School Love

~část |1| část~

*Crrrrrrrrrrrr Crrrrrrrrrrrr* líně jsem vytáhl ruku spod peřiny a hledal ten příšerný ohlučující stroj. Když jsem už dobrejch 5 minut zaboha nemohl najít vypínání tak sem se naštval že sem s tim prostě hodil na druhou stranou pokoje. Ale ani tak nepřestal zvonit. 'Asi budeš muset vstávat' problesklo mi hlavou a konečně rozlepil oči a podíval se, kde je ten otravnej stroj, abych ho mohl vypnout. Když jsem ho našel a šel vypnout byla mi velká zima, a tak jsem budík rychle vypnul, šel si vzít bačkory a přestěhoval se do koupelny. Tam jsem si vyčistil zuby, učesal si vlasy a vyšel. Když jsem došel k šatníku, otevřel sem ho a následně si vybral oblečení. Dneska sem zvolil červenou košili, pod košili aby mi nebyla zima bílé tričko a roztrhané skinny jeansy na kolenou. Vzal si tašku a vyrazil dolů po schodech. Když jsem došel do kuchyně, vzal jsem pouze jablko a šel jsem si obout svě krásně Converse botičky černé barvy. Když sem zakousl jablko, hned jsem ho vyplyvl a zbytek hodil do koše. Dneska asi budu ve škole bez jídla. Když jsem došel.před školu, pár lidí už tam bylo, a čekalo až školník otevře. Nikdo se se mnou nebaví, a tak sem si jen sedl na lavičku a čekal. Mezitím co jsem čekal ke mně přišel Chanyeol a požádal o mou svačinu. Radši jsem neodporoval a začal se hrabat v tašce. Po dvou minutách jsem zjistil, že jsem si svačinu nechal na stole v kuchyni.

"Já si svačinu nechal na stole, prosím nech mě" řekl jsem se strachem v hlase a sledoval jeho reakci. Jen se na mně podíval pohledem 'děláš si srandu?' a začal mě mlátit. Když už jsem spadl na zem, začal do mě ještě kopat, pak se přidala i ostatní parta, kterou tvořil Baekhyun, Kim a D.O. Když se mnou skončili, odešli a já ještě chvilku ležel jen tak na zemi. Jak školník otevřel školu, pomalu jsem vstal a odešel do školy. Když jsem dorazil ke skříňce, strhl jsem posměvavé papírky na mojí osobu a otevřel ji. Přezul se a šel do třídy, abych stihl před zvonění, učitele a novýho spolužáka, předpokládám stejně zkaženého jako ostatní. Sedl jsem si do mé lavice dozadu u okna a vytáhl si mobil. Když zazvonilo malý zvonění, schoval jsem mobil a čekal na velký. Učitel přišel, a v patách mu byl ten nejdokonalejší kluk pod sluncem. Hnědoblonďatý vlásky mu padaly do obličeje a ty jeho či...

"Dobrý den žáci, posaďte se." začal učitel. "Jak jsem říkal, přibyl k nám nový žák. Jmenuje se Oh Sehun a je mu 17. Prosím posaď se vedle Luhana." a ukázal na místo vedle mně. Sehun ho poslechl a bez vyptávání prošel až ke mně. Tohle bude ještě legrační rok. Učitel tam zase začal výklad, já ho nevnímal a kreslil si do sešitu, protože tuhle látku už jsem se dávno naučil.
"Tak a k tabuli půjde... LuHan." dokončil učitel svou větu a já se zvedl a zaklapnul sešit. Šel jsem k tabuli a příklad bez problémů vypočítal a udělal k tomu i zkoušku.
"Prosím vezměte si příklad tady od LuHana." pochválil mě učitel a pokynul abych si šel sednout. Když zazvonilo vyšel jsem a zamířil si to zase do skříňky, ale když jsem tam přišel, čekali tam kluci a zase mě zmlátili a nikdo mi jako vždy nepomohl. Jak jsem si vůbec mohl myslet, že ten Sehun bude trošku jiný než tuti debilové? Je úplně stejný jako ostatní, nevšímá si mě když se něco děje. Když jsem se nějakým způsobem dostal k hlavnímu vchodu, někdo si dal mou ruku na rameno a někam mě nesl. Najednou se mi před očima udělalo temno a já málem spadl na zem, ale můj zachránce mi pomohl na nohy a vzal mě do náruče, přičemž jsem se mu ještě víc zachumlal do hrudi. Moc hezky voněl.
Sehunův pohled
Když jsem vycházel z ředitelny, kde jsem si ještě něco musel zařídit stuhl jsem. Na zemi byl LuHan a vláčel se k hlavnímu vchodu. Chvilku jsem ho sledoval, ale pak jsem se ze šoku probral, protože se začal zvedat pomalu jsem k němu došel a jeho ruku si dal na levé rameno. Chvilku jsem ho takhle nesl, až se zastavil a málem spadl na zem. Vzal jsem ho do náruče a nesl ho takhle. Ještě víc se mi zachumlal do hrudi a já se musel usmát. To, co leželo v mé náruči bylo jako málé spící koťátko, které se vám vejde na dlaň. Donesl jsem nás k zastávce a tam si sedl. Né že by byl LuLu nějak těžký, ale už mě boleli nožičky. Když autobus přijel a otevřel, vstoupil jsem tam a v tu ránu se na nás otočily snad všechny oči v autobusu. Já to nevnímal a posadil se na volná místa. Když jsem ho pozoroval, všiml jsem si, že má vyhrnuté tričko. Chtěl jsem ho stáhnout dolů, ale upoutaly mě jeho břišáky, a taky jeho jizvy. Chudáček, musel si toho hodně projít. Když autobus zastavil u mého domu, rychle jsem s LuHanem v náručích doběhl ke dveřím, odemkl je a šel LuLa dát do mé postele, kde jsem ho zakryl a šel opět dolů.
Luhanův pohled
Když jsem se probudil, první co mě překvapilo bylo, že jsem neležel jak ve svém pokoji, tak v nemocnici. A co mě překvapilo ještě víc bylo to že vedle mě seděl Sehun s mokrým ručníčkem v ruce a otíral mi čelo.

"Konečne jsi se probral, měl jsem strach, že budeme muset do nemocnice." uchechtl se, ale mně moc do smíchu nebylo.
Kdyż jsem se mu ale podíval do očí, musel jsem se usmát. V těch tmavě hnědých tečkách jsem uviděl takové štěstí, že to prostě nešlo. Chtěl jsem se zvednout, ale zabránila mi v tom Sehunova ruka a tak mi nezbívalo nic jiněho, než si zase lehnout.
"Musíš teď odpočívat LuLu," počkat jak že mi to řekl?! LuLu? Takhle mi nikdo nikdy neřekl...
"jak tě zmlátili, neměl si sílu a upadl jsi do takového menšího kómatu." Řekl, a já se na něj podíval vystrašeným pohledem.