Démon, Anděl a DÍTĚ!

Pizzu narvat do lahvičky lze!

Přebalování se ukázalo, jako docela logický úkon, na rozdíl od krmení, neboť jsme nemohli přijít na to, proč dítě nechce jíst.

Vše vyřešil až poslíček s pizzou jménem Ben, kterého jsem zatáhl do domu s otázkou, co ví o mini lidech. Ben má sestru, která má dítě a on se účastnil hlídání. To se hodilo!

Osvětlil nám, záhadu jménem sunar. Tedy spíše Cecilkovi, protože já si rval do pusy dva kousky pizzy najednou a snažil jsem se je přehltnout.

Ukázalo se, že krmit ji na délce paží nás obou, je nepřirozené a mnohem lépe to půjde, když ji chytneme, cituji "jako kojící matka". To se mi tedy moc nelíbilo, ale ještě horší bylo, když řekl, že jako muži na mateřské by se nám hodilo pořídit umělé ňadro.

S těmi slovy se mi v krku vzpříčila všechna ta pizza, kterou jsem tam stihl nacpat.

Začal jsem se tedy dost úspěšně dusit. Načež jsem byl svědkem neuvěřitelné scény. Cecilek mě popadl za nos jednou rukou a zalamoval mi hlavu dozadu, zatímco druhou se mi začal hrabat v puse, ve snaze mi vyrvat z chřtánu tu vražednou pochoutku. Ale místo toho mi jen rval jazyk hlouběji do krku. Poslíček vycítil příležitost pro chvíli slávy a za křiku "umím hajmlicha" mne popadl zezadu za hrudník, začal mi jej mačkat a celé mé tělo zvedat do výšky.

Tohle měl být můj konec a byl by to krásný konec.
Ale přes všechnu jejich snahu, jsem přežil. Díky tlaku na žaludek jsem se totiž pozvracel. Přesněji pozvracel Cecilka, který následně utekl zvracet do koupelny.

Cecilek nevypal, že by se mu moje záchrana v podobě jeho pošpiněné košile líbila. Ale veškeré protesty přerušil další křik.

Dítě se opět probudilo a tady znovu nastoupil poslíček Ben, který začal předvádět způsob krmení. Vše jsem pozoroval i s následným říhnutím, které doprovázelo další zvracení. Tentokrát toho děcka. Poslíčkovi Benovi to údajně přišlo velmi roztomilé, i když to odnesla jeho firemní košile.

Po ukázce přebalení a správného zasypaní pudrem, proti opruzeninám mi malou opět předal a snažil se ukázat, jak že ji mám chovat. No velký úspěch jsem nesklidil. Dítě stále nebylo spokojené, dokud jsem s ním nezačal třepat. Jen jemně bohužel.

Políček Ben ještě Cecilkovi ukázal tajemná zákoutí internetu, kde se scházely matky v domácnosti a prý se tam mohli objevit užitečné rady. Ale jak nám následně vysvětloval, nebylo to tak lehké. Dokonce byl donucen mým osobním opeřencem, aby mu napsal potřebné instrukce na lednici.

Ty byly následující.

Na fóra s názvem "Tohle byla mrkvička" nebo "Konečně poprvé do nočníku" či "Nestihli jsme přebalit, schytaly to tepláčky" rozhodně klikat nesmíme, pokud si nechceme dopřát mnoho úžasných pohledů na dětské výkaly, různých barev a velikostí.

Zprávy a odkazy typu "Musíme si pomáhat", "Nutně potřebuji pohlídat" nebo "Prosím, stav nouze! " rozhodně nemáme otevírat, jinak dost hazardujeme s tím, že když nám jedno klidné odpoledne, zazvoní na dveře několik matek, s malými haranty všude kolem. Strčí nám je za dveře tak rychle, že se ani nestihneme vzpamatovat a najednou hlídáme.

Zatímco my tu budeme umírat a snažit se zkrotit miliony děcek, které nám ani nedokážou říct své jméno, matky budou někde v kině, na vínku nebo v cukrárně a běhat po nákupech, aby se následně vrátily o tři hodiny později, než bylo domluveno s tím, že nestíhali. Seberou děcka, ještě nám za cokoliv vynadají a následně budeme čelit obvinění z pedofílie, protože dětičky doma vylíčí, že jsme jedno z nich přebalovali a utírali mu zadek až moc dlouho.

S tímto varováním, jsem se toho krámu zřekl a rozhodl se raději zůstat u toho jednoho malého brečícího uzlíčku.

Co si budeme povídat, jestli je skutečně moje, postarám se o ni. A Cecilkovi to dám pěkně vyžrat! Protože mě měl hlídat, abych nedělal kraviny!

Rozloučili jsme se tedy s poslíčkem Benem, který se ukázal jako skvělý přírůstek do domácnosti. Ale přes všechny mé námitky a nářky, jej tady Cecilek nedovolil nechat přes noc.

Kterou jsem si posléze měl vyžrat sám.

Protože pták opeřená, nepěkná, namyšlená a otravná prohlásil, že první noc patří jen otci. S tím si zabavil spodní ložnici, daleko od té dětské, kde jsem měl tuto noc prožít muka. Zamkl se tam a pravděpodobně i zabarikádoval dveře.

Člověk si to představuje snadno, co je to jedna noc, že... Ale tohle dítě muselo pocházet z nitra Mordoru, protože jen co usnulo, hned zase začalo ječet. Byl jsem odhodlaný, prostě spát a nechat ji, aby ječela, dokud na ni nespadne strop. Tohle však nebyl dobrý plán, neboť brečela jen pár minut a v mé hlavě už duněl Sašin hlas, abych ji uklidnil, že peklo se otřásá v základech.

Jak to jen říct, abyste mě nepochopili, jako podpantofláka. Prostě ta ženská ví, jak vypadá pravá autorita.

Tudíž jsem vzal dítě a mířil s ním do horní koupelny, kde byla také ta malá přebalovací tentononc. Tu jsem ji zbavil pleny, otřel a zapudroval. Následně jsem se po instrukcích, které jsem odpoledne dostal, snažil ji zase plenu umístit kolem těla. Však místo toho abych tu lepící část utáhl kolem dítěte, přilepila se mi k mým ochranným žlutým rukavicím. A ani u všech nadávek, které znám jsem nedokázal pleny zbavit a tak šla do koše spolu s rukavicemi.

Po takto zahozených asi pěti plenách, jsem byl konečně schopný ji to nějak utentovat, aby to trochu drželo. Znovu jsem jí navlékl to mini pyžamo s úchylně vypadající kytkou a vydal se nachystat sunar. Zajímalo by mě, jak to chutná. Ale radím vám dobře, nedělejte to!

Rozhodl jsem se vyzkoušet to prso, dokud mě u toho nikdo nevidí. Další půl hodinu mi však zabralo, než jsem přišel na to, jak se to nasazuje a pak jak do toho dostat mlíko. Očividně děcka měla ráda jen jedno prso. Na rozdíl ode mě, protože já teď měl tak Céčko levé. Konečně jsem byl připraven a přiložil svoji dceru k bradavce. To jste měli vidět ten fofr! Jak fretka na energiťáku se do toho vrhla a polykala a hltala, že se málem zadusila, ale pila! A byl klid!

Tedy až do doby, než mléko došlo. Potom jsem ji musel chovat, chodit s ní po schodech a jemně třepat. Já nevím, jestli se na schodech do prvního patra může nějak měnit tlak, nebo co, ale jen tehdy kde jsem po nich šlapal, neřvala. Což byl úkon. Po třetím vystoupání jsem již sípal a nemohl popadnout dech. Tu však dítě usnulo.

Ale jen na pouhé dvě hodiny, za které jsem tak akorát stihl vlézt do postele a v klidu usnout. Byla asi půlnoc, když jsem dával další várku, sedíc ospale v křesle pokoji. Ale měl jsem problém, samou únavou jsem nebyl schopný dítě držet v náručí. Popadl jsem tedy prostěradlo, uvázal si ho tak, aby dítě leželo v něm, přitisknuté tlamičkou na ňadru a já jej nemusel držet. Než dítě dojedlo, usnul jsem a probudil se až při dalším křiku zase za dvě hodiny. Tohle byla celá má noc! Už teď vím, proč matky od dětí přestávají být sexy. S umělým prsem, prostěradlem a dítětem na své hrudi, pozvracenou košilí, kterou jsem ani neměl sílu vyměnit a vanou plnou posraných plen, jsem si taky nepřipadal moc sexy.

Opeřenec se ukázal až po šestém krmení. Nejdříve začal chodit po baráku a sčítat co všechno budu muset uklidit, zatímco on bude mít službu u dítěte.

A následně prohlásil, že bych měl konečně dceři vybrat jméno, když pořád žádné nemá.

Plán na další den na mateřské - pobrat všechny pleny po domě, naházet je do vany a tu zasypat nehašeným vápnem. Pokud to nepomůže, podpálit, vyhodit do vzduchu, prodat na E-bay.

Vymýt všechny ty lahvičky a utřít každý pošpiněný povrch v domě, pravděpodobně wapkou, nebo polívat kýbly dokud to neupadne. A následně provrtat díry v podlaze, aby to odteklo někam do pryč a bude mi fuk, kam!

A jako poslední a nejdůležitější, při polední objednávce pizzy přemluvit poslíčka Bena, aby mi někde zakoupil pár flašek a stihl jsem se ztřískat a zamknout v pokoji dřív než Cecilek! 

Takže děkuji vám za vaši přízeň. Stále zůstává otázka, jaké by jste dali vy jméno tomuto dítěti? 
A kdo z vás neví, co je to wapka? :D 

Za boží nový cover opět děkuji 

@----Tina----