Vzal ji do náruče. Předal ji Thrandüilovi, i on brečel. Gimli sice taky trochu brečel. Ale i tak mu to nedalo.,, Nemůžeme jí zkusit tep?" Zeptal se jen tak aby měli ještě naději. Oba se na něj podívali nechápavě.,, Vždyť je mrtvá." Pravil Legolas. ,, Ale i tak, naděje vždy umírá jako poslední." Řekl a pomalu k ní natáhl ruku. Přiložil jí na krk své dva prsty. Najednou se mu úsměv rozšířil. ,, Tep má ale hodně slabý" pravil a Thrandüil se podíval na Legolase. Thrandüil ihned neváhal a rozběhl se ke svému Elkovi. Naskočil na něj a pravil. ,, Mëlon Löun in Mätä de Loun. ( Milý Fusi rychle do Hvozdu) Elk neváhal, rozjel se a ihned po rozjezdu se dal do zběsilého běhu. Legolas s Gimlim mezitím nasedli na koně s tím, že objedou věž. Jelikož se Legolas šel podívat do věže a našel tam jen obrovskou díru ve zdi. Domníval se tedy, že to musela Alcë když vytvořila tu tlakovou vlnu. Musela jej odhodit pryč, ven z věže. Inu měl pravdu, na druhou stranu se dostali téměř okamžitě. Ovšem našli tam jen a pouze jeho plášť. A tak se otočili a jeli směrem k vojsku.

Mezitím když je zahlédli v dáli tak kolem nich prosvištěl rychlostí blesku Elk s Thrandüilem a on něco držel. Podle Tauriel je to Alcë, podle Aragorna jen a pouze on. V dáli na ně pískl Legolas a naznačil rukou ať jdou. Tauriel na nic nečekala a ihned se rozjela za nimi na koni. ,, Co jste našli?" zeptala se Tauriel Legolase. ,, Jen jeho plášť." Opověděl. ,, A Alcë?" zeptala se v naději. Legolas zakýval hlavou. Vytryskly mu opět slzy. ,, Našli jsme ji ale se slabým tepem. Král se rozjel do Hvozdu." Pravil Gimli když Legolas nebyl schopný slova. ,, Ada s ní jel do hvozdu. Žije ale má na mále." Vyprávěl Legolas, Tauriel zatím dojela i Lucia s Kriss. A všichni jej poslouchali. ,, A co Saruman? Našli jste ho?" zeptala se Lucia se slzami v očích. ,, Jen jeho plášť" pravil Legolas. ,, Nemůže být daleko. Prohledejte celý Mordor a najděte Sarumana." Pravila Tauriel a pak se otočila a zvolala to samé na celé vojsko. Ti jako na povel se rozešli a pustili se do hledání. ,, A co se skřety?" zeptal se jeden voják. ,, Zabít všechny. Je načase se jich zbavit nadobro." Řekl Aragorn dřív než se Legolas stihl pořádně rozkoukat.

Thrandüil jel co nejrychleji mohl. V ruce držel svou dceru. Ta měla stále otevřené oči. V nich bezduchý výraz. Jeho Elk měl stále mnoho sil. Což jej skoro i udivovalo. O svého Elka přišel při bitvě pěti Armád před Ereborem a pak dostal nového Elka od Elronda jmenoval se Fusi a jedině na to jméno Elk slyší. Thrandüil se snažil mnohokrát jej naučit poslouchat na jiné jméno ale marně. Jedině na jméno Fusi slyší. A tak se s tím bohužel Thrandüil musel smířit.

Nyní byl rád, že mu jej Elrond daroval. Kůň by již musel dávno chtít odpočinek. Jeli již dlouho. Oproti cestě do Gondoru, která trvá obvykle 2 až 3 dny tak právě teď jede jako o závod skoro 4 hodiny a už vidí cestu v lese jménem Temný hvozd. Netušil, že je Fusi tak rychlý. Co chvíli sledoval a kontroloval Alcë tep a oči. Najednou zaslechl hlas Galadriël. ,, Thrandüile jeď rychle, ona to vzdává. Nezastavuj se. Ty oči značí, že stále žije ale pak je nevědomky zavře a bude pozdě. Je to čarodějka je po mně. Proto nečekej na nic a ihned jeď k Restollantovi, budu s ním a s Mithrandirem čekat na váš příjezd. Nemá moc času." A rozplynul se. Pobídl jsem Fusiho ještě k rychlejší jízdě. On na nic nečekal a přidal. Jen závan větru po nás zůstával jak jsme vjeli do Temného hvozdu. Který lehce zašustil větvičkami keřů a stromů.