Démon, Anděl a DÍTĚ!

Matka jako matka.

Ano, nastal čas, kdy našeho milého opeřence přestaly bavit domácí práce. Jediné co měl dělat, je uklízení a volání pizzy. Ale i přesto jsem v posledních dnech zaznamenal jeho protesty.

Musím říct, že taky nemám radost z toho, že ho mám tak blízko. Ale zvykl jsem si, neboť je fajn, když necháte v koupelně na podlaze ležet špinavé oblečení, tak trochu znečistíte záchod, ale mezi krmením to vše zmizne. Pak si jen dojdete do skříně a vše je nažehlené a poskládané... Jo, Cecilek je dobrá hospodyňka. Jediné co mi na něm chybí, jsou ty orgány a zjev ženy a možná bych byl i spokojen.

Dobře nebyl, ale posledních několik týdnů si to namlouvám.

Pamatujete na to, jak jsem odešel do sklepa, přespat období růstu zubů?
No nechci to zakřiknout, ale Isa už má jeden - neskutečně ostrej - tesák a další se blíží, ale žádné velké změny v jejím chování nenastaly. Tedy, co se křiku týče. Momentálně vydrží dost dlouho vzhůru, pořád na něco sahá, něco cucá a totálně rozsápala můj silikón. Ale říkám si, že když tohle svede s jedním tesáčkem, co teprve až bude mít hubičku jako mlejnek na maso!?

Ale vraťme se k ptákovi. Ten má poslední dobou tak neskutečně napnutou náladu! Dokonce už přestal oceňovat moje úžasné kousky, jako prohodit sůl a cukr, místo dítěte do vozítka strčit použitou plenu, když hlídá on, nebo to jak jsem mu do postele nasypal dvě plechovky pudru na zadeček. To ho dokonce tak moc vzalo, že mě honil po domě s takovým tím ručním míchačem na těsto, jak otáčíte páčkou a ty metličky rotují. Nejděsivější bylo, že u toho řval, jako by mu něco děsně těžkýho vyselo na kulkách. Chvílemi jsem se smál tak moc, že jsem i zapomněl utíkat. Ale čím byl blíže, tím byl jeho řev na vyšší frekvenci, až skoro praskalo sklo v okolí. Takže jsem se dal zase do běhu. A co na to Isa? Seděla v obýváku v takové té houpací věci, řehtala se jak smyslů zbavená a u toho si neustále strkala mini ruku do krku. Asi chtěla dosáhnout vyšší stimulace a tak se ještě lechtala na mandlích nebo co.

Když to představení skončilo, všude po domě byli stopy od toho, jak se tam proháněl nějaký magor celý od pudru. Nevím, jak se to mohlo stát, ale na jedné zdi byl docela zřetelný otisk něčího zadku... Ovšem nemám tušení, kdy to tam ten maniak stihl udělat.

Následující den se se mnou nebavil, ani když jsem mu navrhl, že jsem ochoten vrátit mu všechny jeho ponožky, které jsem mu z bezpečnostních důvodů odebral. Měl jsem strach, že ty moje mi dojdou, neboť když jsem je házel za postel, už se tam skoro nevlezly a v šuplíku mi ubývaly...
Prostě byl jak praštěný. Jen uklízel, vždycky když něco nesl do stejné místnosti, kde jsem byl já, koukal někam jinam a schválně objednal vegetariánskou pizzu. Pacholek!

Teď si dobře poslechněte, s čím přišel následující den.

,,Damiane, Iso. Je načase, aby se to tu dalo do pořádku. Já odmítám být dál ženou v téhle domácnosti, " pronesl, zrovna když jsem uložil malou do postýlky a rychle jej vystrkal před dveře, aby mohla spát.

,,Co přesně tím chceš říct, vypelichaná skoro ženo?" nadhodil jsem se zájmem a vlastně i rád, že se s ním dá konečně bavit. To ticho a pouhé dětské skřeky mě už štvali.

,,To, že ty půjdeš a najdeš té malé matku!" pronesl náramně důležitě.

Ušklíbl jsem se nad tím a chopil se použité pleny, která ležela vedle dveří do dětského pokoje. Opeřenec polevuje v úklidu... To bude mít následky!
Hodil jsem tedy plenu po něm. ,,Na co ženská? Já si poradím!" dodal jsem a sledoval jak se opeřenec znechuceně ošil, když do něj - bohužel - zabalená plena narazil a spadla na zem vedle jeho nohy.

Do svého imaginárního deníčku, jsem si rychle zapsal, že příště házet pouze rozbalené pleny - větší účinnost.

,,Zatím jo. A copak ty chceš být tím, kdo ji bude vysvětlovat, jak funguje perioda nebo sex?" nadhodil tedy jako svůj úžasný argument, načež mi ještě musel vysvětlit, co je to perioda. Místo toho složitého by stačilo kdyby řekl - to je ten tejden co s tebou nechce spát a pořád brečí.
Sledoval jsem, jak Cecilek popadl koště, a pomalu ale jistě odstrkoval plenu ze svého dosahu někam dolů ze schodů.

,,Tak hele, tohle taky zvládnu!" prohlásil jsem tedy hrdinně a vydal se do kuchyně.

Tam jsem se chopil pár důležitých pomůcek, jako byl kečup, párek, vejce, miska, broskev, tatarka, injekční stříkačka a pro jistotu jsem sebou vzal jablko i strečovací fólii, která měla představovat její věneček. Takto vybaven jsem mířil zpět do dětského pokoje, za doprovodu anděla, který odmítavě brblal, že to tak nemyslel a že v půl roce je to na ni ještě brzy. Ale nač otálet? Tohle musí vědět dost mladá, aby se s tím mohla smířit.

Každopádně mě to donutilo přemýšlet. Chci vůbec vědět, kdo je matkou mé dcery? Není lepší, když má jen jednoho božího rodiče? Nebo se mám vyprdnout na pravou matku a sehnat něco náhradního, co ještě není zdeformované porodem?

Tyhle otázky jsem promýšlel večer, u Jima B, který chutná naprosto lahodně na ledu a citronu. Spolu se mnou tam byl i poslíček Ben, který mě zásoboval tímto lahodným pitím. Bohužel lidi vůbec neumí pít, a tak brzy začal mluvit z cesty a hned na to usnul na stole, načež jsem se zachoval jako správný kamarád. Dotáhl jsem ho do vany, kam jsem ho dal spát. Pod hlavu mu dal tři čisté pleny a přikryl ho tím ubrusem, ve kterém krmím. A jako suverén jsem otočil tu více poblitou část k nohám.

Když jsem ho takto ukládal, šel jsem ještě zkontrolovat Isu, že spí. A jak jsem se na ni tak díval, uvědomil jsem si jedno. I když nikdy svoji matku nepozná, dám ji domov takový, jaký by si přálo každé dítě. Ať už se třeba peklo postaví na hlavu a v nebi popadají všechny svatozáře.

ly, i 

Tak pro dnešek by to stačilo. Ale vás se ptám. Má Damian - náš démon - najít onu matku své dcery? Nebo se na to raději vykašlat? Vaše názory očekávám v komentářích, děkuji! :D