School Love

♥First Kiss♥

Minulí díl: Hunie... To jméno už jsem někde slyšel, a myslím si, že jsem to překrásné slůvko vyslovil já. Ale... 

Nebyl jsem si tím zcela jist, a tak mě něco napadalo... ,,Hunie," Zeptal jsem se, abych věděl, že se mnou komunikuje, ,,Proč jsi se zeptal na tuhle otázku?" Zeptal jsem se jemně, abych ho nějakým způsobem neranil. I když se to nezdá, Sehun je velmi plachý tvoreček, který si občas ukousne až příliš veliké sousto na to, aby ho snědl celé. Nakonec jsem Sehuna musel trošku postrčit, aby se probral. Vypadal... unaveně. ,,Protože jsem měl kamaráda, s kterým jsme se znali už od narození. Jednou jsem ale musel taky do Busanu, protože můj otec řídí velkou firmu a já ji po něm musel zdědit. Už v té době jsem byl... jak to je říct... gay." Zastavil se a otočil se na mě, jakou mám reakci. Já ho jen napjatě poslouchal s otevřenou pusou. „Ale ten kamarád se mezitím nějak zranil, a já za ním nemohl přijet, protože si otec myslel, že se v Busanu má orientace změní, ale já jsem se jakýmsi způsobem dostal do Soulu. Když jsem dorazil do nemocnice, jejíž jméno a pokoj  mého kamaráda mi řekl můj dobrý kamarád Minseok, bylo mi řečeno, že už se s ním nikdy neuvidím." Oči jako skleněnky, jeho bezvládné tělo natahovajíc si dlouhé rukávy, jakoby toho už teď jeho černý svetr s rolákem nezkrýval příliš. Zastavil jsem ho, jak si sundaval rukáv níže a zastavil i jeho ruku, která pohyb svetru určuvala. Otočil jsem ji dlaní ke svému obličeji, abych na ni koukal zezhora, a pomalu začal rukáv černého vytahaného svetru vytahovat. Když končila dlaň a začínalo předloktí, podíval jsem se na Sehuna, jestli se tomu nějak nebrání. Zaujatě koukal na mou levou ruku, jak drží jeho dlaň. Musel jsem se posmát nad tou vzpomínkou. Nyní už jsem si byl zcela jist, že to ON je ten kamarád z dětství. Zatřepal jsem hlavou, abych smetl veškeré vzpomínky z mého mozku (ale jen prozatím) a začal se věnovat opět jeho ruce. Rychlostí jsem rukáv dovytáhl, a začal brečet. To, co se skrývalo pod ním mě opravdu ranilo. Samá říznutí do krve.. Na některých stroupky, jiné zase pouho pouhé jizvy. Když má slza kápla na Sehuovu dlaň, setřel jsem ji a věnoval pohled jeho dlani, která byla křečovitě natáhnutá, a mokrá. Skrčil jsem se, a tím se více přiblížil k jeho předloktí, které jsem následně políbil. Nechtělo se mi ani vstát a odtrhnout ústa od té jemné kůže, na které mě dráždily říznutí (pravděpodobně od žiletky) ale cítil jsem, jak se Sehun zachvěl, a já věděl proč. Listí stromů a keřů začalo šumět jako o život, voda v jezírku se rozčeřila, jako by do ní spadlo něco opravdu těžkého, a začal foukat nevábný vítr, přivolávající bouři a déšť. Odtrhl jsem tedy má ústa od Sehunova předloktí a věnoval pohled jeho očím. Jakmile si všiml, že mé slzy stále tečou jako dva vodopády slané vody, objal mne jeho typickým objetím, které jsem si pamatoval již z dětství, a začal se se mnou konejšivě houpat. Když už jsem se tak nějak uklidnil, začal jsem mu říkat, že tohle nesmí ode dneška už nikdy udělat, na to on jen přitakával. Když jsem domluvil, podíval jsem se mu do těch krásných očí plných starosti a bolesti. Sehun začal hypnotizovat mé rty a já jaksi znervózněl, protože jsem přesně věděl co chce dělat. Začal se ke mně přibližovat a zavřel oči. Já po něm další krok zopakoval a jemně našpulil rty. Najedou jsem začal cítit jeho dech na mých rtech a začal se culit, jako pabo. Když byl tak blízko, že by se mezi nás nevešel ani papír, zastavil. Já jsem jen podrážděně otevřel oči a podíval se do těch jeho nádherných očí. Zeptal se mě, zda může a já už bez ostychu kývl. Zavřel jsem oči a čekal, co bude. Ucítil jsem jeho jemné rty konečně na těch mých.Políbil mě tak vášnivě že jsem nemohl přestat myslet na nic jiného. Myslel jsem si, že je má snad ze sametu a najednu jsem ucítil tu chuť. Jahoda se přebíjela s vanilkou a lékořicí a já si mysel, že snad omdlím. Začal jsem jemně pohybovat rty, a čekal jsem, kdy krok po mně zopakuje. Nemusel jsem čekat dlouho, a začal se svými dokonalími rtíky pohybovat. Připojil jsem se také, a z jemného líbání se stal boj o holý život.