Démon, Anděl a DÍTĚ!

Bez vany neodejdu madam!

Ano je to tak. Přišli jsme o ni. A to na vždy!

Po posledním likvidování špinavých plen, lehla popelem i naše vana! No kdo by mohl tušit, že trochu víc benzínu než normálně, dokáže prožrat takovou pěknou vanu?

Ale bohužel, je to tak. A protože Isa odmítá vlést do sprchy a chce se čachtat v bublinkách, byl jsem vyslán, abych pořídil novou vanu.

Tedy popadl jsem dítě a zavolal jsem nám odvoz, v podobě poslíčka Bena.

Bohužel jeho služební auto, mělo jen jedno volné sedadlo ve předu. Tudíž, jsem musel Isu usadit do kufru. A v rámci bezpečnosti, jsem ji strčil do takové té termo tašky na pizzu. Tu jsem pak zavěsil na madla za sedadly, takže se tam houpala ze strany na stranu a brzy taky usnula.

Sice pár aut za námi troubilo a dokonce, když jsme stáli na semaforu, přispěchala nějaká babča s tím, jestli víme, že máme vzadu dítě v tomhle stavu. Načež jsem se tedy otázal, kde jinde by měla jako být, začala vyhrožovat, že hned volá policii.

Nechápal jsem o co ji jde. A schválně zkontroloval Isu. Ale byla naprosto v pořádku, hlavička ji vysela na stranu, z pusy ji tekla celá řeka slin a jen sem tam sebou trochu cukla.

No lepší než kolébka.

Poslíček Ben, nás vysadil u velkého nákupního centra. Sice mi odmítl půjčit tu tašku, abych v ní mohl Isu nosit. Ale za to slíbil, že nás zase vyzvedne.

Ještě mi kladl na srdce, ať si dávám pozor jak se prezentuju jako otec. Prý by si snad někdo mohl myslet, že jsem nezodpovědný, nebo co.

Ale jistě všichni víme, že je to totální kravina!

I přes to, jsem tedy vzal jeho varování na zřetel a zodpovědně, jsem nechal Isu spát. V šuplíku, jedné vystavené skříně, tak aby ji nikdo nebudil. Byla to skříň v takovém tom koutku, jak tam dají věci, aby to vypadalo jako pokoj.

A sám jsem se vydal, hledat vhodnou vanu pro naši koupelnu. Jako první jsem se samozřejmě zajímal, zda jsou zdejší vany hořlavé. Načež mi řekni, že vany jsou na vodu ne na oheň a poslali mě do oddělení grilů.

Přirozeně jsem na tuhle urážku mé inteligence reagoval. A to tak, že jsem trval na tom, aby mi zavolal svého vedoucího. No bohužel místo chlapa, který to tam vedl, přišla ženská. S proklatě krátkou sukní a dost luxusním výstřihem. Takže všechna moje zloba rychle vyhasla a než jsem se nadál, již jsem ji zval na večeři. Ona však trvala na tom, abych ji řekl co mám za problém. 

Pravil jsem tedy, že si chci pořídit novou vanu. Ona na to, že skvěle, že mi ukáže svoje nejlepší kousky.

To jsem nemohl nechat jen tak a tak jsem navrhl, aby jsme šli někam, kde nebude tolik lidí a pak ať se klidně vysvleče. 

No dostal jsem facku. Překvapivě. Takže jsem byl nucen se omluvit, ale nepomohlo to. Někdo v trapné uniformě toho obchodu ji totiž přišel říct, že někdo nechal v oddělení D miminko. Prý je v šuplíku a pláče. 

No to už jsem se rozčílil a začal jsem křičet, že bych rád viděl toho idiota co mi vzbudil dceru! 

No a bylo to! Najednou křičeli na mě. donesli mi malou, která hned přestala řvát co mě viděla a pevně mě objala kolem krku. A myslíte že mi tu vanu prodali?  

Vyvedli nás před nákupák, vyhrožovali že zavolají policii a na můj křik, že bez vany neodejdu ani nereagovali! 

Přišel jsem si strašně poražený! Ani jsem neměl chuť volat Benovi aby pro nás přijel, a tak jsem se se sklopenou hlavou a díky Ise poblitou bundou, vydal na dlouhou cestu k domovu. Když jsem se bál, že malé bude zima, strčil jsem si ji pod svoji bundu, tak že ji vylízala jen špička hlavy a ona znova usnula. Kdyby si někdo nevšiml té hlavy, vypadal jsem jako tlusťoch na tenkých nožičkách. 

Nechtěl jsem Cecilovi doma přiznat, že jsem zklamal. Byl jsem úplně zničený tím faktem. 

No ve chvíli, kdy jsem došel před náš dům. ( Asi po dvou hodinách chůze, tedy si zasloužím na večeři pizzy tři a do toho dvě lahve whiskey) Viděl jsem akorát poslíčka Bena jak zastavil před domem a na střeše auta má připevněnou vanu! 

To byla moje spása! Lehkým přemlouváním a těžkým vyhrožováním jsem jej přesvědčil aby  tvrdil, že jsem ji koupil já. Pak jsem mu za vanu zaplatil. Dvakrát raději, protože se bojím, že moje výhrůžky nevzal moc vážně.

Prý mu bylo divné, že jsem se ještě neozval a tak se tam jen kouknout. Ptal se po chlapovi s dítětem a jedna pokladní mu řekla o tom magorovi co chtěl vanu. Tedy ,mu prý bylo vše jasné a tak raději vanu koupil a rozhodl se, zachránit mi zadek. 

Hodný kamarád!  

Cecil vše zbaštil, dokonce dal poslíčkovi Benovi znovu peníze, teď jen za benzín a ze jeho trpělivost se mnou prý. Jak je šlechetný. Obávám se, že poslíček Ben se dnes pěkně napakoval.

No a šťastný a motivovaný Cecil se hned vrhl do práce, takže při večerním ukládání a vyměňování plen, jsem opět měl kam házet použité a smradlavé bomby!