Démon, Anděl a DÍTĚ!

Nastává fáze nečekaného jekotu.

Zprávy z domova - Isa, moje mini dcera už má jméno. Bohužel její husto-kruto-přísný jméno si nepamatuji. Ale Isa mi vyhovuje.

Je to pár dní co jsem zaznamenal, že dělá něco neobvyklého, totiž naprosto neorganizovaně a bez svolení, začala zvedat hlavu. To vám tak jednou ležím, Isa na mě jako vždy, jen tu noc jsem přes sebe neměl takový ten ubrus. Takže ležela jen tak a klátila moje umělé prso jako já kdysi před mateřskou, každou druhou se správným orgánem. Bylo něco kolem půl čtvrtý a to běžně vytuhnu. Stejně jako jsem vám to udělal i dnes.

No když jsem zase procitl, chtěl jsem se podívat, zda malá pekelnice, ukojila svoji touhu.

Ale takovej infarkt jakej já z toho měl!

Prostě, čekal jsem něco jako vždy, že holka bude spát. Napůl tlamičky zacpaná gumovou bradavkou a na druhou ji budou téct grinty, jako normálně. Otřu z její hlavy svoje grinty, co se tam stihli po mé bradě a tričku dovalit. Sebereme se a zase si dáme tak na dvě až tři hodiny pokoj.

Ale to byste raději šňupali pepř přes čili papričky, než vidět to co já.

Nebyl tam žádnej ksichtík! Prostě jen prázdno! Jakýsi chlupy tam co měli být voči! A nic! Žádnej nos! Pusa, prostě nic! Gumová bradavka neucpávala žádnou tlamičku!

Já řval! Byl jsem podělanej přes celý záda! Místo děcka co mělo být moje po mě leze nějaká bez-ksichtíková záležitost!

Tak hysterický jsem ještě nebyl.

Ale vše se vysvětlilo. Isa totiž poprvé zvedla a otočila hlavu, a z mého rozespalého pohledu, jsem viděl jen její zadní část makovice. A taky jsem si už trochu domýšlel nějaký ty chapadla a šupiny.

Ale po mém jekotu, jsem ji asi vyrušil a ona začala brečet, tedy otočila hlavu zpět ke mně. Na moji obranu netušil jsem, že tohle dítě umí.

Bohužel Cecilek, který se s násadou od smetáku - s ní tlačil špinavé plíny ke koši, na dostatečnou vzdálenost aby se nepoblil - vřítil do pokoje. Očividně v domnění, že je zde zloděj, vrah nebo snad vyznavač jiné víry. Nepřijal toto jako moji obhajobu. Častoval mě zabedněncem a totálním pitomcem i po té, co jsem ho napomenul, že posel boží nemá klít a v klidu si odkráčel znova spát.

Jak jsem měl ale tušit, že to je jen začátek?

Protože krom toho, že začala zvedat hlavu, naučila se i dělat divný zvuky. Prostě, když jsem vždycky před tím nechal její maličkost někde na gauči nebo v postýlce ležet, klidně si dělala divný zvuky, to jo. Ale znovu jsem se málem podělal, když v takové jedné klidné chvíli, místo aby vyluzovala sem tam skřek a koukala nad sebe na točící plyšáky, prostě zařvala. Jistě ne jako naštvanej chlap, než někoho vyzve na férovku, ale prostě jekotem. Nejlepší bylo, že vždy když takhle zařvala, sama sebe se lekla, a tedy začala řvát.

Nedokázal jsem si ani představit, že by se mohlo dít něco horšího. Ale Cecilek mě ujistil o opaku. Protože už druhý den běhal kolem dítěte, s baterkou v jedný ruce. S dřevěnou špachtlí v druhé a neustále zkoumal Isiny dásně.

Pták jeden se totiž dozvěděl, na tom fóru na internetu, že brzy ji začnou růst zuby. Jen ta představa, že bude řvát ještě víc a pořád a nebude mlčet ani s bradavkou v puse, mě děsila.

Cecilek stále opakoval, že já jsem otec a já se mám starat. Taky vyhrožoval, že to řekne Saše. Ale já byl naprosto srovnaný se svým osudem. Popadl jsem dětskou deku z gauče s úchylně vypadajícími motýlky a jen tak, v třikrát poblitém tričku, trenkách a ponožkách jsem vyrazil do sklepa. Zde jsem si lehl pod schody na pečlivě složených krabicí od plen. Přikryl se dekou a zahájil spánek přes období růstu zubů.

nedokáž�i��v�