12.kapitola

99 13 11
                                    

Alcë s ostatníma byla stále ještě v Lothöriënu. Byl večer rozhodli se, že vyrazí hned ráno.

Byla právě po večeři od té doby co sem přijeli stále nepromluvila bála se, že jí budou za vše vinit. Sice věděla, že za to nemohla ale i tak měla strach. Vlezla do vany  a pustila na sebe vodu teplou a dala si bublinky s příchutí růže. Miluji růže. Švadlena nechala jedny šaty tady, a tak si je zítra vezme. Lucia slíbila, že ji zítra ráno učeše. Po koupeli se převlékla do lehké noční košilky. Zalehla do postele a vzala si knihu co měla rozečtenou ze včera. Galadriël když u ní byla tuto knihu jí dala, a ať si jí nechá. Ta kniha nesla název Magic twins. A pojednávala o všemožných kouzlech a obranných i bojových uměních a o všem možným. Hodně se jí líbila. Chvíli si četla a pak usla.

Sen

,,Alcë stála před nějakým domem... pak pochopila před svým domem
Bli tam dva lidé ,, Mami. Tati" hlesla, oni ji ovšem neslyšeli

J

e pozdní večer, oba již spí, Alcë je s nimi, dokonc nemá ani svůj pokoj, najednou se rozsvítil měsíc a to bylo tak silné světlo, že by probudilo i mrtvého.
Jako první se probudila maminka, vstala a šla se podívat s domněnkou, že zapomněla zhasnout světlo.

Bohužel se mýlila. Alcë šla s ní. Na jedné židli otočené zády, seděla postava zahalená v kápi. ,, Dobrý večer madam. Omlouvám se zda jsme vás probudili."
než stačila maminka cokoliv říct on začal sám. A ona se nezmohla na nic nez že opětovala pozdrav a zeptala se jej zda může jim nějak pomoci. Muž se zamyslel. ,, měly bychom na vás prosbu. Ale nevím zda budete souhlasit?" Zeptal se oné ženy. Ta opět kývla na souhlas a ať pokračuje. ,, jedná se o to, že nejsme zdejší a přišli jsme za vámi dvěma neboť jsme vás delší dobu sledovali. Mrzí mě to ale museli jsme mít jistotu zda jste vhodní oba k výchově naší dcerky. Dejte ji ve vašem světě jméno jaké chcete ale. Jmenuje se Alcë. A je to dcera jednoho mocného krále Elfů a Mocné Čarodějky. Doufám, že se nám o ni dobře postaráte. A pravdu ji nikdy neříkejte." Zarazila jsem se. Cože to říkal? Že se jmenuje Alcë? Maminka si snad myslela, že je to sen. Ale nebyl. To jí bylo jasné. A tak kyvla, že ano. Ale poté to také nevydržela a zeptala se neznáme osoby PROČ? Stejnou otázku měla i ona sama. A odpověď byla stejná kterou si myslela. ,, to vam snad ještě není jasné? Král Elfů nemůže mít podle zákona dítě s nikým jiným než s elfkou stejně vznešeného rodokmenu a postavení a tudíž nelze s Čarodějkou. Prosím doufám, že to chápete. " Žena kývla na souhlas že to pochopila a pak jí teda odpověděl její manžel, který stále stál ve dveřích jejich ložnice. Ale nikdo nevěděl, že už tam je od doby co řekl muž v kápi, že potřebuje pomoc."

S výkřikem se Alcë vzbudila. Zjistila, že na její posteli někdo sedí. Galadriël. ,, Jak jste mohla?" Zeptala jsem se a ještě jsem se snažila uklidnit. ,, Museli jsme to udělat, čekala by tě jenom ostuda, že jsi napůl elf a napůl čarodějka. Nemohli jsme s Thrandüilem tě nechat ať neseš to břemeno, nemohli jsme. Když jsme tě tam nechávali bylo to těžké. Thrandüil chtěl nechat králování. Chtěl odjet. Ještě jsem nebyla s Celebronem. Bylo to po smrti Thrandüilovi ženy. Byl z toho zdemolovaný, Legolas měl teprve 5 a přišel o matku. A ty jsi se narodila za 9 měsíců. Tajili jsme to, pak na to přišel Elrond. Rozkázal, že buď se ti to bude muset zatajit a nebo tě bude muset ... zabít... Nemohli jsme tě nechat osudu. Nebyla bys tady. Proto jsme to udělali. Chránili jsme tě. Moc se omlouvám." vysvětlovala a na konci jí už tekla jedna slza za druhou.

,, Dobrá promluvím s Thrandüilem. Zítra jedete s námi?" zeptala jsem se. ,, Tykej mi zlato. vůbec jsi se nezměnila.  Tehdy ti byly 3 měsíce. A teď je to 20 let a je to hodně dlouho. Ano jedu s vámi." opdověděla. ,, 20 let? Tak proto jsem vypadala v 6 jako 4leté dítě. a v 18 jako 15letá." pochopila jsem to. ,, Ani si to neuvědomuješ ale mluvíš. :D" řekla Galadriël. Až teprve teď jsem si uvědomila, že mluvím. ,, Těď už jdi spát." jakoby rozkázala Galadriël. Já přikývla a zavřela oči.


Ani nevím jak dlouho tam ještě seděla. Ráno mě vzbudila Lucia. ,, Vstávat Alcë, je čas učesat." odpověděla Lucia. ,, Lucio měla jsi mě nechat ještě spát!" najednou se Lucia zarazila ,, Ty-ty mluvíš" Vykřikla a vyběhla z pokoje. ,, KRISS KRISS...ONA MLUVÍ ALCË MLUVÍ! " slyšela jsem z chodby. ,, No dobrý nemusí z toho být celý palác vzhůru hned! " vykřikla jsem směrem na dveře kde se objevily dvě hlavy. Jedna patřila Kriss a druhá Lucii.

,, Nechcete mi vy dvě jen tak pomoct? "zeptala jsem se. ,, Jo jo už jdeme, jen jsme rády, že mluvíš. " Kriss celá štastná přešla k mé posteli. Pomohla mi vstát. Díky těm ortézám můžu sama chodit ale někdo mi musí vždy pomoci se na ně postavit. Přešla jsem ke skříni kde jsem měla nachystané šaty. Oblékla jsem si je a holky jen koukaly s úžasem.

,,Páni" vydechly

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

,,Páni" vydechly. Pomalu jsem přešla k zrcadlu. Opravdu mi sluší. A hlavně k těm černým vlasům to jde.

Sedla jsem si na židli před zrcadlo a ujala se mě Lucia.

Za hodinu a půl jsem byla hotová.

Za hodinu a půl jsem byla hotová

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Akorát v černé



Páni Lucia to umí. Vyšly jsme z pokoje, šli jsme do sálu na snídani. ,, Uděláme si z ostatních legraci." zeptala se Lucia. ,, Jak" zeptala jsem se na oplátku já. ,, Mluv jakoby nic. " pravila Kriss kývla jsem na znamení ok.


,, Dobré ránko. " pravila jsem a šla si sednout na místo kde sedím normálně. Všichni přestali jíst a zarazili se. ,, Děje se něco? " zeptala jsem se. ,, Alcë ty mluvíš? " zeptal se Legolas. ,, Nějaký problém? " zeptala se Lucia. Ta s Kriss  si šli sednout.  Já si taky sedla.


,, Alcë ty šaty jsou nádherné. " pravil Legolas po snídani a pomáhal mi naskočit na Hasüffelä. ,, Neveřil jsem tehdy vlastním očím. Jak jsi bravůrně zvládla jízdu na Hasüffelovi a ještě jsi střílela šípama do skřetů, " pravil a já jenom koukala jak mě sledoval.


Vyjeli jsme.


Čekala nás cesta do Temného hvozdu. Dlouhá cesta. 


StředozemWhere stories live. Discover now