Secret Love (CZ Fan Fiction!)

2. díl (By: TessMalik)

Minulý díl:

Rozhlížel jsem se okolo sebe, ale nikdo mě nějak nezaujal. Došel jsem k baru, kde seděl Seth.

"Tak?" podíval se na mě. Zakroutil jsme hlavou. "Nápodobně. Jdeme. Zkus-" zasekl se uprostřed věty.

Nechápal jsem ho, a tak jsem se otočil směrem, kde se díval. Dech se mi zasekl v hrdle.

Stála tam krásná blondýnka v černém tílku, riflových obtáhlých kraťáscích, které zvýrazňovaly její pozadí a černých vanskách a bavila se s nějakou brunetkou. "Ta bude moje!" zaxichtil se Seth.

"Ty si klidně vem tu holku, se kterou se baví," poplácal mě po rameni a už šel jejím směrem.

_________

Rose's pov:

Bavila jsem se v jednom londýnském klubu s kamarádkou, když k nám došel nějaký týpek.

"Zdravím, slečny," usmál se. "Nápodobně." Ozvala se Diana-moje kámoška. Já jsem se jenom usmála a podívala se na jeho společníka, který právě došel. Podle mě byl hezčí než ten, co nás oslovil.

"Jsem Seth a tohle je mlj kamarád Liam," prozradil nám jejich jména. "Diana a tohle je Rose."

Na Di bylo krásně poznat, že po tom Sethovi jede.

"Můžeme vás na něco pozvat?" jeho pohled se stočil na mě a ano, bylo mi to nepříjemné. "No, vlastně-" nedořekla jsem, protože Diana mě přerušila. "To zní fajn," podívala se na mě. Moje tvář byla nečitelná, takže se radši podívala na ty dva.

Nezbylo mi nic jiného než je následovat. Sedli jsme si k baru a Seth se opět podíval mým směrem.

"Objednejte si co chcete, platím já," zazubil se. S Dianou jsme se shodly na mojitu.

Seth se naklonil k Liamovi a něco mu pošeptal. Ten přikývl a po chvilce se začal bavit s Dianou.

"Kolik ti je?" optal se mile. "Devatenáct." Odpověděla jsem suše a napila se.

"Hmm. Slušný. Mně je dvacet pět," pousmál se. Úsměv jsem mu opětovala a ani nevím jak, ale začali jsme se bavit.

"Necháme je tady? Vypadá to, že to mezi nimi jiskří," zasmál se při pohledu na Liama s Dianou.

Sice jsem z toho neměla moc dobrý pocit, ale souhlasila jsem. Pití jsme si vzali s sebou a šli se projít po okolí před klubem. "Takže ty studuješ na univerzitě v Cambridge?" optal se.

"Už to tak bude," přikývla. "Máš řidičák?" podíval se na mě. "Ne. S Dianou jezdíme vlakem. Je to rychlejší."

Zašklebila jsem se. On se jenom uchechtl. Začal mi zvonit telefon, takže jak jsem hovor vzala, otočila jsem se k němu zády. "Ano?...Je, Diano, jo, jsem v pohodě......Fakt? No vidíš!......Víš co, o tom, jaký je dokonalý a bůh ví ještě co mi řekneš zítra. Ok?....Jo. Pa," položila jsem to a otočila se zpátky.

"Diana. Dělala si starosti," pokrčila jsem rameny. Seth jenom přikývl. Procházeli jsme se ještě nějakou chvíli, ale mně se uedělalo zle. "Já...Odvezeš mě prosím domů? Není mi moc dobře," podívala jsem se na něj prosebně.

"Určitě." přikývl a šli jsme k jeho autu. Když jsme tam došli, vyvalila jsem oči.

Auto

"Ať ti ty oči nevypadnou," zasmál se. "T-to je tvoje?" vytřeštěně jsem sledovala, jak k onomu autu jde.

"Už to tak bude," mrkl na mě. "No tak, pojď nebo ti bude ještě hůř," popoháněl mě.

Zatřepala jsem jemně hlavou a šla tím směrem, kde stál on. Otevřel mi dveře a já nastoupila.

Za chvíli seděl vedle mě. "Kde bydlíš?" pootočil hlavu. "Na Stamford Street dvacet."

Řekla jsem mu adresu. Jenom přikývl a už to zadával do GPSky. Zapásala jsem se a opřela do sedačky.

Hlavu jsem si opřela o sklo a sledovala okolí. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem si nevšimla, že nejedeme směrem, kde bydlím. "Kudy to jedeš?" zhrozila jsem se. "Neboj se. Je to zkratka," zasmál se.

To mě uklidnilo. No, ne na moc dlouho. Vjeli jsme do jedné z nejobávanějších a zároveň nejluxusnějších částí Londýna.

"Kam mě vezeš?" vyjekla jsem. "Domů. A už buď ticho. Bolí mě z tebe hlava," zavrčel.

Dostala jsem strach, ale přesto jsem se nedala. "Odvez mě domů," procedila jsem mezi zubama.

"Řekl jsem, abys sklapla!" zařval, až jsem se lekla. "A já, abys mě odvezl ke mně domů!"

Opětovala jsem mu stejný tón. Na to nic neřekl, spomalil a poslední co jsem viděla a cítila bylo, jak mě štípala tvář a bolela hlava, protože jsem se do ní bouchla o sklo. Přesněji; dal mi velkou facku, až jsem omdlela.

 

Probudila jsem se v nějaké tmavé, ale za to velmi chladné, místnosti. Ležela jsem na nějaké hodně staré posteli a ruce jsem měla přivázané k plechovému čelu oné postele. Několikrát jsem trhla rukama, ale jak jsem očekávala, tak to nepomohlo. Místo toho mě bolely ruce. Otevřely se dveře a dovnitř vešla nějaká osoba.

"Už jsi vzhůru?" tenhle hlas bych poznala všude, i když ho znám jen pár hodin.

Neodpověděla jsem. "Být tebou, tak odpovím. Vím, že nespíš." Slyšela jsem kroky, které se blížily k posteli.

"Tak proč se ptáš?" odpověděla jsem mu otázkou a přidala jsem otrávený tón.

"Hele, řeknu ti to takhle. Ty se budeš chovat slušně a dělat všechno, co ti řeknu a tobě se nic nestane."

Mluvil, jako kdyby to byla běžná věc. "Co ode mě chceš?" zamračila jsem se. No, on to nemohl vidět.

"Tebe." Řekl jednoduše. Na chvíli jsem přestala dýchat a moje srdce vynechalo pár uderů.

"M-mě? Jak mě?" koktala jsem. "Nemám nebo spíš jsem neměl nikoho, kdo by mě uspokojil. A teď jsem si vzal tebe. Takže chci vlastně tvoje tělo," z toho jak mluvil jsem vycítila, že se usmál.

"Zapomeň!" zatrhla jsem. "Chceš, abych ti ublížil?" jeho hlas se změnil na chladný a hrubý.

Opět jsem neodpověděla. "No vidíš. Chtěl jsem tě vzít nahoru, abys nebyla v takové zimě a mohla ses jít vykoupat a já nevím, co ještě, ale podle toho, jak se chováš, tak to zkusím až zítra. Promysli si, jak se budeš chovat."

S tímto se otočil a šel ke dveřím. "Za chvíli ti příjdou dát alespoň jídlo," dodal.

"A jak mám asi jíst, když jsem svázaná?" prootočila jsem očima. Povzdechl si a přešel znovu ke mně.

Z kapsy vytáhl kapesní nožík a během vteřiny jsem měla ruce volné.

"Není zač," řekl nepříjemně a tentokrát už vážně odešel.