Sorry for Everything [Cameron Dallas]

Tohle si řekla naposledy

Emily dnes nejde do školy, takže nic moc. Šla jsem trochu později ale snad to nějak vadit nebude.

Šla jsem školní chodbou tentokrát už sama. Nebo tedy, aspoň jsem si to myslela.

Byl tam on. Dallas. Už zase. Bože proč já? Snažila jsem se vyhnout očnímu kontaktu a věnovat se svému.

Slyšela jsem kroky, které se blížili ke mně. Pomalu jsem se k němu otočila.

„Jdeš pozdě, taková rebelka..“ řekl a já cítila jeho dech, který byl po cigaretách.

Neodpověděla jsem mu a dál ve jsem ve svojí skříňce přehrabovala a hledala učebnice.

„Neignoruj mě..“ štěkl ale já si ho i přesto nevšímala.

Najednou mě prudce natlačil na skříňku a já se začala bát.

„Řekl jsem ti, aby jsi mě neignorovala.“ řekl s kamenným výrazem který mě propaloval.

Koukala jsem mu přímo do těch tmavě hnědých očí. Nevěděla jsem, co říct nebo co dělat.

Sebrala jsem odvahu a odstrčila jsem ho od sebe.

„Nech mě být ty kreténe.“ nervózně jsem řekla a chtěla jsem jít rychlým krokem pryč. Najednou mě chytnul za zápěstí a prudce si mě přitáhl k sobě.

„Tohle jsi řekla naposledy“ zavrčel mi u ucha a já už vážně dostala strach.

Pustil mě a já šla opravdu rychle pryč. Vešla jsem do třídy a všechny pohledy padly na mě.

„Omlouvám se, zaspala jsem..“ zaplula jsem do lavice a vytáhla si sešit, do kterého jsem psala poznámky.

Nechtěla jsem lhát, ale vysvětlovat někomu, že po mě Dallas nechce abych ho ignorovala se mi úplně nechce.

Pozbytek dne jsem naštěstí Dallase a spol nepotkala.

„Ahoj, prosím dala by jsi mi opsat ty poznámky?“ řekl mile Alex. Alex je asi jediný normální z naší třídy. 

„Jo jasně“ s úsměvem jsem mu je podávala. Přisedl si a začal je opisovat.

×××

„Děkuju moc“ mile se usmál. Úsměv jsem mu oplatila. Sbalil si věci a odešel. Je vážně milý.

Šla jsem ke kantýně, což jsem ale neměla dělat. Byli tam zase oni.

Věnovala jsem Cameronovi jeden jediný pohled. Jeho kamenný pohled se nezměnil.

Koupila jsem si pití a chtěla jsem odejít, ale někdo mi v tom zabránil. Ten někdo byl Grier.

Jemně jsem do něj vrazila, ihned na to jsem se na něj nervózně podívala.

„Kampak?“ zeptal se ale mile.

„Ehm.. do třídy?“ řekla jsem neutrálně  a chtěla jsem odejít.

„Přijď na zápas“ mrkl a usmál se. Chtěla jsem říct, že tam nejdu ale hned odešel za Dallasem a spol.

×××

Všichni se stěhují na fotbalové hřiště, zatímco já se chystám domů. 

„Jdeš na ten zápas?“ řekne mile mužský hlas, který poznám. Alex.

„Nejdu, nevím co bych tam dělala.“ zasmála jsem se.

„A .. nepůjdeme tam spolu?“ založí stydlivě ruce do kapes.