Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

1. Setkaní ✔

,,Ahojte," pozdravím všechny, znovu již s úsměvem na rtech, který byl při této práci důležitý, a šla najít Kelleannu, Kelly. Střídala jsem její směnu. Ani mě nepřekvapilo, když jsem jí našla, jak připravuje caffe latte macchiato a dvojité espresso, milovala latte art, neboli jednoduše řečeno vytváření různých obrazců na kávě.

,,Ahoj. Latte je na trojku a espresso na sedmnáctku," mrkla na mě a zasmála se. Vzala jsem kávy, položila je na připravené tácky a odnesla je zákazníkům.

,,Tak utíkej domů a pozdravuj ode mě svojí princeznu," úsměv na její tváři se rozšířil, když jsem jí usměv oplatila.,,Jsi nejlepší, díky!" okamžitě se sebrala a šla se převléknout. Musela ještě vyzvednout svou malou dcerku ze školky.

Rozhlédla jsem se. U většiny stolů seděli spokojení zákazníci s úsměvy na rtech. Práce tady byla úžasná, milí lidé, líbilo se mi tu. Majitelem byl postarší pán, který se na nás neustále usmíval a motivoval nás tak k lepší práci, pokud to bylo ještě možné. Z myšlenek mě vyrušilo až tiché zazvonění, jež oznamovalo, že přichází nový host. Do kavárny vstoupil muž a já se rozhodla, že ho hned obsloužím.

,,Dobrý den pane, mohu Vám nabídnout kávu a nějaký dezert?" s pomocí mých schopností nebylo těžké poznat, kým je a navíc z něj byla cítit jeho moc. Vlkodlak a člen místní smečky, pomyslím si, stále držíc úsměv na svých rtech.

,,Víš, Aisho, že není dobrý nápad skrývat před naším Alfou to, že jsi vlkodlak?" celá jsem se napjala a ztuhla. Jeho hlas byl milý a zároveň odstrašující. Divná kombinace. ,,Kellen mi o tobě vyprávěl."

,,Prosím?" zmateně se na něj dívám, i když přesně vím, o čem mluví. Rukou si přejede po bradě a poposedne si, oči stále zaklesnuté na mně.

,,Lucan Declar, jméno mé. Jsem Betou místní smečky, našeho Alfy a věř mi, že poznám vlkodlaka, i když kryje svůj pach tak dobře, jako ty." nemusel mluvit nahlas, moc dobře jsem ho slyšela. Zachvěju se, čekajíc, kdy nastane má osudná hodina.

,,Takže mě zabijete...?" tiše zašeptám, snažíc se kontrolovat svůj třesoucí se a nakřápnutý hlas. Něco se dotklo mého zápěstí. Jeho prsty tam na vteřinu setrvaly, než znovu promluvil.

,,Nikdy," možná to řekl mnohem hlasitěji, než musel, a poté pokračoval znovu tišeji. „ Ženy a dívky nezabíjíme. Pokud chceš zůstat, budeš muset našemu Alfovi slíbit poslušnost a stát se členkou smečky," s tím se zvedl a odešel. Jestli mu šlo o to, aby mě k smrti vyděsil, tak se mu to povedlo.

,,Jsi v pohodě, Aisho?" hlas jedné z mých spolupracovnic se ozve blízko mě. Jen kývnu směrem k zázemí. „Jen jdi, a až ti bude líp, vrať se," děkovně vydechnu a rychlejším krokem doslova uteču do zázemí, kde se snažím vše rozdýchat.

-Cassian's POV-

Po zvuku zaklepání zvednu hlavu a s tichým 'dále' vyzvu Lucana k vstupu do mé pracovny. Dveře se otevřely a hned zase zavřely. Pohyboval se neslyšně, bez jediného špatného pohybu mi položil štos papírů na stůl. S nezájmem se na ně zadívám.

,,Je to povolení ke stavbě domu na okraji území smečky," mluvil tiše, nedivím se. Díky tomu, že jsem zatím ještě nenašel svou spřízněnou duši, kolísala nejen má nálada, ale i nálada smečky. Dalo by se říct, že jsem neřízenou střelou. Stačí pár špatných slov, jedna chyba a vybuchnu. Jenže i teď mi na tom něco nesedělo. Byl má Beta, znal mě nejlépe a já mu věřil. Už jen to, že se držel daleko, bylo pro mě znamení, že mi něco tají. Několik dlouhých sekund na něj upřeně hledím, než se zvednu a obejdu stůl, přecházejíc až k němu.