Démon, Anděl a DÍTĚ!

Vybrat jméno pro dítě je čistě ženská práce!

Přesně takhle by to mělo být! Protože když už to zvládne odnosit, porodit, měla by to taky pojmenovat a starat se o to, alespoň do deseti let, než bude dost staré na to, aby si dokázalo objednat pizzu.

Ne to bez jména a jiných instrukcí hodit na krk tomu poslednímu, s kým se vyspala a tvrdit že je to jeho.

Už je to šest týdnů co do mě Cecilek hustí, abych dítě pojmenoval. Že to nejde, aby jsme jí pořád říkali ona.

Ale s žádným z mých návrhů nesouhlasil.

Nelíbila se mu Fredminstra. Ani Burburaka. Dokonce ani moje oblíbená Iseriserisseasa. Sice tohle jméno jsem zvládl vyslovit správně jen jednou, ale líbilo se mi!

On mi radil samý trapný hloupý a nehezký, jako Mari-Ann, Clarisa nebo Charllotta. Kdo by dal démonské dceři jméno Charllotta?!

Prostě jako vždy jeho rady stály za nic. A taky jsem mu to jasně vylíčil.

Bohužel v jeho údělu trestu, kdy mi měl svědomitě pomáhat s péčí o dítě, jsme se daleko nedostali. Ještě stále zvracel, když viděl použitou plenu, nebo ho dítě poblilo.
Takže i nadále jsem byl jediný, kdo musel přebalovat. Pak tedy ještě poslíček Ben, který nás často navštěvoval. Byl totiž jediný, kdo si troufl na koupání. V tuto dobu jsem se já staral o jediné, aby Cecilek trpěl. On totiž asistoval v koupelně a já mezi tím posbíral všechny použité plenky a nacpal jsem mu je pod postel nebo do komody a jednu jsem mu taky přilepil na dveře jeho ložnice.

Neskutečně jsem se bavil, když se snažil vytratit těsně před tím, než jsem musel uložit dítě, aby byl zamčený. A nemusel držet stráž se mnou. Ale místo tichého ústupu se ozvalo dávení a úprk do koupelny kam jsem mu ovšem nachystal taky dvě pleny na umyvadlo, další na záchodovou mísu a pro jistotu ještě jednu do vany. A já se válel smíchy!

Bohužel tahle radost mi dlouho nevydržela. Byli jsme totiž všichni tři předvolání nejdříve do nebe a následně i do pekla na kontrolu. Tak jak normální rodiče chodí s děckama k doktorovi, my půjdeme, aby si nás prohlédli, jestli se řádně staráme a hlavně, jestli se s Cecilkem nesnažíme navzájem otrávit.

Nebudu vám lhát, nechtělo se mi, ale ta pekelnice Saša, jinak prostě nedala!

Inu připravili jsme se tedy na cestu. Nemělo to být zase tak těžké. Dáme dítě do vozíčku, dotlačíme ho k nebeské bráně. Tam si ho vezme nějakej opeřenec, zkontroluje ho. Mě vyslechnou, já jim za to na záchody naškábu nějakej sprostej vtip a půjdeme dolů.

Tam to bude probíhat stejně. Až na to, že pokud bude dobrá konstelace hvězd, vystrčím Cecilka a vozítko za dveře a stihnu jednu rychlovku se Sašou přímo v kanceláři. To je můj jediný cíl dnešního dne! Nerad bych se dostal k tomu, že se přistihnu jak kupuju hanbaté časopisy, jako nějaký puberťák nebo co hůř! Co když mi začnou v hlavě běhat myšlenky, že Cecilek není zase tak škaredý. No fuj! Jdu blejt! To se stát nesmí!

Jak je ale zcela běžné, nic nešlo podle plánu. Tedy ani ten výlet ke kontrole. Nejen, že byla prý blbost táhnout vozítko, protože cituju osobního opeřence : ,,Já se s tím nahoru po nebeských schodech netáhnu." A já byl pravdu říci stejného názoru. Tudíž jsem kolem sebe uvázal zase "kojenecký šátek ", jak tomu říkal Cecil. Ale podle mě to byl spíše hadr, co před třemi poblitími připomínal ubrus. Opeřenec si vzal dost sunaru, celý batoh plen a mokrých hadříků a vyrazili jsme.

Na ulici, to bylo peklo. Všichni po nás koukali jako po idiotech a jedna ženská nám dokonce řekla, že je hezké, že jsme adoptovali dítě. Prý takové páry jako my dva, jsou moc pěkné. Takže jsem ji vysvětlil, že označit nás za gaye, je totální kravina. A následně jsem si dramaticky zapálil cigaretu. To už jsem ale dostal kabelkou po hlavě. Cecilka obvinila z pašování drog a mě z obchodu s dětmi. Proto jsme raději pospíchali dál.

Neměl jsem ani tušení, že civilní vchody do nebe jsou ve výškových budovách. Já nahoře nikdy nebyl. Ale po tom, co jsme dojeli výtahem do posledního poschodí, následovaly miliony schodů. Ještě jsme nebyli ani v polovině, když mi plíce vyskočily z hrudi, poslaly mě do temného zákoutí vlastních kalhot a odkráčely někam směr opiové doupě.
Po další desítce schodů se probudila i ta malá satanistka na mé hrudi a začala ječet. Cecilek na mě tedy instaloval umělé ňadro, připojil na to mlíko a už čvachtala.
Podle všeho měla teprve šest týdnů, ale říkám vám, že u toho vydávala zvuky, jako byste nalili prasatům smetanu. Takový zvuky neumím ani já, když totálně opilý zkouším jíst. Mlíko teklo všemi směry. Sem tam škytla, až se poblila, ale nevypadala, že by ji to trápilo. Prostě to znovu odhodlaně polkla a pokračovala dál. Mám podezření, že viděla, jak Cecilek to mlíko pije a teď se bála, že na ni nezůstane. Ujišťoval jsem ji o opaku! Tohle moje umělé prso pro ni bude plné i v dospělosti. Ale to už mě zase opeřenec okřikoval, že před nebeskou brannou nemám probírat s kojencem sexuální úchylky své maličkosti.
Znovu jsem jej označil za vypelichanou napodobeninu vycpané husy. Předal mu dítě a konečně si v klidu zapálil.

Než se stihli vrátit, skoro jsem svatýho Petra ukecal, aby mi prodal ten krásnej klíč za tašku plnou plen.

Ale to už jsem zase měl potentovaný dítě v náručí a skoro zvracejícícho Anděla za zadkem.

Teď jsme měli jít dolů. Ale problém byl, že nemám ani tušení kudy se tam jde. Popravdě, byl jsem na zemi často. A však jsem nikdy nebyl střizlivý, když jsem se vracel zase dolů. Normálně bylo nejlepší dělat chvíli bordel na zemi, a Saša si pro mě poslala.

Jen díky opeřenci jsme nakonec trefili a já tedy s dítětem na hrudi, přisáté k umělému prsu, šel peklem jako jeho nový vizionář. No místo toho ze mě udělali perfektního taťku. Dostal jsem dokonce hrneček "Nejlepší táta" což bylo velmi milé. Ale také bolestivé podle nářků, které vydával ten idiot, co mi ho dal ve chvíli, kdy jsem mu ho rozbil o hlavu. Bylo tady i pár dotazů, jestli hodlám prodávat její věneček. Načež jsem se zařekl, že moje dcera zůstane pannou navždy. Jako další ránu mi zasadila Saša, která se zamkla v kanceláři, protože nehodlá přihlížet jak na jejím mahagonovém stole budu přebalovat děcko, a pak se ji budu hrabat pod sukni. Protože jak mě zná, ani si to děcko nesundám z hrudi. Nedej Satane, abych ji ještě chtěl přikrmovat svým novým silikonem.
Tím mi vyrazila dech. Takže jsem se spolčil s dítětem, nakrmil jsem ji a nechal ji, aby ji nablila před dveře. A má to!

Nemělo cenu vyčkávat dál v pekle a tak jsme se otočili a vrátili se zase na zemi.

Ale učinil jsem slib. Během dnešní jistě velmi veselé noci, své dceři vyberu jméno! Krutopřísný jméno!

ymýt vš�'�� �@

Dneska tímhle končíme. Já si jdu užívat toho, že mám zase PC doma. A na vás bude aby jste mi pomohli zvolit jméno... :D Ať je nějaká sranda. 

Možnosti máme: 

1. Fredminstra
2. Burburaka
3. Iseriserisseasa
4. Mirabondus
5.  Šmelinda První

Jak mě znáte vše se čte jak je to napsané. A samozřejmě uvítám i vaše návrhy. Pojďme připravit ty nejbláznivější jména!