Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

1. Setkaní ✔

,,Co mi tajíš, Beto?" nerad jsem ho takto nazýval, používal jsem jeho postavení jen, když jsem byl naštvaný. Což teď také možná jsem. Odpověděl téměř okamžitě, avšak já poznal, že mi lhal. Nedokázal si udržet chladnou masku na obličeji, to byla jeho velká chyba.

,,Lžeš mi?" stál jsem přímo naproti němu, napůl znuděný, napůl dopálený na nejvyšší míru. Vzdálenost mezi námi byla dost malá na to, abych mezi pachy, jež na něm ulpěly, zachytil jemný pach lesa a volnosti. Hluboce se nadechnu, ověřujíc si, že mě mé smysly neklamou.,,Kdo je to?" neodpověděl, pouze polkl a nechal hlavu sklopenou. Dělal, že mě neslyší, a to mě naštvalo ještě víc, tedy pokud to bylo možné.,,Kdo?!" pomalu mi začínala docházet trpělivost.

,,Ona... Jmenuje se Aisha, pane. Utekla od své smečky," jeho hlas byl tak tichý, až jsem ho téměř neslyšel. Tělo měl napjaté a jen mírně se třásl. Věděl, že se mnou si nemá zahrávat.

,, Dál?!" osobně, začínalo mě to zajímat. Vlčici bez smečky jsem na svém území již dlouho neměl. Spíše se jednalo o vlky Samotáře, kteří dostali to, co si za porušení jednoho z hlavních vlkodlačích pravidel, zasloužili. Nebylo pro mě problém je najít, jako Alfa tohoto území mám přístup na všechna místa.

,,Víme o ní jen já a Kellen," kývnu. Tak nějak mi teď došlo, že ten samý pach jsem cítil i na něm, jen o něco silnější. A v té škole, mohla to být ona?

,,Je Kellen ještě tady v domě?" trhnutím zvedl hlavu a navázal se mnou krátký oční kontakt.

,,Neubližujte mu, prosím." zavrtím hlavou a položím mu ruku na rameno. Trochu nadskočil, jak se lekl a zadíval se na mě.,,Nechci mu ublížit. Alespoň prozatím ne. Chci si s ním o té vlčici promluvit." tentokráte zavrtěl hlavou on.

,,Je na hlídce, pane. Smím odejít?" zamyslím se a mávnutím ruky ho propustím. U dveří se zastavil, hlavu otočil mým směrem.,,Pokud ji chcete vidět, pracuje v té kavárně nedaleko školy, kam chodí s Kellenem. Jen jí prosím nevystrašte," pak už opustil pokoj.

Znovu si sednu a s výdechem se opřu do židle. Do mysli se mi vtluče pach lesa a volnosti. Líbil se mi, a co bylo zajímavější, líbil se i mému vlkovi, a to hodně. Po chvíli přemýšlení a váhání se nakonec zvednu a tichými kroky přejdu ke dveřím, kde sundám z věšáku bundu, nasadil si jí a stále zabraný ve svých myšlenkách vyrazil do té kavárny. Cesta sama o sobě byla nudná, avšak já jí využil na mírné vzpamatování se.

Už při vstupu sebou neznatelně trhnu, spíše jde jen o vnitřní nevrlost, která se objeví díky zvuku zvonku. Různé pachy, hlasy a zvuky zaútočí na mé smysly a donutí mě syknout bolestí. Nebyl zrovna nejchytřejší nápad se sem vydávat, když jsem po dvě noci téměř nespal. Přesto jsem se prudce nadechl a snažil se najít jen ten jeden. Poté, co se mi to konečně podařilo, snažil jsem se ho přiřadit k tváři. Bylo tu až moc lidí, vše se mi míchalo dohromady a tepalo mi v hlavě. Vzdám to, ještě když jdu ke stolu umístěnému v rohu u okna.

Sesunu se do židle a v mysli doufám, že odtud co nejrychleji vypadnu. Sice tady byl větší klid a téměř ticho, avšak zatoužil jsem po samotě a zvukům lesa. Vlk ve mně vyskočil na nohy, když se v místnosti ozval odzbrojující smích. Natočím hlavu směrem, odkud se zvuk ozval, a soustředím se poznat, kdo to byl. K mé smůle u stolu seděl jen mladý pár popíjející jejich kávu.

,,Dobrý den pane, mohu Vám nabídnout kávu a nějaký dezert? " i když by mě jindy tahle věta naprosto iritovala, v jejím podání zněla přívětivě. Hlas měla jemný, avšak pevný. Můj vlk znovu nadskočil, byla nádherná. Delší světle hnědé vlasy měla úhledně spletené do copu. Nadechnu se, do plic se mi dostane pach lesa a volnosti. Mé vlčí já je jako na drátkách. Byla to ona.

,,Sednout!" při mém tónu úsměv na rtech zmizí a nahradí ho strach v jejích očích. Opatrně si sedla naproti mně klopíc pohled dolů, na desku stolu. Hleděl jsem, jak se jí uvolnil z copu pramínek vlasů a pomalu jí sklouzával do tváře.,,Aisha, že?" promluvím již o něco tišeji. V rychlosti zvedla hlavu, jako kdyby chtěla něco říct, ale nakonec jen kývla a znovu sklopila hlavu.

Můj vlk se jí chtěl dotknout. Chtěl zjistit, jestli má hebkou pokožku, cítil jsem nutkání zabořit hlavu do jejích vlasů a vdechnout její pach. Ztráta kontroly nebylo u mě poslední dobou nic nezvyklého, avšak tohle bylo moc i na mě. Musel jsem zatnout ruce v pěsti, abych ani jednu z těch věcí neuskutečnil. Všimla si mého chování.

,,J...jste v pořádku, pane?" natáhnu ruku a nadzvedajíc její bradu jí donutím podívat se mi do očí. Nechápal jsem její chování. Mírně se nakloním dopředu, jako kdybychom mezi sebou vedly konverzaci, která byla určená jen pro naše uši. Což, když to tak zhodnotím, také byla.,,Smím se tě dotknout?" musel jsem se jí zeptat, nedalo mi to. Celá sebou škubla, zavrtěla hlavou, načež se přikrčila nejspíše očekávajíc nějaký trest. K němu jsem neměl žádný důvod, zatím.

,,Tak dobrá, dal bych si espresso." zmateně na mě hleděla, pak se jen urychleně zvedla a v tichosti, což jsem kvůli jejím vysokým podpatkům považoval za téměř nezvladatelné, odešla. Bolela mě hlava a uznávám, vlk ve mně na tom měl velký podíl. Vrčel na mě, nelíbil se mu můj projev k ní.

Zdálo se mi to jako hodina, než se znovu objevila. V rukách, které se jí nezvladatelně třásly, nesla kávu. Musel jsem nachvilku zavřít oči a povzdychnout si nad tím, jaký jsem idiot, když ji hned při našem prvním setkání, kdy spolu mluvíme, vyděsím. Položila objednaný nápoj na stůl s úmyslem co nejrychleji zmizet. Mé reflexy zafungovaly správně a již o několik málo sekund později seděla na mém klíně, kdy jsem jí mohl zabořit hlavu do vlasů a vdechnout ten krásný pach.