BIZZLE

JASON MCCANN - 18 Let

"Odpovíš mi nebo jsi hluchý?" Naštvaně se zeptala a já se na ni otočil. Jazmyne teď měla ruku na matčině rameni, protože věděla, že když na mě takhle bude matka mluvit, tak se naštvu a otočím to proti ni. Zase bude brečet a zase se bude omlouvat. Neměl jsem na tohle náladu.

"Nemusím ti říkat, kde jsem a kam chodím. Před dvěmi lety tě to taky nezajímalo, tak mě nech na pokoji, aby ses mi nemusela zase omlouvat." Odsekl jsem a obešel je, abych mohl do svého pokoje. To co udělala a všichni ostatní z moji zkurvený rodiny, nepůjde nikdy odpustit. Ani kdybych vážně chtěl, tak jim neodpustím.

Vzal jsem si batoh a otevřel zamčený šuplík, který mám pod postelí. Mám tam schované všechny důležité věci, jako peníze, doklady, ale i uspávadla, provaz, pistoli, nůž a tak dále. Je to takovej zachranej šuplík pro nejhorší případy, takže jsem si z něj vzal provaz, rukavice, nůž a všechno jsem to hodil do svého batohu. Oblékl jsem se celý do černý a vyskočil z okna s batohem na zádech. Riley bude mít malou návštěvu, kterou si určitě neuvítá s otevřenou náručí. Ještě že jsou její rodiče pryč.

Vylezl jsem po stromě do jejího pokoje, protože stále měla otevřené okno ještě, jak jsem odešel. Vzal jsem prášky na spaní a rozpustil jí je do pití, jelikož nebyla v pokoji a sklenička ležela na stole. Schoval jsem se do skříně a čekal, než přijde.

Po pár minutách vešla do pokoje a pískala si. Kurva jedna se ani netrápí, tady jde vidět, jak moc jí na mně záleželo. Vypila celý obsah skleničky najednou a já jsem pro sebe usmál, protože to jde přesně, jak má. Myslel jsem, že tady budu hodiny, než se napije, ale bylo to vážně rychlý. Sedla si na postel, a po chvíli usnula. Ty prášky byly vážně silný, takže bych se divil, kdyby byla ještě vzhůru. Nasadil jsem si rukavice a vzal do ruky nůž.

Vytáhl jsem jí tričko a pomalu ji přejížděl nožem po břiše. Z rány se hned začala hrnout pomalu krev a tekla jí na postel. Usmál jsem se a nadechl se. Tohle je pořádný odreagování.

Přesunul jsem nůž k jejímu krku a pomalu přes něj přejel. Nechtěl jsem, aby vykrvácela rychle. Chtěl jsem si to užít, i když to není ani moc sranda, když nekřičí a nebrání se, ale do vězení zpátky nechci, takže to nějak přežiju. Zajížděl jsem tím nožem hlouběji, ale ne moc, protože jsem nechtěl, aby hned vykrvácela.

Potom jsem jí tím nožem začal jezdit po obličeji, ze kterého taky hned začala téct krev. Zhluboka jsem se nadechl, zabalil si všechny svoje věci a odešel z jejího pokoje. Do dvou hodin by měla chípnout a doufám, že to tak bude. A to nejlepší je, že vůbec nikdo nevěděl, že jsme spolu chodili, takže nebudu podezřelý. Teď jsem jí vděčný za to, že jsme to nechali jen mezi námi dvěma.

Vylezl jsem do svého pokoje a batoh schoval do šuplíku, který jsem hned potom zavřel. Zítra svou práci uvidím určitě v televizi. Usmál jsem se sám pro sebe a lehl si na postel. Možná jsem psychopat, což popírat nebudu, protože vím, že jsem, ale nevadí mi to. Nemám potřebu být, jako ostatní, tak že budu předstírat radost nebo to, že mám někoho rád, i když je vážně jen chci zabít. Já jdu rovnou na věc, prostě je zabiju.

"Jasone?" Ozval se potichu hlas mé sestry za mými dveřmi od pokoje, potom co zaklepala. Neměl jsem moc náladu na každodenní sračky, o tom že to všechny strašně mrzí a chtěji, aby jsem jim odpustil. Nikdy jsem nevnímal, když někdo začal mluvit tyhle píčoviny.

"Hm?" Zabručel jsem na tnamení, že může vejít, což udělala a čekal jsem, co z ní vypadne tentokrát. Jaký moudro mi moje mladší sestra dá. Smutný je, že ani ona za mnou nikdy nepřišla a to jsem se o ní celý svůj život staral a chránil jí.

"Všechny nás to mrzí, Jasey." Řekla a já protočil očima. Možná jsem věštec, protože jsem měl pravdu. Zase začíná s těmahle sračkama.

"Jestli mi budeš říkat zase tyhle sračky, tak můžeš rovnou vypadnout. A neříkej mi Jasey, na to jste všichni ztratili právo, když jste se na mě vysrali." Naštvaně jsem odsekl a čekal, že to vzdá a konečně vypadne. Neměl jsem kurva vůbec náladu na tuhle pohádku.

"Jasone, věř mi prosím všechny nás to moc mrzí, ty jsi tu pomoc potřeboval." Protočil jsem očima a koukal chladně ana svou sestru, která stála u dveří.

"Kurva nelži mi! Tu pomoc jsem potřeboval to uznám, ale jenom tu odvykačku, ne nějákej zkurvenej blázinec, kam jste mě ani jednou nepřišli navštívit, takže mi nemel píčoviny, Jazmyne! Možná vás to mrzí, ale to mi nevrátí ten čas, když jsem na vás každej den čekal. A teď vypadni, než to dopadne hůř, než jen že budu křičet!" Prudce jsem si stoupnul a ona o šla o pár kroků dozadu, protože se lekla, což jsem měl v plánu. Nechystám se jí ublížit, to bych nikdy rodině neudělal, ale chtěl jsem, aby už vypadla.

"Tohle nemůžeš říkat, ani nevíš jak moc nás to všechny bolí, když říkáš tyhle věci." Koukala do země, protože moc dobře věděla, že zaútočím zpátky. Ví, že to mám v povaze. Na konci nikdy nejsem ten poražený, musím vždycky vyhrát.

"Tak jste mě tam měli nechat, když vám vadí, že říkám pravdu. Možná by jste byli šťastnější, jako dřív." Šel jsem k ní pomalu blíž a ona hlasitě polkla, protože byla nervozní, což jsem poznal, hned jak vešla do dveří. Ona už neodpověděla a rychle odešla z mého pokoje. Usmál jsem se, protože jsem zase vyhrál. Věděla, že mám pravdu, jinak by protestovala dál.

-----

Další ráno jsem seděl u snídaně, když v tom se v televizi objevila Rileyina vražda. Začali kecat, o tom jak hrozná tragédie to je, a potom tam byli její zkurvený rodiče. Usmál jsem se a pokračoval v snídani.

"To je hrozný, co se jí stalo." Ozvala se moje matka, která myla nádobí u dřezu. Moje sestra, která seděla naproti mě s matkou souhlasila.

"Proč se usmíváš, Jasone? Vždyť je to hrozný." Řekla moje sestra, která se vždycky do všeho míchá. I do věcí, do kterých jí nic není.

"Je to úžasný, ten kdo to udělal je frajer." Nad mým komentářem padlo ticho v celé kuchyni, z čehož jsem mě ještě větší radost, protože jsem cítil, že se mě obě bojí, a to by měli.